Bílý lotos - Série 1

Geissenovci pre ľudí s vkusom :-))) ...Teda aspoň hádam, že tie pohnútky k sledovaniu sú nejak príbuzné. Sledovať povahovo divné, až odpudivé postavičky, ktoré od pohľadu neznášate takmer do jedného, ktorými väčšinu času opovrhujete a na ktorých účet sa bavíte a cítite ako trochu lepší človek. Švédske stoly výstredných snobských charakterov. To, čo bol Boiling Point pre kuchárov, to je Biely lotos pre hotelový personál. A pre diváka taký úsmev cez zaťaté zuby. Strojene nasilu vysmiaty generálny riaditeľ hotela v podaní Murraya Bartletta je pamätný maskot seriálu. A Saša, ktorá tu je ešte za takú nepoškvrnenú kvetinku uprostred tejto morálnej žumpy, nie len že fantasticky vyzerá, ale navyše aj predvádza svoje doterajšie herecké maximum. Hneď idem na ďalšiu sezónu. (11.01.2023)

Seriálová satira, kde si člověk těžko hledá svého oblíbence (snad až na synka), ale ve finále se všemi tak nějak soucítí. Místy zábavné, místy by člověk vraždil, aniž by čekal, kdo bude ten vrah. Ve finále se divák dočkal i scény, kterou opravdu nikdy nechtěl vidět, a zas to nebyla ta vražda. Každopádně, těším se na další sérii. (08.03.2023)

White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. (08.01.2023)

// Fenomenální společenská sonda, možná dokonce i vtipnější a ostřejší než letošní Trojúhelník smutku, byť bez jedné teď už asi legendární lodní sekvence. Mike White si tady vzal v průběhu jednoho týdne v exotickém rezortu na paškál všechno od milostných vztahů, přes ty rodinné, kamarádské, až po ty třídní. Vznikla tak fantastická satirická mozaika s neuvěřitelným množstvím postřehů, které se doslova trefují do černého. Opravdu geniální záležitost z toho ale dělá propojení s hudbou a střih, kdy se z už tak parádně nevyzpytatelného dramatu stává ještě navíc extrémně napínavý thriller. Normálně smekám a všechna čest. HBO je prostě jinde. 10/10 (10.11.2022)

Jsem nadšeným konzumentem quality TV a i když dokážu ocenit projekty vizuálně vybroušené (Wednesday), šokující a plné zvratů (American Horror Story) či prostě jen fakt cool (Peaky Blinders), stejně mám asi vůbec nejradši neobyčejně obyčejné seriály jako je The White Lotus. Dávají mi naději, že stále platí, že dobrý scénář je nad všechny počítačové triky a kaskadérské kousky světa. Od první chvíle, kdy za zvuku bubnů připlouvá loď plná rozmazlených amerických turistů na Havaj, tušíme, že za všemi těmi úsměvy a procedurami v hotelovém spa se skrývá něco mnohem temnějšího. Díky bohu (či spíše díky geniálnímu Mikeu Whiteovi) se ale seriál nevyvine ad absurdum ala Stepfordské paničky. Nespadne do grotesky, thrilleru či detektivky, i když kolem všech těchto žánrů krouží. Všechny ale zároveň převrací - co se týká detektivky, nehledáme vraha, ale oběť (hned na začátku se dozvíme, že někdo v letovisku zemřel, až do konce ale nevíme kdo). Thrillerem nemusí být jen to, že vás drží psychopat s pistolí u hlavy jako rukojmí - může to být neočekávaný příjezd tchyně na líbánky a kradmé pohledy u stolu, podbarvené napínavou hudbou. Drobné příhody Armonda, manažera hotelu, jsou sice neuvěřitelně legrační, až groteskní, ale přitom pod povrchem strašně smutné, navíc s tragickými následky. Scénář sice staví na určitých klišé ("zlí boháči" co se s koktejlem v ruce baví na ukázce "tradičních havajských tanců", čímž v podstatě vykořisťují původní obyvatelstvo), ale zároveň se nebojí věci problematizovat a relativizovat. Havajan, jeden z mála skutečných sympaťáků, krade v hotelu. Nesnesitelný Shane dochází k velkému prozření a možná se stane výrazně lepším člověkem. Rodinná debata, která hrozí sklouznout do feministického lobbování, se nečekaně promění v obranu bílých heterosexuálních mužů. Téma k zamyšlení poskytuje i otec rodiny Mark, když provádí jakousi obhajobu naruby a zastává se naopak bohatých klientů - "Co máme dělat? Máme se cítit špatně, že máme peníze? Nemáme vůbec jezdit na dovolenou? Není snad normální, že každý chce být chvíli šťastný?" Scénář zkrátka vždy uhne trochu jinam než čekáte. A díky fantastické hudbě vás neustále zanechává ve zvláštním napětí, co se stane dál - i když třeba jen rodina večeří u stolu. Všichni z letoviska odjíždějí proměnění, všichni došli nějaké formy prozření. Seriál Bílý Lotos zkrátka scénářem přesahuje pouhou zábavu k večeři. Může se srovnávat s velkými díly dramatické literatury. Boháči, co se nudí v letovisku, plácají zdánlivě o ničem, ale přitom narážejí na smysl života a jiná zásadní témata. Nepřipomíná vám to například Antona Čechova? (13.08.2023)