Funny Girl

Úžasně hravý a dobře znějící muzikál s vynikajícím výkonem v podání Barbry Streisand. Jistá komediálnost a vzdor okolí je cítit z každého slova. Perfektně sestříhané, takže si můžete občas trochu vydechnout a současně se na celých dvou a půl hodinách nenajde žádné výrazně hluché místo. Navíc je Fanny výborně doplněna protipólně zaměřeným manželem, který slouží jako skvělá ukázka špatných vlastností a závislosti na pokeru.*** Ve zkratce: Příště to zazpívám bez toho polštáře. (06.07.2010)

Ano, je pravda, že je to klasika. Klasika s výbornou Barbrou Streisand. Ale dívat se dvě hodiny na perfektně fungující manželství a potom zjistit, že je všechno úplně jinak, je postě zklamání. Vážně. Ale stále trvám na pěti hvězdičkách. Sám příběh je trochu chudý, tedy můžete mi někdo říci, o čem to vlastně je? Jenže ono to funguje. Příběh o skvělé herečce a zpěvačce, kterou hraje skvělá herečka a zpěvačka a pardon ten výraz, debilovi, který je až ošklivě hubený (hledím na detaily, jsem hrozná, já to vím) a pár dalších ,,mihnoucích se'' postav je sice jednoduchý, ale jen toto stačí k úžasnému filmu. Vtipnému, chvílemi smutnému, tedy dojemnému, ke kapesníků sahat nemusíte (pokud nemáte rýmu, samozřejmě, to si, prosím vás, ten kapesník raději vezměte!), ale vtipy vás dostanou ze židle, slibuji! ,,Kdo sem snesl to vejce?'' (27.12.2011)

Na dobu vzniku vypadá tento muzikál neuvěřitelně staře. Kdybych nevěděl rok vzniku, typoval bych tak první polovinu 50. let. Působí to neuvěřitelně melodramaticky a vůbec se to nehodí do progresivních 60. let. Kor do jejich konce, kdy se kinematografie začala rychle měnit. Navíc mi postava, kterou ztvárnil Omar Sharif přišla neuvěřitelně nesympatická a ten konec nevěrohodný. William Wyler byl skvělý režisér, možná nejlepší nebo určitě jeden z nejlepších starého Hollywoodu, nicméně jeho věk ho zde už nejspíš dohnal. (08.01.2022)

Vypadá to, že v 60. letech byli v Hollywoodu posedlí retrem, protože Funny Girl je přesně ten kýčovitý, kulisový, melodramatický muzikál, jaký byl natočili ve 30. letech. V podstatě Velký Ziegfield ve verzi z 60 let. A ještě ti herci. Omar Sharif ač jindy výborný herec zde působí jako slizký seladon, gambler a nakonec i zbabělec. A Barbra... na to její afektované herectví i zpěv jsem si dlouho musel zvykat, až tak že jsem uvažoval o 2*. No abych nekřivdil, začátek, kdy se bezelstně vtírá do divadla a mění Ziegeldovi scénář je vtipný a ke konci to kupodivu zcivilní včetně obou herců, stane se z toho solidní drama, které SPOILER překvapivě neskončí happyendem. KONEC SPOILERu. Pár písniček se mi taky líbilo, hlavně People, kterou jsem kupodivu odněkud znal. Takže 3* ano, ale do Wylera a nejvýdělečnějšího filmu roku 1968 jsem čekal trochu větší klasiku. (24.09.2022)

Pokud někomu není jasné, co je vlastně na té Barbře tak strašného, měl by se podívat právě na Funny Girl. Není to dobrý muzikál, ale za jistých okolností by byl alespoň snesitelný. Kdyby byl natočen o patnáct let dřív, mohla v roli Fanny zářit Debbie Reynoldsová. O pět až deset let dřív to mohla být Shirley MacLaineová. To se bohužel nestalo, a tak musíme vzít zavděk Barbrou. Je strašná. Má hlasový fond, má komický talent, má dokonce i svůj zvláštní půvab. Hrozné ale je, jak na to pořád upozorňuje. Ve zpěvu jsou to všechny ty afektované přídechy, přivřené oči, házení hlavou atd. V hraní přehnaně emotivní zkraty v jednotlivých scénách (často během jediné věty), aby každý viděl, jak je schopná "střídat dramatické polohy". To, co by dobrá herečka vyřešila drobnou intonační nuancí, Streisandová prodává rozmáchlým teatrálním gestem. Bohužel právě za tuto roli dostala Oscara, což ji zřejmě utvrdilo v tom, že to dělá správně. Začátek filmu (a hlavní hrdinky u divadla) je ještě zábavný a docela svěží, ale pak už to jde od desíti k pěti skrz nekonečné množství lyrických songů a zpatetizovaných banalit, jako vystřižených z Pytlákovy schovanky, ale myšlených tentokrát vážně. 30% (27.07.2006)