Mission: Impossible II

║Rozpočet $125miliónov║Tržby USA $215,409,889║Tržby Celosvetovo $546,388,105║ John Woo miestami vytáča akciu na plné obrátky až to je neúnosné a zbytočne "smiešne" preplácané, veru mal aj omnoho lepšie akčné časy než tu. Príbeh dosť kolísavý, strieda lepšie momentky z poslabšími. Nuž scenár bol opäť slabunký ako pri prvej časti, ani sa nečudujem že z tých niekoľkých scenáristov tohto filmu už nikto nepísal nič pre väčšie kino projekty. Film v mnoha ohľadoch zachraňuje nadmieru výborná hudba(Hans Zimmer), tá fakt stojí za to a asi hlavne kvôli nej sa vraciam občas(raz za 5rokov) k tomuto filmu. Len o kvapku zábavnejšie nez prvý dieľ. /videl v kine: 50%/ (21.05.2005)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

"Nevíme, co máme, protože nevíme, co má on a kde to má a co s tím chce dělat v Sydney." A já zase nevím, který ksicht je pravý a který je gumový. Nicméně zorientovat se v tom dá, hodné od zlých jsem po chvíli bezpečně rozeznal a náborovou techniku na zlanaření zlodějky Nyah si budu muset co nejrychleji osvojit. Jen ta neustále protahovaná akce mě trošku unavovala, protože lidumil Hunt musel každého nejméně pětkrát přeprat, než mu udělal dostatečně devastující bebíčko. Mě prostě ke štěstí stačí svižná akce s jednoduchým bojem, protože od Hunta fakt neočekávám uširomawaši tobigeri s třemi salty a pěti vruty. (13.09.2018)

Mission Impossible jednička mě příjemně překvapila. Jak svými dvěma mistrovskými scénami v CIA a v tunelu, tak svým krásně překombinovaným dějem, ve kterém se sám divák cítil jako špión, i celkovou atmosférou seriálu. To všechno ve dvojce chybí a navrch přidává hudbu Hanse Zimmera (ehm), patos, trapnou akci, nudu a motorky. (14.01.2007)

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů. (01.04.2003)