Detektivní příběh

24 hodin ze života nekompromisního poldy a policejní stanice, kde jsou uplatňovány natolik mccarthyovské vyšetřovací metody, že se sama mění v místo činu (všemu tiše přihlíží neškodná svědkyně). Stará drsná škola s ne-úplně-kladným hrdinou, kterého může spasit už jen jediné. Co obzvlášť znepokojuje, oproti jiným noirovým filmům si zde s ohněm nehraje samotářský detektiv, ale „regulérní“ ochránce zákona. Promyšlená práce kamery, dobří herci (Joseph Wiseman mi připomněl De Nira zamlada) a Wilerova suverénní režie, díky které dokáže Detektivní příběh i po letech vtáhnout. 80% (13.04.2010)

Na skvelý film netreba mať rozľahlé exteriéry, postačí kvalitný scenár plný výborných dialógov a interiér jednej budovy, v tomto prípade policajnej stanice, ktorý dáva dostatočný priestor, aby herci naplno rozvinuli charaktery svojich postáv a rozohrali príbeh, na ktorý len tak ľahko nezabudnete. Hlavne vďaka skvelým výkonom Douglasa, Parkerovej, Wisemana a Grantovej. (05.09.2017)

Na začátku se člověk trochu obává, aby z toho nebyl moralistní koncert, ale Douglasova komplikovaná figura rozjíždí ve druhé půlce tak zásadový teror, že člověk jen valí bulvy jak tvrdej uměl být Wyler na počátku padesátých let. Chvíli ACAB, chvíli antická tragédie, ale hlavně precizní studie jedné pokřivené osobnosti. Na tohle nezapomenu. (28.05.2021)

Film který zprvu nevypadá že se mělo odehrávat něco více než jen praktická ukázka běžného života na policejní stanici sem tam vyplněného vtipnými vložkami. S příchodem Kirka Douglase a především pak s příchodem doktora Schneidera, který je Douglasovým posledním nevyřešeným případem, dostává film ale trochu jinou fazónu. Osobní pohnutky, které se v něm zakořenily už od dětství, kdy byl jako dítě psychicky týrán vlastním otcem a kvůli kterým se před okolním světem obrnil vlastním necítěním se mu nakonec stávající osudným, a nakonec si i uvědomí že to co celý život tak nenáviděl u otce, žije vlastně on sám. 85%. (11.01.2010)

„Co je to za policistu?!“ - „Detektivové jsou jako otisky prstů., každý je jiný. I on má své chyby.“ Název a žánr „film-noir jsou tu zavádějící. Má očekávání byla jinde, ale popořadě. Policejní oddělení, které řeší tak akorát rušení sousedy, prosakování vody ze stropu, paranoidní paničky či drobné zlodějny neslibuje příliš vzrušení. Přesto se zde v 1 dni odehraje hned několik dramat a morálních dilemat. Na filmu se však znatelně projevuje jeho stáří. Kupodivu ani ne tak v případě technické stránky jako spíš společenského ovzduší. Ohledně Arthura jsem v sobě nenašel žádný soucit (v poválečném publiku to asi rezonovalo, dnes jen těžko), na příkladě ústředního páru je zas vidět dobová úzkoprsost. Jistě, Jim byl prudká povaha (se sklonem k „vřelejšímu“ lidskému kontaktu), ale stejně byla jeho reakce min. hraniční (bez ohledu na velikost „brouka v hlavě“). Teatrální projevy (hlavně Mary či Charleyho) dojmu též příliš nepřidaly. Konec byl přitom překvapivý (škoda „skvrny“ v podobě dementního telefonátu). Lepší průměr, pro mě zatím nejslabší Wyler. (12.07.2020)