Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (483)
Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. ()
Film oslavující nezdolnou odvahu a utrpení sovětského obyvatelstva ve Velké vlastenecké válce. Divák má možnost se detailně seznámit očima mladého chlapce Fljory, co znamenala pro postižené lidi totální vyhlazovací válka. Nacistická genocida na území Běloruska se svými Einsatzgruppen, byla jedním z největších zvěrstev Druhé světové války. Film se může pochlubit netradičními přístupy, kdy prací se zvukem (Němé scény při bombardování, kdy člověk načas ohluchne) a kamerou (Detailní záběry obličeje a očí plných bezradného zírání do kamery.), navozuje atmosféru bližší realitě. Tím jednoznačně kompenzuje velikost hollywoodských pompézních bitev. Zdejší boje jsou pojaty v menším měřítku, ale použitím ostré munice působí opravdověji, stejně jako fakt, že jsou viděny z pohledu konkrétního člověka a nejsou prezentovány jako panoramatická show. Film nezastírá černobílé vidění světa, kdy Němci jsou ztělesněné zlo, zatímco Sověti jsou vzorem ctností. V kontextu událostí zde líčených lze tuto premisu přijmout. Jednu poznámku si ale neodpustím. Jednotkám SS lze klást za vinu ledacos, ale určitě sem nepatří znásilňování žen. Dle Norimberských zákonů byli Slované pro Němce Untermenchen a mít pohlavní styk s ženou neárijského původu se přísně trestalo. Němečtí vojáci si toho byli dobře vědomi. Výjimky samozřejmě nejde vyloučit nikdy, ale zdaleka to nejde srovnávat s vpádem Rudé armády do východního Pruska, kdy se vyšplhaly počty znásilnění do miliónů. 77% ()
Jdi a dívej se, člověče. Pohleď na všechny ty hrůzy a zvěrstva, co do tak již docela neklidného Běloruska přítáhly spolu s německou armádou. Jdi, dívej se a nedýchej.... Idi i smotri rozhodně v mých očích nesplňuje kritéria 'sovětské Apokalypsy' , což je podtitul, který bývá snímku často přiřazován. Pro našince je putování čtrnáctiletého Fljory fašisty sužovanou zemí zajímavé už svým netypickým režijním pojetím - ony už ty časté vycentrované záběry herců hledících zpříma do kamery vypadají velmi neobvykle. Stejně jako nevšedností, se však film vyznačuje překvapivou obsahovou prostotou. Celý syžet je založený na sledu drastických scén, kterých je Fjlora buď přímým aktérem nebo plní plní pouze funkcí fakticky i emočně nezúčastněného přihlížejícího a středem zájmu se tak stává konkrétní nemilá událost. S tímto je úzce spojen i synkretický přístup k divákovi, kdy určité události vímáme jakoby přímo Fljorovými smysly a jindy na vykreslené dění pohlížíme s chladným odstupem statické kamery. Elem Klimov ani náznakem nesáhl po patetičnosti a nenechal svůj film prorůst podhoubím komunistické ideologie, soustředil se jen a pouze na zachycení utrpení a tragédie lidských životů, což se mu podařilo s obdivuhodnou působivostí. V tomto jsou režisérovi největší oporou herci, schopní vyloudit ty nejstrhanější a nejexpresivnější grimasy, jaké si vůbec lze představit. Průser nastává ve chvíli kdy se chceme pídit po nějakých hlubších význámech, kdy chceme objevit nějakou myšlenkovou hodnotu, která se ve filmu (ne)skrývá. Inu zatímco Coppolova Apokalypsa představuje nepřebernou studnici závažných myšlenek a její ideová základna zůstává a zůstane stále stejně bytelná napříč časem, Jdi a dívej se "jen" působivým způsobem zachycuje odstrašující události a roztřesenou náladu konkrétní historické doby. ()
Neměl jsem příliš rád sovětské válečné filmy (plné heroismu a propagandy) a ač jich byly plná kina, s úspěchem jsem se jim vyhýbal. Tohle však bylo něco úplně jiného - žádné ideologické podhoubí a působení propagandistických tlaků, pouhá řeč a síla filmového obrazu, filmové memento, sovětská Apokalypsa. Herecký výkon toho malého kluka mě víc než ohromil, úplně mne paralyzoval... Nejsilnější obžaloba války, nelidskosti a šílenství. Jeden z nejexpresivnějších a nejnaturalističtějších světových válečných filmů vůbec... Film - Memento. Film - imperativ! ()
Jdi a dívej se je fascinující a jedinečné z mnoha důvodů. Jednak z pohledu historické uvěřitelnosti a významu - není těžké si představit, že přesně takhle se to v těch šesti stovkách běloruských vesnic roku 1943 odehrálo. Němci tudy zvesela mašírovali a mezi ponižováním a sexuálním zneužíváním zdejších obyvatel naháněli vesničany do stodol, které s nimi zapalovali. Tamní mladíci žili v bídě a z všeobecného poblouznění se nechávali rabovat k partyzánům, kde chtěli hrdinně bojovat za svůj lid. Mrtvoly se hromadily, nevinné lidi polévali benzínem a zapalovali jen proto, že 'jejich rasa nemá právo na budoucnost', a přeživší chudáci si odnášeli doživotní traumata, vepsaná do každé nadbytečné vrásky na obličeji. Tohle všechno Jdi a dívej se znázorňuje nejen uvěřitelně, ale navíc intenzivně a promyšleně. Hlavní hrdina, mladý partizán Flyora, prochází stále násilnějším a hrůznějším peklem, a kamera se po většinu času drží jako klíště jeho pocitové, vizuální a dokonce i sluchové perspektivy. Začíná jako slušně vychovaný, svědomitý a optimistický mladík a pod vlivem událostí se mění jeho emoce, psychika i vizáž, jejíž změna je přímo drastická. Skoro veškeré vizuální i akustické jevy se subjektivizují a dostávají nás rovnou do hlavy protagonisty, v níž by přitom hlavně v druhé polovině nechtěl být nikdo. A že jde o sakra devastující podívanou plnou špíny a duševní i fyzické bolesti a se zvukovou stopou, navazující závratě i simulující největší lidskou agónii, na to můžete vzít jed. A zároveň se to absolutně nepodobá snad žádnému hollywoodskému válečnému filmu, které si více potrpí na jaksi umělejší dramatizaci a silné hrdinství. Zde nechybí i jisté poetické prvky či střihové postupy bližší spíše evropské moderně 60. let, což místy navozuje auru umělecké festivalovky. Zároveň je ale pozoruhodné, že režisér Elem Klimov volí převážně dynamické kamerové jízdy a sleduje pohybující se postavy, čímž styl vztahuje zase k Hollywoodu, a to i tomu současnému - osobně bych si dokázal představit, že kdyby tenhle scénář dostal dnes (nebo už v osmdesátkách) do ruky Spielberg, tak mnohé akčnější pasáže by inscenoval velmi podobně jako Klimov, za použití dlouhého záběru a s více menšími ději v jednom záběru, které by se postupně proplétaly a navazovaly na sebe. A navíc je to film, který už absolutně popírá sovětský kult lidové osobnosti, pěstovaný za Stalina a dělající z obyčejných protagonistů filmů či literárních děl hrdiny národa. Zde není nikdo hrdinou, všichni jsou jen oběti nepochopitelné vraždící a ideologické mašinerie, která vás buď poblázní, nebo z vás, nevinného dítěte, vysaje veškerý život. Osobně považuji Jdi a dívej dokonce za tak výjimečně natočený, účinný a každou jednotlivou volbou precizně konsolidovaný snímek, že jen díky němu bych Klimova zařadil mezi nejlepší režiséry osmdesátých let. A to i přesto, jak nevybíravě zde zacházel s dětskými herci, kteří si tím peklem evidentně vážně prošli - hlavně představitel Flyory Alexej Kravčenko musel asi vydržet nepředstavitelné a divím se, že potom s hraním nesekl. () (méně) (více)
Galerie (52)
Zajímavosti (32)
- Jedná sa o jediný sovietsky film, ktorý bol vo vtedajšej ČSSR premietaný v prístupnosti od 18 rokov. (Jello Biafra)
- Natáčanie prebiehalo chronologicky na viacerých miestach vo vtedajšom Sovietskom zväze. (MikaelSVK)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmennéhé knihy Alese Adamoviče. (Hans.)
Reklama