Detektivní příběh

„Co je to za policistu?!“ - „Detektivové jsou jako otisky prstů., každý je jiný. I on má své chyby.“ Název a žánr „film-noir jsou tu zavádějící. Má očekávání byla jinde, ale popořadě. Policejní oddělení, které řeší tak akorát rušení sousedy, prosakování vody ze stropu, paranoidní paničky či drobné zlodějny neslibuje příliš vzrušení. Přesto se zde v 1 dni odehraje hned několik dramat a morálních dilemat. Na filmu se však znatelně projevuje jeho stáří. Kupodivu ani ne tak v případě technické stránky jako spíš společenského ovzduší. Ohledně Arthura jsem v sobě nenašel žádný soucit (v poválečném publiku to asi rezonovalo, dnes jen těžko), na příkladě ústředního páru je zas vidět dobová úzkoprsost. Jistě, Jim byl prudká povaha (se sklonem k „vřelejšímu“ lidskému kontaktu), ale stejně byla jeho reakce min. hraniční (bez ohledu na velikost „brouka v hlavě“). Teatrální projevy (hlavně Mary či Charleyho) dojmu též příliš nepřidaly. Konec byl přitom překvapivý (škoda „skvrny“ v podobě dementního telefonátu). Lepší průměr, pro mě zatím nejslabší Wyler. (12.07.2020)

Přes komornost i stáří snímku si obsahem s dnešními v ničem nezadá. Kupa zajímavých postav v dlouhých záběrech a hektických konverzacích, které jakýmsi kouzlem dokážou chytit podobně jako Tarantinovky. Filmaři velmi dobře využily možnosti, že se na policejní stanici může během dne objevit kdokoliv. Na talíři tak máme nejrůznější postavy od paranoidní báby až po ostřílený kriminálníky. Rodí se tu tak zvláštní příběhy ještě zvláštnějších postav. Dialogy lítají, osudy se prolínají až se divák sotva orientuje. Starší snímky mě většinou minou, tenhle ale jel na plný plyn. (03.05.2010)

Na skvelý film netreba mať rozľahlé exteriéry, postačí kvalitný scenár plný výborných dialógov a interiér jednej budovy, v tomto prípade policajnej stanice, ktorý dáva dostatočný priestor, aby herci naplno rozvinuli charaktery svojich postáv a rozohrali príbeh, na ktorý len tak ľahko nezabudnete. Hlavne vďaka skvelým výkonom Douglasa, Parkerovej, Wisemana a Grantovej. (05.09.2017)

Taký normálny, bežný deň na nijako extra dôležitej policajnej stanici. Nikto ju neprepadne, nie je terčom teroristického útoku, ani nevyhorí. Ak dráma nie je vonkajšia, tak musí byť nutne vnútorná, aby bolo o čom točiť. Tá sa odohráva vo vnútri jedného drsného, ale zásadového policajta a počas tohto dňa v ňom vykvasí všetko, čo v sebe potláčal dlhé desaťročia. Pocítia to aj jeho manželka, kolegovia a obžalovaní na stanici. Najviac sa však scenár sústredí na jeho psychiku a vďaka výbornému Kirkovi Douglasovi je film psychologicky uveriteľný. Ďalší dôkaz, že s kvalitným scenárom a kvalitnými hercami si vystačíte aj s jednou miestnosťou. Nezabúdajme ani na vždy spoľahlivého Wylera a jeho kameramanov (aj tu sme sčasti svedkami vnútrozáberovej, viacplánovej montáže). (19.02.2016)

Nedôveryhodná a príliš divadelná snaha prekonať afekt žánru a pozrieť sa na detektívov a ich prácu z civilnejšieho pohľadu. Výsledkom je herecký súboj, kto sa viac hodí o zárubňu. Kľúčovou postavou príbehu je žena hlavného detektíva, ktorej osobný príbeh sa stáva súčasťou prípadu. Jej postava je však len primitívnym nástrojom rozprávača a jej reakcie sa zo sekundy na sekundu menia podľa toho, ako sa to hodí. Zostarlo to strašne, ale strašne. Čím vážnejšie a serióznejšie sa tieto "ambiciózne" noirovky snažili tváriť, tým horšie to dopadlo (viď. napr. The Lost Weekend). (19.04.2020)