Mrs. Miniver
Režie:
William WylerKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Herbert StothartHrají:
Greer Garson, Walter Pidgeon, Teresa Wright, Dame May Whitty, Reginald Owen, Henry Travers, Henry Wilcoxon, Christopher Severn, Clare Sandars, Brenda Forbes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tento pamětnický snímek o Angličance, která čelíc hrůzám války dál pěstuje své výstavní růže, zahrál na vlasteneckou strunu americkému publiku a stal se kasovním trhákem č. 1 roku 1942. Greer Garsonová utěšující vyděšené děti v bombových krytech či zajímající nepřátelské vojáky předvedla v titulní roli impozantní oskarový výkon. Když Hilter se zdál ďáblem, paní Miniverová andělem... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... ()
Wyler opět nezklamal. Film točený přímo za války je autentickou výpovědí a je to z něj cítit. Pro nás je určitě dost drsné sledovat ty suché anglické dialogy zdánlivě prosté jakýchkoli emocí. Jak říkal Machatý (Kaiser) v Tmavomodrém světě: "Obdivuju ten jejich klid. Na to Hitler dojede, protože je cholerik!" Starý film, ale pžekelnul čas a je pořád dobrý. 90% ()
Celý film je velmi pohodový, obsahuje spoustu příjemné romantiky a decentního humoru. Postupně se však začne válka dotýkat i hlavních postav, a to čím dál častěji, silněji, stále víc jde ze snímku cítit nástup dramatu. A na konci diváka čeká emoční maximum…a také řádně propagandistický závěr (dodatek pod The End je dost mimo mísu), který publikum už docela nepokrytě citově vydírá. Ale i přes tuto ne úplně zvládnutou tečku a určitou naivitu, která provází snímek po celou jeho dobu, jde o velmi dobrý film, který si zaslouží silné 4*. ()
Skvely pohlad na vojnu ocami jednej rodiny. Prijemne civilne, krasne ludske a v klucovych momentoch dokonale strhujuce a zdrvujuco tragicke. Wyler drzi vsetky polohy pevne v rukach a serviruje svoj dalsi fantasticky film. Remeselne precizny, herecky presny a myslienkovo vseobecne zrozumitelny. 10/10 ()
Vôbec sa nečudujem, že u amerického publika spôsobil tento film taký poprask. Na prvý pohľad ide síce o takú klasickú vojnovú melodrámu s častým klišé, no medzi riadkami je toho podstatne viac. A to čo je medzi riadkami útočí na city diváka plnou silou, hlavne scéna z bunkru a deťmi bola z tohto pohľadu veľmi silná, na také niečo vnímavejšia a citlivejšia povaha len tak nezabudne. No popritom sa nezabudlo ani na občasný humor a hlášky, ktoré ani po rokoch nestratili nič zo svojho kúzla. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Pokračování, odehrávající se po Dnu vítězství, vzniklo pod názvem The Miniver Story (1950). Obsazení hlavních rolí bylo stejné, jen zmizela postava nejstaršího syna Vina, protože jeho představitel Richard Ney byl v té době už bývalým manželem Greer Garson. (NinadeL)
- Během natáčení došlo k útoku na Pearl Harbor, scénář se přepisoval a aktualizoval a závěrečné kázání v poškozeném kostele psal Wyler spolu s Henrym Wilcoxonem, který představoval vikáře, až noc před natáčením. Jeho síla byla taková, že ho prezident Roosevelt nechal přeložit do mnoha jazyků, vytisknout a distribuovat spojencům. Dnes film samozřejmě působí dost sentimentálně, ve své době ovšem splnil svůj účel měrou vrchovatou. Přesto vůči němu Wyler později pociťoval jisté rozpaky. Bezprostředně po jeho dokončení totiž narukoval k letectvu a přímý kontakt s válečnou realitou ho přiměl k následující úvaze: „Film se otřel jen o povrch války. Nemyslím tím, že by byl špatný, byl jen neúplný.“ (Zdroj: Letní filmová škola)
- Scénář byl inspirován knihou Jan Strutherové, respektive souborem jejích sloupků v Timesech, které „popisovaly obyčejný život obyčejné ženy“. Scenáristé nepřevzali z předlohy ani tak konkrétní události jako spíše postavy a celkovou atmosféru malé anglické vesničky nedaleko Londýna, kde svůj všední život žije středostavovská rodina se třemi dětmi. I do této idyly však zasáhne válka, otce odvede i s jeho člunem k Dunkerku, matku konfrontuje s německým pilotem, syna s bojovým nasazením. Nic není jako dřív, smrt dosáhne i do vesnice, ovšem britský duch triumfuje. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama