Mission: Impossible II

Motorky v plamenech, holubice ve vzduchu a Hunt se dvěma bouchačkama...a jo, tohle režíroval John Woo. Esteticky a vizuálně asi nejoriginálnější M:I. Obsahem nudná romantická břečka se solidními akčními scénami, které dost často překračují hranici teatrálnosti a absurdnosti. Zábava to ale je i tak slušná, byť se jedná jednoznačně o nejhorší díl série. John Woo si měl za mořem vybrat (a vybral) vhodnější projekty pro jeho specifický styl. (11.06.2005)

První díl se mi docela líbil. Toto pokračování se ale podle mě vůbec nepovedlo. Je tu pár dobrých akčních scén, zvláště automobilová honička na konci, ale jinak je to nevýrazné a bez nápadu. De Palma byl hračička a jeho vykrádání centrály CIA nebo suita pro vrtulník a TGV byly skvěle propracované scény. Navíc první díl disponoval zajímavými postavami. Woo naproti tomu jen odvyprávěl průměrný příběh průměrným způsobem. Postavy jsou nevýrazné, osud Newtonové mě vůbec nezajímal a mdlý byl i hlavní záporák. Když vidím zas a znovu zpomalené holubice, tak neplesám jako Woovi fanoušci, ale je mi to k smíchu. Navíc se mi vůbec nelíbila hudba (a to mám jinak Hanse Zimmera dost rád) – ad kaka: Zimmer za tohle Oscara stoprocentně nedostal, a je to tak správně. Alespoň, že (patrně jen mně pro radost) se tam na pět minut vyskytuje Anthony Hopkins (26.01.2004)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)

Jak já se na tenhle film těšil. A co z toho nakonec vzniklo? No hrůza. Jednička byl skvelý špionážní thriller, ale tohle je hrůza. Jako by John Woo vůbec nevěděl co má dělat. Akční scény jsou špatně natočené a působý trapně a směšně, příběh je tuctový a hloupy, herci jsou nudní a nevýrazní. Veliké zklamání od člověka, kterého jsem si vždy vážil. (05.02.2006)