Jdi a dívej se

Jdi a dívej se, člověče. Pohleď na všechny ty hrůzy a zvěrstva, co do tak již docela neklidného Běloruska přítáhly spolu s německou armádou. Jdi, dívej se a nedýchej.... Idi i smotri rozhodně v mých očích nesplňuje kritéria 'sovětské Apokalypsy' , což je podtitul, který bývá snímku často přiřazován. Pro našince je putování čtrnáctiletého Fljory fašisty sužovanou zemí zajímavé už svým netypickým režijním pojetím - ony už ty časté vycentrované záběry herců hledících zpříma do kamery vypadají velmi neobvykle. Stejně jako nevšedností, se však film vyznačuje překvapivou obsahovou prostotou. Celý syžet je založený na sledu drastických scén, kterých je Fjlora buď přímým aktérem nebo plní plní pouze funkcí fakticky i emočně nezúčastněného přihlížejícího a středem zájmu se tak stává konkrétní nemilá událost. S tímto je úzce spojen i synkretický přístup k divákovi, kdy určité události vímáme jakoby přímo Fljorovými smysly a jindy na vykreslené dění pohlížíme s chladným odstupem statické kamery. Elem Klimov ani náznakem nesáhl po patetičnosti a nenechal svůj film prorůst podhoubím komunistické ideologie, soustředil se jen a pouze na zachycení utrpení a tragédie lidských životů, což se mu podařilo s obdivuhodnou působivostí. V tomto jsou režisérovi největší oporou herci, schopní vyloudit ty nejstrhanější a nejexpresivnější grimasy, jaké si vůbec lze představit. Průser nastává ve chvíli kdy se chceme pídit po nějakých hlubších význámech, kdy chceme objevit nějakou myšlenkovou hodnotu, která se ve filmu (ne)skrývá. Inu zatímco Coppolova Apokalypsa představuje nepřebernou studnici závažných myšlenek a její ideová základna zůstává a zůstane stále stejně bytelná napříč časem, Jdi a dívej se "jen" působivým způsobem zachycuje odstrašující události a roztřesenou náladu konkrétní historické doby. (24.02.2008)

Neměl jsem příliš rád sovětské válečné filmy (plné heroismu a propagandy) a ač jich byly plná kina, s úspěchem jsem se jim vyhýbal. Tohle však bylo něco úplně jiného - žádné ideologické podhoubí a působení propagandistických tlaků, pouhá řeč a síla filmového obrazu, filmové memento, sovětská Apokalypsa. Herecký výkon toho malého kluka mě víc než ohromil, úplně mne paralyzoval... Nejsilnější obžaloba války, nelidskosti a šílenství. Jeden z nejexpresivnějších a nejnaturalističtějších světových válečných filmů vůbec... Film - Memento. Film - imperativ! (11.07.2007)

Jdi a dívej se byl snímek uváděný u nás kdysi v rámci měsíce československo-sovětského přátelství, což byla diplomatická nálepka pro pytel ideologických sraček a nekonzumovatelných pitomostí, které bylo nutné přetrpět při povinné návštěvě kina, kam nahnali středoškolské studenty jejich učitelé. Bylo to moje první filmové setkání se sovětskou perestrojkou, válečný film, který popíral všechny dosavadní představy o sovětské filmové tvorbě. Už od prvního panoramatického záběru a pochmurného zvuku leteckého motoru jsem cítil, že tohle je jednoduše jiná liga. Mimořádně emotivní válečný film snímaný z pohledu hlavního hrdiny, ještě nedospělého výrostka, který chce vstoupit do řad partyzánské jednotky a přežije zmasakrování obyvatel dvou běloruských osad. Ve scéně, kde hrdina přežije bombardování, přijde dočasně o sluch a v ten moment ani divák neslyší okolní střelbu a hluk výbuchů. Hrůza je nekašírovaná a násilí je silně naturalistické. Je to jednoduše válečný film natáčený z pohledu obětí, ne z pohledu filmaře nebo vojenského historika. Je mimochodem natočený podle skutečných událostí, které se odehrávaly při vyčišťovacích operacích německých jednodek a lotyšských přepadových komand v severním Bělorusku. Celkem při této genocidě zemřelo na dva miliony lidí. Scény vyhlazení obyvatel vesnice nahnaných do velké stodoly tehdy obletěly celý filmový svět a režisér Klimov se stal celosvětově respektovanou filmařskou osobností. Pracoval skvěle s filmovým celkem, polocelkem i detailem, takže i s delším časovým odstupem si dokonale vybavuji řadu scén, zejména Fljorovo nocování vedle umírající krávy zasažené kulometnou dávkou. Záběr na oko umírajícího zvířete považuji za jeden z vrcholů mých dosavadních filmových zážitků. Závěrečná scéna, kde hrdina střílí do obrázku Hitlera pohozeného na zablácené cestě, a pohled do jeho očí je jeden z nejemotivnějších a nejdojemnějších zážitků, které mi kdy sledování filmu přineslo. Celkový dojem: 100 %. (24.01.2008)

Jeden z filmů, na který jsem tak dlouho narážel, až jsem si ho koupil a jednou se mi hodil a zaujal mou pozornost a ejhle, zaujal mě. Sice si nemůžu pomoci a často vidím jak scény vznikaly, že je to celé i hrozná šaškárna, neb vše je jen hrané, proto se tomuhle říká i hraný film, ale tu a tam se mi daří představit si sebe na tom či onom postu, kdybych byl, což taky má film s člověkem udělat, tedy jak bych se asi zachoval, kdyby se to stalo mě? Film je pro lidi a o lidech a podobně jako kniha, tak by měl v člověku i evokovat představu co by dělal, kdyby se to či ono stalo jemu... (11.09.2011)

Na některé věci slova nestačí, někdy je mnohem výmluvnější to, co vidíme. V tomto filmu toho uvidíte dost, víc než byste vidět chtěli a nakonec ztratíte řeč, zcela oněmíte. Viděné hrůzy se vám vepíšou do tváře, sice ne tak výrazně jako šestnáctiletému Fljorovi, avšak vepíšou, budou tam a vy ztratíte chuť k jakékoliv činnosti. Vaše duše se neoctne ve stavu naprosté lhostejnosti k viděnému, naopak budete moc dobře vědět, co to znamená nenávist. Během sledování jsem měl i tendence zcela zavrhnout používání německého jazyka, ale člověk by měl hledět spíše do budoucnosti. Pro připomenutí minulosti jsou filmy jako Jdi a dívej se dostačující. 95% (13.01.2007)