Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (484)
Konečne sa mi podarilo vidieť film, na ktorý som dlho čakal. Už som si zvykol, že čím dlhšie čakám na nejaký film, tým väčšie sú moje očakávania a tým je aj pravdepodobnejšie, že nebudú naplnené. Klimov nakrútil veľký film a hrozných dejinných udalostiach. Veľký film najmä z filmárskeho hľadiska, keď používané postupy robia z neho takmer študijný materiál. Preto ma prekvapilo, že u niektorých záberov bola prepísknutá ich dĺžka a na práci s komparzom boli zreteľné nedorozumenia. Jedno zabitie je vraždou, tisícka štatistikou. Ani sa nečudujem, že vlečenie hlavnej ženskej postavy ľahostajným Nemcom po blate bolo pre mňa silnejším zážitkom, než upálenie dedinčanov v kostole. V každom prípade považujem Klimovov film za mimoriadny a prelomový, pretože sa v podmienkach rúcajúceho sa sovietskeho impéria dokázal pozrieť na vojnové udalosti prostredníctvom hrôz, ktoré so sebou prináša a bez povinnej heroizácie. ()
Syrový, děsivý, depresivní a především silně sugestivní film. Jeden z nejpůsobivějších sovětských snímků, jaký jsem kdy viděl..Lepší než Balada o vojákovi nebo Jeřábi táhnou. V některých částech mi připadal i jako dokument. Pohled na děsivý válkou poznamenaný obličej Fljory (zcela mimořádný výkon po psychické stránce) střílejícího jak smyslů zbaveného na konci filmu do Hitlerova portrétu je silně destrukční stejně jako třeba retrospektiva událostí jdoucích v časové posloupnosti zpět až k událostem ústícím ve válečný konflikt a odvíjejících před očima tohoto malého kluka. Vše podstatné tu už bylo napsáno, tak snad jen dodám, že Němci byli sice krutí a páchali neuvěřitelná zvěrstva (což je všeobecně známo), ale právě Rusové, ať už to byli Bělorusové nebo Gruzinci, nebyli v tomto ohledu o moc lepší..V jakém zajetí byste sami osobně chtěli být? V Sovětském anebo radši v tom Německém, vyberte si:-(? Vyzdvihl bych tedy především Fljorův psychologicky přesvědčivý výkon, subjektivní a objektivní úhel pohledu ruční kamery a také hudební stránku, kdy chvílemi sílící hluk se tu střídá se zlověstným tichem a k tomu jako kontrapunkt zní Mozartova hudba. ()
Temný sestup na dno lidství, do pekel válečných šílenství, mixovaný s podmanivou atmosférou snu a momenty vizuální nádhery - v tom má velmi blízko k Apocalypse Now. Nejprve mě znejistil pomalý děj a divně teatrální herectví, cca od půlky už si ale sedlo ve vydatný zážitek ze spálené krajiny "židobolševických" mokřad a lesů. Tohle je druhá světová jako ten nejtvrdší z hororů. Račte kdo by snad měl pochyb, čeho jsme my lidé schopní... ()
Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (32)
- Název filmu je citát z bible, Zjevení 6,1: "Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první pečeť a slyšel jsem, jak jedno z těch zvířat říká hlasem hromovým: Jdi a dívej se." (gjjm)
- Ve filmu se střílelo ostrými náboji. Alexej Kravčenko říká, že mu kulky lítaly několik centimetrů nad hlavou. (Poker_Face)
- Nejdříve byl v plánu název filmu "Zabít Hitlera", ale jméno muselo být změněno, protože to v té době bylo považováno za nevhodné. (Poker_Face)
Jdi a dívej se je fascinující a jedinečné z mnoha důvodů. Jednak z pohledu historické uvěřitelnosti a významu - není těžké si představit, že přesně takhle se to v těch šesti stovkách běloruských vesnic roku 1943 odehrálo. Němci tudy zvesela mašírovali a mezi ponižováním a sexuálním zneužíváním zdejších obyvatel naháněli vesničany do stodol, které s nimi zapalovali. Tamní mladíci žili v bídě a z všeobecného poblouznění se nechávali rabovat k partyzánům, kde chtěli hrdinně bojovat za svůj lid. Mrtvoly se hromadily, nevinné lidi polévali benzínem a zapalovali jen proto, že 'jejich rasa nemá právo na budoucnost', a přeživší chudáci si odnášeli doživotní traumata, vepsaná do každé nadbytečné vrásky na obličeji. Tohle všechno Jdi a dívej se znázorňuje nejen uvěřitelně, ale navíc intenzivně a promyšleně. Hlavní hrdina, mladý partizán Flyora, prochází stále násilnějším a hrůznějším peklem, a kamera se po většinu času drží jako klíště jeho pocitové, vizuální a dokonce i sluchové perspektivy. Začíná jako slušně vychovaný, svědomitý a optimistický mladík a pod vlivem událostí se mění jeho emoce, psychika i vizáž, jejíž změna je přímo drastická. Skoro veškeré vizuální i akustické jevy se subjektivizují a dostávají nás rovnou do hlavy protagonisty, v níž by přitom hlavně v druhé polovině nechtěl být nikdo. A že jde o sakra devastující podívanou plnou špíny a duševní i fyzické bolesti a se zvukovou stopou, navazující závratě i simulující největší lidskou agónii, na to můžete vzít jed. A zároveň se to absolutně nepodobá snad žádnému hollywoodskému válečnému filmu, které si více potrpí na jaksi umělejší dramatizaci a silné hrdinství. Zde nechybí i jisté poetické prvky či střihové postupy bližší spíše evropské moderně 60. let, což místy navozuje auru umělecké festivalovky. Zároveň je ale pozoruhodné, že režisér Elem Klimov volí převážně dynamické kamerové jízdy a sleduje pohybující se postavy, čímž styl vztahuje zase k Hollywoodu, a to i tomu současnému - osobně bych si dokázal představit, že kdyby tenhle scénář dostal dnes (nebo už v osmdesátkách) do ruky Spielberg, tak mnohé akčnější pasáže by inscenoval velmi podobně jako Klimov, za použití dlouhého záběru a s více menšími ději v jednom záběru, které by se postupně proplétaly a navazovaly na sebe. A navíc je to film, který už absolutně popírá sovětský kult lidové osobnosti, pěstovaný za Stalina a dělající z obyčejných protagonistů filmů či literárních děl hrdiny národa. Zde není nikdo hrdinou, všichni jsou jen oběti nepochopitelné vraždící a ideologické mašinerie, která vás buď poblázní, nebo z vás, nevinného dítěte, vysaje veškerý život. Osobně považuji Jdi a dívej dokonce za tak výjimečně natočený, účinný a každou jednotlivou volbou precizně konsolidovaný snímek, že jen díky němu bych Klimova zařadil mezi nejlepší režiséry osmdesátých let. A to i přesto, jak nevybíravě zde zacházel s dětskými herci, kteří si tím peklem evidentně vážně prošli - hlavně představitel Flyory Alexej Kravčenko musel asi vydržet nepředstavitelné a divím se, že potom s hraním nesekl. () (méně) (více)