Velká země

Ryzí western je jako pohádka, tahle je zrovna o pyšné princezně a princi Dobromilovi, jen o maličko drsnější a s tím rozdílem, že symetrie je tu zdvojená (dva otcové, dvě dívky a dva mládenci), a tak to dopadne trochu jinak, ale i tady od začátku tušíte, jak. A pak spolu žili šťastně a oba páry (tmavovlasý i plavovlasý) vládly svorně a moudře kraji a zazvonil zvonec. (11.09.2015)

Jeden z najvýznamnejších filmov mojej mladosti. Videl som ho v jedenástich rokoch a keď som si ho zopakoval nedávno, mal som pocit, že všetky jeho scény si výborne pamätám. Gregory Peck bol právom vyhlásený za najväčšieho chlapáka amerického filmu a do Jean Simmons som bol v tých jedenástich asi týždeň platonicky zaľúbený. Veľká zem je klasicky vystavaný western, ktorý je ale trochu viac svojou civilnejšou atmosférou a vďaka hrdinovi, z ktorého sa kovboj iba má stať (môžete sa s ním viac stotožniť), prístupnejší širším masám. (27.07.2012)

Země je velká, ale lidé jsou malí až malicherní. A jen málokdy se dokážou vzepřít k velkým činům. G. Peckovi se to podaří zvláštní cestou. Aspoň pro western netypickou. Stojí si sice jako každý správný muž v kovbojce za svým, ale jeho přesvědčení je prostě nepodléhat rozbouřeným emocím, falešným představám o cti nebo o mužnosti a ne hned tasit kolty a sjednávat svoji vizi spravedlnosti ranami rozdávanými napravo nalevo. A je tím pádem větší frajer než všichni ostatní. _____ Film o boji dvou znepřátelených rodů demýtizuje starý Západ a přesně ukazuje, co ve skutečnosti hnalo muže do osudových soubojů. Příběh začíná zostra drsným zesměšněním elegantního nováčka, který se mezi ošlehané kovboje zdnálivě vůbec nehodí. _____Pak trochu zvolní tempo a kamera širokoúhlými záběry ukazuje vyprahle žlutou, velikou zemi a lidi, kteří jsou ve srovnání s ní nevýznamní. V dramatickém příběhu se dokonce objeví svěže vtipné momenty a lehká romantika. Ve volném tempu se ale začíná rozjíždět stupňující se nepřátelství dvou nejbohatších rodin. Útoky jsou stále brutálnější a soupeř pak musí odpovědět ještě tvrději. ____Posedlá nenávist se stává šílenstvím, kdy hlavy obou rodin nedokážou vidět jiné řešení, než zničit svého soka. Krveprolití visí ve vzduchu a všichni po něm prahnou jako po bouřce, která konečně vyčistí vzduch a navždy smete protivníky ze zemského povrchu. S iluzorní představou, že pak nastane spravedlivý ráj.____ Jenomže do žhavé a velké země přicestoval cizorodý element, námořní kapitán G. Pecka, který svým netypickým jednáním převrátí naruby zdánlivě nedotknutelné a uctívané hodnoty na odiv vystavované mužnosti. ___ Poslední hodina filmu vygraduje napětí na maximum. Do schématického vnímání světa se vklíní nový úhled pohledu a je jasné, že rozjetou mašinu krvelačnosti vykolejí. Není ale jisté, jestli ji dokáže zastavit. /1. 7. 13./ (01.07.2013)

Co do propracovanosti vizuálu se klasické hollywoodské westerny těžko můžou poměřovat např. s vyvrcholením Leoneho Dolarové trilogie nebo se solitérním Tenkrát na Západě (tedy s hybridním spaghetti western westernem), ale přesto jsou mi ve všech směrech neskole milejší. Oceňuji na nich především tu ryzí "americkost", tedy pravost, pevnost a hlavně filmovost, která zdaleka není tak banální, jak by se mohlo zdát. A právě Wylerův malebný opus je této "americkosti" nezkaleným destilátem na třetí, nutno podotknout, že příjemně rozvratným v podrývání mytologie amerického snu i nečekaně chytrým ve své práci s kosmopolitní dualitou a tření z něj vyplývajícího. Nejpřesněji jej vystihuje příměr: nejpamětihodnější epický western a Velký film v pravém smyslu slova. Jako správný paján na krajinu Divokého západu je Velká země nasnímána v úchvatných uměleckých panoramatech a celcích, které nedávají prostor zjemňujícím detailům, je ozdobena skvělým mnohovrstevnatým příběhem, svěžím scénářem a vyváženou kolekcí do detailů vykreslených charakterů, takřka až velkoplošnou učebnicí lidské povahy. Zvláště mi pak zaimponovala Peckova postava příkladného, v jádru skromného a morálně bezúhonného jedince, ze které přímo sálá charakterová nezdolnost a síla. Nu, a pak je tu samozřejmě Morossova nádherná a živočišná heroicko-patetická (nejde o urážku!) hudba, která ve své kategorii patří rovnou k těm nejlepším a nejbohatším kompozicím, ne-li na samotnou špici. Způsob jakým rytmizuje obraz a vdechuje život pravé, nespoutané krajině Západu i konfliktům, které netečně sleduje, to je čirá magie, před kterou nezbývá než tiše žasnout. Potrženo, sečteno: Jeden z Filmů, pro které mi buší mé kvazi-cinefilské srdíčko. Klasika každým coulem! (23.01.2009)

Jedny blata, jeden dlouho trvající svár mezi dvěma stranami (muži), jedna (resp. dvě) osudové ženy a potom už je pouze na vašem vlastním posouzení, zda vlastnosti jako charakter a čest považujete za výrazy slabosti popř. zbabělosti (tedy činy hodny posměchu) nebo přednosti hodny skutečného obdivu. Jako třešínka(y) na dortu jsou tu potom (pro dámy) Ch. Heston resp. G. Peck, pro nás chlapy, J. Simmons resp. C. Baker. Na závěr s osob. dovětkem. Spousta lidí může namítnout, že v případě W. Wylera a jeho snímků se nikdy nejednalo o žádné „velké umění“ (a v případě The Big Country můžou padat výraziva jako „umně zfilmovaný rodokaps“), ale rozhodně si nemůžete stěžovat na jednu neoddiskutovatelnou skutečnost a to sice fakt, že by vždy (v prvé řadě) nemyslel na diváka samotného. Stejně tomu bylo v případě Bena Hura, podobně tomu bylo např. i v Prázdinách v Římě a podobné je to i v případě „Velké země“. ANO, tipujete zcela správně. Opět jde o velkolepou ZÁBAVU se všemi klady i neduhy, které však (k těmto tipům snímků) neodmyslitelně patří. Wylerovi se dá vyčítat kdeco, ale upřít mu zápal a lásku k filmu jako takovému rozhodně ne! Jeho snímky mají jednu nepostradatelnou (vymírající?) věc. Duši a s tím spojenou lidskost (člověčinu). Nebudu to zbytečně protahovat. „The Big country“ je jednoduše „The Big film“ resp. „The Great movie“, užíval jsem si každou jeho minutu (scénu) a já začínám zjišťovat (uvědomovat si), že se mi pomalu ale jistě začíná rozšiřovat osobní sbírka (na Blu-ray discích) s tímto režisérem. Pouze dodám, že se tak děje s velkým potěšením. Děkuji mistře! Ostatně o síle jeho snímků hovoří (za vše) jeden fakt. Užívám si je (při opakovaných projekcích) ještě víc, než při těch prvotních. (10.04.2012)