Hard Boiled

V mém věku už člověk obvykle dávno ví, co mu udělá radost a čemu by se měl vyhnout. Z principu ale neškodí jednou za čas si potvrdit své priority a předsudky. K tomu by měl posloužit film ve svém žánru hodnocený jako špička. Akční filmy nepatří mezi můj šálek čaje, ale proč výjimečně nezkusit jeden z nejlépe hodnocených filmů ve své kategorii? No, nebudu lhát, svým způsobem to byla síla. Akce zcela zbavená jakékoli závislosti na fyzikálních zákonech, zbraně na osm nábojů, které vypálí padesátkrát za sebou, prostinký příběh bez jakékoli elementární logiky, ploché postavy, které spadají přesně do svých škatulek, ranaři, kteří vyřídí deset protivníků, aniž by se jakkoli zadýchali - a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Děkuji, potvrdil jsem si všechna negativa, která k podobné produkci cítím, a pokud budu mít v budoucnosti potřebu nechat se akčně rozptylovat, pustím si Agenta bez minulosti. Prakticky žádný žánr není na CSFD tak výrazně nadhodnocený jako východoasijské akční filmy. V každém jiném žánru, ať už jde o horor, fantasy, sci-fi nebo cokoliv jiného, se najde dostatek kazisvětů, kteří dokáží nekritickým fanouškům zkalit jejich nadšení. V téhle skupině to kupodivu nefunguje. Hard Boiled je jednorozměrný film bez jakéhokoliv přesahu, ovšem natočený z profesionalitou a herci, kteří se v rámci toho, co jim scénář předepisuje, pohybují s naprostou jistotou. Celkový dojem: 25 %. (24.04.2010)

Hard Boiled je delší než Killer a přitom ještě větší procento snímku zabírají přestřelky. Tolik střílení a výbuchů neuvidíte ani v naprosté většině válečných filmů. Na jednu stranu je to dobře, neboť dialogy o přátelství Killera posouvaly někam k nechtěné parodii. Na druhou stranu to dobře není, neb, jak se říká, dobrého pomálu. Aby se nezajedlo. To se mi bohužel stalo se zdejšími střílečkami. +++++ Střílení pojímá Woo po svém, nestřídmě, naše přísloví vyzývající k jezení do polosyta nepochybně nikdy neslyšel: výstřelů tisíce, mrtvých nejspíše stovky, zničeného nábytku, zdiva, aut, dalších dopravních prostředků, oken, elektrického vedení, oblečení, elektroniky, zbraní či dopravní infrastruktury za milióny. Vybuchují věci, jež normálně nevybuchují, měkké se stává neprůstřelným, masivní nevydrží pád drobných záporáčků a zbraně v sobě mají maličké továrny na náboje. Woo s malířskou vizí si vymýšlí důvody pro natažení svých pláten na lidi určené k zastřelení, lidi, na něž hodlá malovat červenou - krví. Overaly mohou být bílé, nemocníční uniformy jsou bílé a někdo by mohl i do mouky spadnout. +++++ Padouši se zastřelí ne jednou či dvakrát, ale pětkrát, desetkrát. Každá kulka provrtávající jejich těla s nimi škubne nebo je odhodí do dáli. Nejde o krvavý balet, jak se tu s oblibou tvrdí, ale v lepším případě gymnastiku, v horším epilepsii. Nikoliv umění, ale sport, případně nemoc - obsesi. Zdálo se mi, že čím je prostředí otevřenější, tím více střihu Woo užívá. Při "dobývání" chodby si dovolí nečekaně dlouhý záběr, při velkolepé přestřelce v přístavu nikoliv. Není tu střih s rámováním závojem, který se snaží zakrýt, že v otevřeném prostředí by protagonisté neměli žádnou šanci? Že hlavní hrdina je neskutečně na ráně? +++++ Já na tyhle za vlasy přitažené prvky nejsem, okupují-li filmového času tak moc jako v Hard Boiled - ať si je v tom záměru sebevíc. Ano, i mně se řada scén líbila, nájezd (motorky + auta) na přístavní skladiště, "jezdící" prst v knihovně, melancholické mezičasy (jachetní přístav, rybaření...) i část toho všeho střílení. Těžko ale snášet zbytekt: absurdního záporáka (posedlý penězi, pak zabíjením, pak vyhazováním všeho do luftu - proč?), v knihovně připravené zbraně (proč si je zabijáci nenosí sami? Kvůli banální symbolice se Shakespearem?), potřeba vnést do děje děti (i ty jsou projevem Wooovy nestřídmosti - nestačí mu obyčejní nevinní a bezbranní, musí mít maximálně nevinné a bezbranné)... Hard boiled se dopouští hříchu obžerství a není důvod mu za to tleskat. Silné **. (19.10.2014)

Na Hard Boiled je nejlepší to, že už první přestřelka hravě překonává plány ostatních akčních filmů a prakticky se vůbec nezastaví. Filmu dominují cca 4 větší akční sekvence, které jsou střídány jednohubkami v podobě nájemné vraždy, či vyčištění pár svědků. Všechno by to bylo působivé, nebýt druhé poloviny filmu (zvláště pak poslední půlhodiny) odehrávající se v nemocnici. Ta je opravdu špičkou nápaditosti akčních scén a totálně dynamická akce střídá další, která je zabalena do dalších dvou a ty jsou překonány ještě pár akcemi. Woo na úplném vrcholu své tvorby musel snad rok neustále líbat múzy, protože kdo TOHLE natočí, fakt není odsud. V rámci žánru i slušný scénář a výborná hudba. [Přesná stopáž: 128 min] (16.06.2007)

bohužel. možná v roce 1992, ale dnes na mne tyto filmy působí nějak staře. každopádně CHOW YUN FAT předvádí, že s jednou zbraní je superman a se dvěma bůh. JOHN WOO je právem nazýván králem akce, protože vše co se akčně ,,tváří" akční je (popravy,střih,kamera). i když prvních 30 minut na mě působilo celkem nudně. (když byl klid zbraní). hodnotit třeba herecké výkony je nesmysl. jde o honkongský akční film !!! spousta ohně, krve a prázdných nábojnic. prostě jedna strana to šije do všech ze druhý strany a všichni pokud možno efektně padají k zemi. akce to je pořádná, ale já raději skálu nebo tváří v tvář. budliky, budliky!!!!! (29.09.2005)

Jestliže Killer disponuje akčním drajvem a vypravěčskou poetikou, které lze slovy jen těžko popsat a vystihnout, tak pro zběsilé vyvražďovací tempo Hard Boiled ve známém vesmíru pojmenování zkrátka už neexistuje. Ale asi tak - kdyby všichni ti, kteří se příběhem nedokázali prostřílet a zůstat naživu, byli židé, jednalo by se o zdaleka nejoblíbenější snímek Adolfa Hitlera (kdyby ho měl možnost zhlédnout, samozřejmě) :D Takhle bez respektu obírat o život nejen stovky záporáků, ale i desítky nevinných, v hollywoodských konvencích takřka nedotknutelných civilistů, to prostě nikde jinde neuvidíte. Jsem sice jeden z mála, komu úplně nevyhovoval charakter závěrečné nemocniční přestřelky, která už chvílemi upadala do těžké parodie, ale úroveň prožitku filmové akce s grandiózně vypiplaným vizuálem a chytře upgradovaným příběhem "v pozadí" je přesto tak čistá a intenzivní jako v málokterém jiném akčňáku devadesátých a ostatně i všech zbylých let. (03.02.2017)