Kamera:
Daniel L. FappHrají:
Natalie Wood, Richard Beymer, Russ Tamblyn, Rita Moreno, George Chakiris, Simon Oakland, Ned Glass, William Bramley, Tucker Smith, Tony Mordente (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Nejslavnější muzikál všech dob, oceněný deseti Oscary, s hudbou Leonarda Bernsteina. Příběh Romea a Julie přenesený do ulic New Yorku. Strhující filmová verze slavného muzikálu skladatele, dirigenta a klavíristy Leonarda Bernsteina vznikla v roce 1961, zatímco divadelní inscenace muzikálu měla premiéru už v roce 1957. Autoři scénáře čerpali svůj námět ze Shakespearova dramatu Romeo a Julie a vytvořili parafrázi na nejslavnější milostný příběh světa. Původní Montekové a Kapuleti zde byli nahrazeni bělošskými a portorikánskými partami, žijícími v západní části New Yorku poblíž Harlemu. Výjimečné filmové dílo získalo celkem 10 Oscarů: za nejlepší film, režii (Robert Wise) vedlejší role (tanečníci George Chakiris a Rita Morenoová), výpravu, střih, hudbu, Jerome Robbins, který je zároveň spolurežisérem filmu, získal speciálního Oscara za choreografii. U nás byl film poprvé promítán v roce 1973, mezitím už slavil obrovský úspěch u diváků celého světa. V hlavní roli Marii, k níž se váže nejslavnější píseň z muzikálu, uvidíme Natalii Woodovou, v postavě Tonyho Richarda Beymera. (Česká televize)
(více)Videa (23)
Recenze (261)
Nemusím muzikály, ale ani neviem prečo, na tento som sa celkom tešil. A musím uznať, že je to skvelý film, aj keď len v niektorých častiach. Príbeh o zakázanej láske, rasizme, neschopných inštitúciach nie je samozrejme originálny, ale spolu s hudbou, tancom a živou atmosférou New Yorku 60. rokov to slušne fungovalo a niektoré scény sa mi dostali hlboko do mysli. Natalia Woodová bola ako vždy očarujúca, takže jej odpúšťam tie neisté tanečné kreácie. ()
(1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější. ()
Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. ()
Je pravda, že na muzikály zrovna nejsem (s výjimkou Formanových Vlasů, nebo bizarního Rocky Horror Picture Show). Ale tenhle muzikál patří mezi ty skutečně kvalitní a to ani ne tak tematizací Romea a Julie (kterýžto archetyp lásky nabývá spolu s rostoucím věkem, zkušenostmi a cynismem nevyhnutelný punc pohádky). Spíše bych vyzdvihl (na svou dobu) poměrně troufalou výzvu k toleranci mezi lidmi, nehledě na barvu kůže a na jejich sociální zázemí. Vůbec celá ta demýtizace Ameriky musela stát autory beztak hodně odvahy a už za to by jim mělo patřit velké uznání. ()
Donekonečna vychvalovat hudební stránku tohohle filmu nemá smysl. Když se na něj podíváme jako na normální film, zůstane nám určitě vysoce nadprůměrná podívaná, ale až o tak velký zázrak nejde. Nic proti, ale Natalia Wood by asi těžko zvládla svůj pěvecký part. Chudák Marni Nixon, na tu si dneska nikdo nevzpomene. ()
Galerie (149)
Photo © United Artists
Zajímavosti (40)
- Při studiovém nahrávání hudby skladatel Leonard Bernstein vyčetl Jose Carrerasovi, známému opernímu pěvci, který nazpíval Tonyho (Richard Beymer) árie, že neumí správně dýchat, neumí vyslovovat a že jako přední operní pěvec nestojí za nic. (Eratashi)
- Muzikál měl původně nést název "East Side Story". (viperblade)
- Rita Moreno (Anita), aj keď je pôvodom z Portorika a je Latino, musela takisto počas nakrúcania nosiť tmavý make-up, aby mala rovnaký odtieň pleti ako jej americkí bieli kolegovia, ktorým bola nanášaná hrubá vrstva make-upu, aby vyzerali ako Latino. Keď sa teda Moreno sťažovala maskérke, prečo musí mať na sebe make-up, ktorý vyzerá ako blato, že jej pleť je predsa svetlejšia, maskérka sa jej opýtala: "Čo ste rasistka?" (vydumnica)
Reklama