Mission: Impossible II

John Woo tomu dodáva over-the-top pompéznosť (holuby!) a je tu oveľa viac akcie než v jednotke, no príbeh je stále mizerný, záporák úplne hrozný a gumové masky a podobné zvraty sa nehodia k relatívne vážne sa tváriacemu zvyšku filmu. K tomu ešte lacná romantická línia a kilo sentimentu na záver. Blech. Ale Hans Zimmer riadne dáva (pripravuje sa na Dark Knighta) a Tom Cruise je frajer. (31.08.2018)

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů. (01.04.2003)

Fešný agent Tom za volantem Porsche prohání sukni v Audi po úzkých horských cestách a ve "wooovsky" zpomalených záběrech nonšalantně přehazuje bujnou kštici z levé části čela na pravou kopírujíc ofinou trajektorii smyku svého vozu. Člověk má hned chuť běžet do koupelny a umýt si voňavým šampónem hlavu.. M:I 2 zhynulo na slabém scénáři, jenž by stěží vystačil na epizodu TV seriálu a když se na plátně objevil sir Hopkins, já opravdu do poslední chvíle věřil, že Cruise sní.. (03.05.2010)

John Woo tentokrát docela přestřelil. Chápu, že MI vždycky byla o neuvěřitelných akcích, ale tohle bylo trošku moc. Na jedno dvě podívání jde o příjemnou akční koláž, ale jinak nevidím žádný smysl v tom, vidět tento film vícekrát. Toto je hodnocení kinoverze, neboť jsem slyšel, že možná existuje ještě jedna, ostříhaná o poměrně hodně minut producenty. (08.01.2008)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)