Jdi a dívej se

Možná se takovým filmům říká podobenství. Příběh založen na skutečných událostech a scény "jako ze života za války" jsou prokládány momenty jako by ze snu nebo absurdního divadla. Chování chlapce i celý vývoj filmu nemá žádnou soudržnost a v celku nedává žádný smysl. Někteří zde mohou spatřit umění, poetiku, intenzivní emoce. Já měl co dělat, abych u filmu usnul jen dvakrát. (16.07.2010)

V dnešní době se jedná z mého pohledu spíše o takový polodokument o hrůzách Hitlerovy vyhlazovací války ve východních státech a zejména v Rusku. Do poloviny filmu se v podstatě nic zajímavého neděje a film docela nudí. Divák si ale pomalu a jistě navyká na jeho "polodokumentární" vizuální efekt. Vše je jako by skutečné, kolem nás, příliš realistické ... Od poloviny jsme pak svědky v podstatě jen dvouch důležitých událostí, a to vyhlazení jedné z vesnic, upálení obyvatelstva v místním kostele a v podstatě syrového a realistického zpracování likvidace obyvatel a řádění nacistů a jejich přisluhovačů. V další scéně jsme svědky dopadení "likvidační jednotky" partyzány a mírné ruské propagandy (odhození hořící louče do vody ...). To vše vnímáme, nebo alespoň se film o to snaží, očima mladého, nezkušeného chlapce v pubertě, který nastupuje jako odhodlaný partyzán na počátku filmu a končí jako psychicky vyhaslá lidská troska ... Film jednoznačně není pro slabé povahy, to rozhodně není. Na druhé straně nese obrovskou a téměř nezkreslenou výpověď o tom, co se na východě za II. sv. války dělo. A to by měl zřejmě v jistém úseku svého života vidět každý člověk povinně ... Upalování civilistů ve stodolách a kostelích a masové popravy byly běžnou Hitlerovou rutinou, kterou využívaly německé vyhlazovací jednotky před tím, než byly zavedeny sítě vyhlazovacích koncentračních táborů... Tento film vám přesně ukáže, jak takové hrůzy probíhaly a vypadaly. Ukáže opravdovou skutečnost, realitu, žádnou smyšlenku ... události, na které by nikdy nemělo být zapomenuto. A navíc vám to ukáže tak, jako by jste v tomto pekle přímo byli. Špičkové ztvárnění, herecký výkon hlavní postavy, strašlivá a tísnivá atmosféra ... peklo na zemi... (21.04.2009)

Postupně se proměňující válečné drama o chlapci, který se vlivem války mění k nepoznání a z citlivého chlapce nakonec zůstane jen emocionálně vyprázdněná skořápka. Depresivní film dosahuje intenzity působení na diváka především častou aplikací subjektivizujících prvků a falešných hlediskových záběrů, přičemž obé využívá nejen v tradiční rovině obrazu, ale především ve zvukové stopě, kterou divák vnímá sice méně uvědoměle, ale o to intenzivněji. Klimov neustupuje před ničím a jeho film je působivý především ve svém nepolevujícím cynizmu s jakým zobrazuje scény nejhoršího násilí. Jedinou "hodnotící" optikou je sám hrdina, který však válečnému peklu natolik podléhá, že se nakonec stává jen objektem, do něhož divák projektuje své vlastní emoce. (12.06.2006)

Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. (24.12.2008)

Šílené. I přesto, obraz událostí, jež by z pamětí lidí vymizet neměly. K těmto zvráceným lidským činům není nikdy daleko, stačí mít jen příležitost. Široko daleko totiž není nikdo, kdo by řekl STOP! Tak proč nedat průchod svým sadistickým choutkám, schován ve skupině podobně zvrácených spolubojovníků. Ani dnes se tohoto obrazu lidstvo jen tak nezbaví, naopak, i když pro dnešního člověka jsou některé zde vyobrazené situace či dialogy doslova nepochopitelné. Samozřejmě, uchovat si v tomto prostředí zdravý rozum, je otázkou přežití. Účinnou zbraní může být i jistá dávka cynismu (maketa Hitlera). Nabízí se zde také klasická otázka viny, jeden pouze plnil rozkazy, druhý se obětí ani nedotkl, nikoho nikdy nezabil. Tato podivná obhajoba byl vlastně jediný argument, který u soudu nacističtí váleční zločinci měli. Toto je příběh zcela neznámých lidí, kdesi na východě Evropy, kterým se jejich domov proměnil v krajinu bez soudce, v zemi, kudy prochází apokalypsa...převážně lidských hodnot. Vše fantasticky zrežírováno, podbarveno sugestivními tóny, ze začátku vyobrazeno dokonce i poeticky, až abstraktně. Režisér nás niterně seznamuje s postavami a hlavně s jejich emocemi, což není pro citlivého a vnímavého diváka vůbec jednoduché (to je zřejmě zde zmiňovaná nuda - u některých konkrétních uživatelů mě toto tvrzení doslova zklamalo). Pro mě celkově bezchybně, i když rozhodně jeden z nejdrastičtějších filmů, které jsem kdy viděl...a tím nemyslím kaluže krve či létající končetiny. (24.10.2016)