Bílý lotos - Série 2

První série je chytrá, řezavá ale nadsazená satirická jednohubka, a funguje tak dobře. Druhá série se zbytečně vleče. A má ambice být filmařsky barvitější - jako social drama s vážně míněnými přesahy do žánrových postupů thrilleru a detektivky až k hororu. Mnohem častěji tak cringe a sporadický smích doprovází povedeně tíživý pocit ztracení: spolu s hlavními postavami nevíme, zda věřit svým smyslům, dedukci, blízkým. Jsme spolu s nimi v pasti - nebo spíš v nejistotě, zda jsme v pasti. Ztrácíme spolu s nimi své hodnoty, ideály, zpronevěřujeme se sami sobě a pak jdeme zkrátka dál a nebo ztratíme kontrolu nad svým osudem a prohrajeme. Ale zážitek je to značně nekonzistentní, místy nedůvěryhodný. Konání postav je v klíčových momentech vyšroubované do jen těžko uvěřitelných poloh (zejména v případě příběhu dvou "starých" přátel z vysoké). (08.01.2023)

O chlup lepší než první série. S upozaděním personálu jde satira možná trochu do ústraní a některé podzápletky byly slabší, ale na druhou stranu jsme dostali spoustu tajemna, skvělých dialogů kde děj mohl jít kudykoliv (pouze v dobrém) a zvolit si jakoukoliv cestičku k, v úvodu nakousnutém, finále. Pokud se dočkáme třetí řady a tvůrci nesleví na fantazii, nebudou nuceni využít stejné charaktery, tak máme zaděláno na líbivou seriálovou klasiku.   80 % (23.12.2022)

So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (08.01.2023)

První série měla atraktivnější prostředí Hawaie, tedy né že by Sicilíe nebyla krásná, ale ta hawajská exotika měla svůj půvab, ale musím říct, že druhá série má naopak zajímavější postavy, lépe vyhrocenější zápletky a celkově mě bavila o chlup více. Ze známých tváří potěší Theo James, Aubrey Plaza a návrat Jennifer Coolidge. Simona Tabasco v roli šlapky instant crush a za největšího sympaťáka je tu Will Sharpe, kterého mi bylo celkem líto. Ten jejich vztah byl celkem dost toxic. Na postavách tu divákovi opravdu záleží, jejich vývoj a jejich vztahy jsou velmi dobře scénaristicky napsané, úvodní znělku první sérii nesnášíte a poté ji milujete a závěrečnéj zvrat je opravdu víc než povedený. Velmi zábavná,chytlavá a návyková věc, jsem rád, že jsem tomu dal šanci. 8/10. (29.04.2024)

Málokdy zde hodnotím jednotlivé epizody či série konkrétních seriálů, ale zde to asi jinak nejde. Tak jako mnozí vnímám propastný rozdíl mezi první a druhou sérií – bohužel ho ale vnímám jaksi trochu v opačném významu než ostatní. První série byla úžasná a svěží feel-good podívaná, kdežto sérii druhou vnímám jako obrovský krok vedle. V první sérii byla nastolena určitá poetika, seriál měl velmi relaxační tón a zajímavý mix návštěvníků, z nichž každý řešil různorodé osobní peripetie. Druhá série se z Havaje přesunula na Sicílii – což samo o sobě zní jako dobrý a filmařsky atraktivní nápad, a to že z původní osádky zůstává jen Stifflerova máma, to mi také nevadí. Novým postavám a příběhu jsem byl otevřený. Potenciál ale bohužel vytěžen nebyl. Trošíčku mě mrzí, že se zúžil počet hotelových návštěvníků a že seriál řeší skoro ve větší míře příběhy lokálních pracovníků, než návštěvníků samotných. O dost hůře snáším skladbu a "témata k řešení" samotných rekreantů. Jsou nevýrazná, neměnná, a drtivá většina postav ani není sympatická. Humor zmizel úplně a seriál záhy nastoluje velmi táhlý, cyklicky opakující se a poměrně depresivní styl a osobně jsem nezaznamenal, že by se něco výrazněji dořešilo nebo vygradovalo (kromě předvídatelné zápletky s lodí). 2. série Bílého lotosu je zcela žánrově odlišná, někdo by řekl vyspělejší, oproti té první, a plní zejména sociálně portrétující funkci – a to ještě takovým stylem, že u všech příběhů ponechá otevřený konec, a tím nasadí divákovi brouka do hlavy určeného k soukromému přemýšlení. A to je bohužel koncept, který mi vůbec nevyhovuje. Co se týče pochvaly, tak ta směřuje k výborné práci s hudbou a rovněž samozřejmě vůči obsazení a hereckým výkonům, které byly perfektní i u sebevedlejších rolí či komparzu. Postavy mají stabilní chování a charakteristické vlastnosti, ale jak jsem napsal, tak jejich příběhy příliš negradují, takže co s tím? Tak trochu jsem měl pocit, že to najednou napsal a zrežíroval někdo úplně jiný, i když to tak není. Podtrženo, sečteno: 2. série Bílého lotosu mi bohužel potvrdila a připomněla mojí dlouhodobou nechuť sledovat seriály, neboť uplynulých 7 hodin, které za to poměrně nestály, mi nikdo nevrátí. Ještěže nejsem tak starý jako F. Murray Abraham, abych toho musel litovat výrazněji demonstrativnějším způsobem než tak, že své zklámání zažehnám napsáním komentáře na ČSFD, což tímto činím. (31.12.2022)