Jdi a dívej se

Možná se takovým filmům říká podobenství. Příběh založen na skutečných událostech a scény "jako ze života za války" jsou prokládány momenty jako by ze snu nebo absurdního divadla. Chování chlapce i celý vývoj filmu nemá žádnou soudržnost a v celku nedává žádný smysl. Někteří zde mohou spatřit umění, poetiku, intenzivní emoce. Já měl co dělat, abych u filmu usnul jen dvakrát. (16.07.2010)

Hodně surový, emocionálně silný a realisticky podaný film, který se nebojí ukázat trvdší scény, ale i ty, které neukáže, ale jen naznačí letmým pohledem kamery, mají na diváka stejný účinek. Výborné herecké výkony (hlavní představitel byl neuvěřitelně uvěřitelný), režie, hudba, kamera a kostýmy. Nic se nepřikrášovalo, všechno bylo ukázáno zhruba tak, jak to mohlo být ve skutečnosti. Vřele doporučuju všem (ale zvláště těm, kteří se vyžívají ve válečných filmech) a nezbývá mi než ohodnotit plným počtem. (28.09.2008)

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. (21.11.2007)

První polovina čirá špína a deprese, ale s přílišným lpěním na artové podání a velmi pomalým tempem, což občas filmu znatelně škodí, druhá polovina peklo na Zemi. 2SV v tom nejsyrovějším a nejděsivějším obrazu. Poslední sekvence jeden z nejsilnějších konců filmu, jaký jsem kdy viděl. Jdi a dívej se. (25.02.2016)

Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. (24.12.2008)