Nejlepší léta našeho života

"THEY'RE JUST A LOT OF FANCY WORDS THAT DON'T MEAN ANYTHING." ----------- Všeobecne a dlhodobo považovaný za najlepší Wylerov film. Áno, príbeh troch veteránov z druhej svetovej vojny a ich zaradení sa späť do normálneho života je spracovaný na filmový pás verne, hemží sa to presvedčivými výkonmi a je to koniec koncov svojim spôsobom ukážková filmárčina, no dovolím si nesúhlasiť. Westernové kolaborácie s Gregory Peckom, dielka s Bette Davis, maestrom Laurence Olivierom, prípadne gangsterky s božským Bogartom u mňa jednoznačne vedú. A to mi ešte nejaká tá tretinka jeho režisérskej filmografie chýba. Nehľadiac na fakt, že majorita dialógov v tomto filme sú neprestajné kecy o tom istom - ženy, láska, svadba, ženy, svadba, láska, peniaze, práca, peniaze, mince, láska, ženy. (13.10.2018)

Film nasáklý dobou, dokonale ladící naději i traumatické chmury. Při sledování osudů tří veteránů, kteří prošli válečným peklem se značí nemožnost jejich absolutního návratu do reálného života. Že "něco" bude chybět nechává protřelý Wyler kolovat jen v náznacích, předevevším logicky skrz nejtragičtější postavu bývalého fotbalisty Parrishe. Naštěstí nekouká mentorsky jen na ty chladné tváře nechápajících, co válkou neprošli. Málokdy jsem měl tak intenzivní nutkání vracet si scény a znovu je vidět a vyslechnout. Nejlepší léta našeho života opravdu přišly ve správný čas, což potvrdilo i velké pochopení filmové akademie. Z celé série poválečných filmů hledajících nový začátek (viz humanismus Capry, především jeho Život je krásný) mě nejvíce ovlivnil právě tento film. Možná překonaný a sentimentální, ale ke mě dokonale promlouvající - a to už mnoho let. (21.08.2009)

Já ty filmy klasického Hollywoodu, Zlatého věku, prostě žeru. Tyhle velkobijáky jsou sice lehce uniformované, ale většinou tak nádherně zahrané, natočené a odvyprávěné, že jim dnešní produkce nesahá ani po kotníky. Wylerova Nejlepší léta našeho života obsahují všechno, co obsahovat mají - dokonce i ten sladký polibek na závěr. Parádajs po všech stránkách. (19.09.2013)

Zcela klidne mohu rict, ze je to jeden z nejlepsich filmu, ktery jsem kdy videl. Vyborne zmapovane osudy trech vojaku vracejicich se domu, kdesi v Iowe. Rok po valce natocit film bez patosu a velkych gest se ceni, zaujme take kritika na zhozeni bomb na Hiroshimu a Nagasaki. I bez toho se vsak jedna o nadherny film s dobrym scenarem a herci. V mnoha ohledech se jedna o nadcasovy film, ktery vsak dokaze rozesmat, dojmout a nenudit, necele tri hodinky utecou jako voda. Povinnost pro vsechny lidi co maji radi FILM! (26.09.2012)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)