Velká země

Co do propracovanosti vizuálu se klasické hollywoodské westerny těžko můžou poměřovat např. s vyvrcholením Leoneho Dolarové trilogie nebo se solitérním Tenkrát na Západě (tedy s hybridním spaghetti western westernem), ale přesto jsou mi ve všech směrech neskole milejší. Oceňuji na nich především tu ryzí "americkost", tedy pravost, pevnost a hlavně filmovost, která zdaleka není tak banální, jak by se mohlo zdát. A právě Wylerův malebný opus je této "americkosti" nezkaleným destilátem na třetí, nutno podotknout, že příjemně rozvratným v podrývání mytologie amerického snu i nečekaně chytrým ve své práci s kosmopolitní dualitou a tření z něj vyplývajícího. Nejpřesněji jej vystihuje příměr: nejpamětihodnější epický western a Velký film v pravém smyslu slova. Jako správný paján na krajinu Divokého západu je Velká země nasnímána v úchvatných uměleckých panoramatech a celcích, které nedávají prostor zjemňujícím detailům, je ozdobena skvělým mnohovrstevnatým příběhem, svěžím scénářem a vyváženou kolekcí do detailů vykreslených charakterů, takřka až velkoplošnou učebnicí lidské povahy. Zvláště mi pak zaimponovala Peckova postava příkladného, v jádru skromného a morálně bezúhonného jedince, ze které přímo sálá charakterová nezdolnost a síla. Nu, a pak je tu samozřejmě Morossova nádherná a živočišná heroicko-patetická (nejde o urážku!) hudba, která ve své kategorii patří rovnou k těm nejlepším a nejbohatším kompozicím, ne-li na samotnou špici. Způsob jakým rytmizuje obraz a vdechuje život pravé, nespoutané krajině Západu i konfliktům, které netečně sleduje, to je čirá magie, před kterou nezbývá než tiše žasnout. Potrženo, sečteno: Jeden z Filmů, pro které mi buší mé kvazi-cinefilské srdíčko. Klasika každým coulem! (23.01.2009)

Kdybych si udělal žebříček oblíbenosti filmových žánrů, postavení westernu by nebylo příliš důstojné. Každý žánr vytváří a využívá oblíbená klišé, westernová mi jsou protivná víc než kterákoliv jiná. Titulů, které bych beze zbytku akceptoval, je pomálu, navíc by šlo většinou o alternativní produkci, která by nejspíš pravověrnému fanouškovi na mysl nepřišla. Velká země by ale mezi ony tituly jednoznačně patřila. Pracuje sice s typickými westernovými prvky, takže divák se dočká působivých záběrů krajiny, přestřelek i divoké jízdy na koni. Žánrová pravidla ale Velká země obrací naruby. Tradiční ctnosti a schopnosti tvrdých mužů amerického západu jsou tady spíš kritizovány a znevažovány. Příchozí z města, z civilizace místním ukazuje obrácenou stránku jejich "boje o čest". Klasický western éru divokého západu romantizuje, šíření řádu a moderní civilizace vnímá jako sice nevyhnutelý, ale bolestný a rozporuplný proces. Velká země ho naopak vítá. Snímek funguje velice dobře i jako milostný příběh, kde se milostná linka s tou dramatickou výborně doplňuje. Celkový dojem: 90 %. (20.09.2017)

Drahokam mezi westerny. Snadno přehledný, žádné velké dějové zvraty, všechno plyne tak nějak v klidu. Nemusíte se složitě orientovat kdo je kdo, a na čí je straně. Takový balzám na nervy. Herci vynikající, výprava s blankytně modrou oblohou, vyprahlé širé pláně a bílý kaňon jsou fascinující.  Ale co nejvíc je fascinující na tomhle díle je bezesporu hudba - začátek si můžu pouštět pořád dokola a nikdy se neomrzí. Co dovede jeden skladatel s párem smyčců a trumpet, to nikdy nepochopim. A uhrančivé oči Jean Simmons nesmím opomenout. Dodatek: Po dalším shlédnutí musím konstatovat a doplnit, že Velká země mě fascinuje čím dál více... Prostě Velká nádhera. Chci vidět zas. Jeden z těch mála filmů, při kterém se skoro zastaví čas. A ten čas při něm strávený přináší skvělý pocit. Pocit nevšednosti, mimořádnosti, vzácnosti. Wyler byl prostě velikán a roky 1958 a 1959 byly jeho vrcholem. (18.09.2022)

Nějak se mi nepovedlo zachytit zde proklamovanou nezapomenutelnost a výjimečnost snímku. Velká země je poctivým westernem, který je obohacený hlavní postavou, která do žánru zdánlivě vůbec nepatří - Peckův gentleman, kterému není nic více vzdálené, než prvoplánové mačovství a lpění na "drsných zákonech" divokého západu. Celý film je pak (alespoň co se obsahu týče) na tomhle kontrastu postaven - klasický, divoký svět westernu vs. civilizovanost a gentlemanství. Jim McKay se zařazuje do pantheonu Peckových supersprávňáků (k postavám jako Joe Bradley či Atticus Finch) a Velká země pak do dlouhé řady výborných snímků krále Hollywoodské kvality, Williama Wylera. Formální kvality jsou samozřejmě neoddiskutovatelné. 70% (26.08.2007)

Země je velká, ale lidé jsou malí až malicherní. A jen málokdy se dokážou vzepřít k velkým činům. G. Peckovi se to podaří zvláštní cestou. Aspoň pro western netypickou. Stojí si sice jako každý správný muž v kovbojce za svým, ale jeho přesvědčení je prostě nepodléhat rozbouřeným emocím, falešným představám o cti nebo o mužnosti a ne hned tasit kolty a sjednávat svoji vizi spravedlnosti ranami rozdávanými napravo nalevo. A je tím pádem větší frajer než všichni ostatní. _____ Film o boji dvou znepřátelených rodů demýtizuje starý Západ a přesně ukazuje, co ve skutečnosti hnalo muže do osudových soubojů. Příběh začíná zostra drsným zesměšněním elegantního nováčka, který se mezi ošlehané kovboje zdnálivě vůbec nehodí. _____Pak trochu zvolní tempo a kamera širokoúhlými záběry ukazuje vyprahle žlutou, velikou zemi a lidi, kteří jsou ve srovnání s ní nevýznamní. V dramatickém příběhu se dokonce objeví svěže vtipné momenty a lehká romantika. Ve volném tempu se ale začíná rozjíždět stupňující se nepřátelství dvou nejbohatších rodin. Útoky jsou stále brutálnější a soupeř pak musí odpovědět ještě tvrději. ____Posedlá nenávist se stává šílenstvím, kdy hlavy obou rodin nedokážou vidět jiné řešení, než zničit svého soka. Krveprolití visí ve vzduchu a všichni po něm prahnou jako po bouřce, která konečně vyčistí vzduch a navždy smete protivníky ze zemského povrchu. S iluzorní představou, že pak nastane spravedlivý ráj.____ Jenomže do žhavé a velké země přicestoval cizorodý element, námořní kapitán G. Pecka, který svým netypickým jednáním převrátí naruby zdánlivě nedotknutelné a uctívané hodnoty na odiv vystavované mužnosti. ___ Poslední hodina filmu vygraduje napětí na maximum. Do schématického vnímání světa se vklíní nový úhled pohledu a je jasné, že rozjetou mašinu krvelačnosti vykolejí. Není ale jisté, jestli ji dokáže zastavit. /1. 7. 13./ (01.07.2013)