Mrs. Miniver
Režie:
William WylerKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Herbert StothartHrají:
Greer Garson, Walter Pidgeon, Teresa Wright, Dame May Whitty, Reginald Owen, Henry Travers, Henry Wilcoxon, Christopher Severn, Clare Sandars, Brenda Forbes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tento pamětnický snímek o Angličance, která čelíc hrůzám války dál pěstuje své výstavní růže, zahrál na vlasteneckou strunu americkému publiku a stal se kasovním trhákem č. 1 roku 1942. Greer Garsonová utěšující vyděšené děti v bombových krytech či zajímající nepřátelské vojáky předvedla v titulní roli impozantní oskarový výkon. Když Hilter se zdál ďáblem, paní Miniverová andělem... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Rozumim tomu, za jakych okolnosti a proc byl film natocen. Stejne tak, proc se stal kasovnim trhakem a ziskal tolik oceneni. Pani Miniverova je ve vsech smerech nadprumerny film, do dokonalosti ma vsak daleko. Resi spoustu malichernosti, kterymi chce odpoutat od hlavniho tematu a zaverecny proslov byl take predvidatelny. Ve sve dobe ale lidem mohl moralne pomoci. ()
Další oskarovka za mnou. Paní Miniverová je celkem obyčejný film. Sledujeme obyčejnou anglickou středostavovskou rodinu, která žije obyčejný život. Matka a otec před sebou vzájemně tají zbytečné nákupy, malé děti zlobí, starší syn se nejprve pohádá a potom zamiluje do vnučky místní lady, kterou zlobí obyčejný nádražák, co si dovolil s ní soutěžit při výstavě růží. A do života jim pomalu, ale jistě zasahuje válka - manžel se stává říčním dobrovolníkem, syn rukuje k letectvu, občas přijde nálet, občas silná scéna (německý voják, bunkr, závěr v kostele). Abych přiznal, celou dobu jsem čekal, že dojde k nějaké tragédii a když došlo, bylo to stejně nečekané. Paní Miniverová není strhujícím pětihvězdičkovým dramatem, je to celkem obyčejný film, ale v té obyčejnosti a autenticitě (natočeno v době, kdy nikdo netušil jak válka dopadne) má překvapivou sílu. Oskara celkem chápu. ()
narodovecka snimka ktora vyraza dych aj po sestdesiatich rokoch. strhujuci vykon hlavnej hrdinky alebo vynikajuca rezia williama wylera- pri kazdej sirene som tajil dych robia s pani miniverovej jeden z najlepsich filmov vsetkych cias. velmi silny film. patos, britsky prizvuk, caj o piatej a hlboke posolstvo. ()
Skvely pohlad na vojnu ocami jednej rodiny. Prijemne civilne, krasne ludske a v klucovych momentoch dokonale strhujuce a zdrvujuco tragicke. Wyler drzi vsetky polohy pevne v rukach a serviruje svoj dalsi fantasticky film. Remeselne precizny, herecky presny a myslienkovo vseobecne zrozumitelny. 10/10 ()
Vôbec sa nečudujem, že u amerického publika spôsobil tento film taký poprask. Na prvý pohľad ide síce o takú klasickú vojnovú melodrámu s častým klišé, no medzi riadkami je toho podstatne viac. A to čo je medzi riadkami útočí na city diváka plnou silou, hlavne scéna z bunkru a deťmi bola z tohto pohľadu veľmi silná, na také niečo vnímavejšia a citlivejšia povaha len tak nezabudne. No popritom sa nezabudlo ani na občasný humor a hlášky, ktoré ani po rokoch nestratili nič zo svojho kúzla. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Galerie (57)
Zajímavosti (11)
- Scénář byl inspirován knihou Jan Strutherové, respektive souborem jejích sloupků v Timesech, které „popisovaly obyčejný život obyčejné ženy“. Scenáristé nepřevzali z předlohy ani tak konkrétní události jako spíše postavy a celkovou atmosféru malé anglické vesničky nedaleko Londýna, kde svůj všední život žije středostavovská rodina se třemi dětmi. I do této idyly však zasáhne válka, otce odvede i s jeho člunem k Dunkerku, matku konfrontuje s německým pilotem, syna s bojovým nasazením. Nic není jako dřív, smrt dosáhne i do vesnice, ovšem britský duch triumfuje. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Pokračování, odehrávající se po Dnu vítězství, vzniklo pod názvem The Miniver Story (1950). Obsazení hlavních rolí bylo stejné, jen zmizela postava nejstaršího syna Vina, protože jeho představitel Richard Ney byl v té době už bývalým manželem Greer Garson. (NinadeL)
- Během natáčení došlo k útoku na Pearl Harbor, scénář se přepisoval a aktualizoval a závěrečné kázání v poškozeném kostele psal Wyler spolu s Henrym Wilcoxonem, který představoval vikáře, až noc před natáčením. Jeho síla byla taková, že ho prezident Roosevelt nechal přeložit do mnoha jazyků, vytisknout a distribuovat spojencům. Dnes film samozřejmě působí dost sentimentálně, ve své době ovšem splnil svůj účel měrou vrchovatou. Přesto vůči němu Wyler později pociťoval jisté rozpaky. Bezprostředně po jeho dokončení totiž narukoval k letectvu a přímý kontakt s válečnou realitou ho přiměl k následující úvaze: „Film se otřel jen o povrch války. Nemyslím tím, že by byl špatný, byl jen neúplný.“ (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama