Prázdniny v Římě

Je neuveriteľné ako dobre funguje táto romantická komédia po toľkých rokoch. Príjemný humor v kombinácii s na vtedajšiu dobu hviezdnym hereckým obsadením, dokonale zmaže fakt, že film vznikol v roku 1953. G.Peck je mojím obľúbeným hercom dodnes a A.Hepburnová ma príjemne prekvapila. Tešil som sa na každú scénu, ktorá bude nasledovať a príjemne som sa bavil. Romantických komédií vznika v súčasnosti neúrekom, prevažne priemernej alebo podpriemernej úrovne. Toto je ale po všetkých stránkach dokonalosť. Čiernobiela filmu pristane a ja s radosťou dávam plný počet a teším sa na reprízu. Film 100%. (21.01.2010)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)

Tak takhle to vypadá když americká studia vsadí na velkého režiséra, ten se inspiruje italským neorealismem a kompletně jej obrátí naruby, protože ke své práci dostane největší herecká esa. Scénář je bezpochyby zajímavý, postavy až nečekaně životné, ovšem co toto dílo řadí do síně nesmrtelných, je naprosto precizně zvládnutá režie, která vynikne zejména při venkovních scénách. Tu nemá na svědomí nikdo jiný než William Wyler a musím říct, že tomuto géniovi přicházím na chuť čím dál tím více. (07.03.2005)

Romantický film s neromantickým koncem. Jsem ráda, že jsem se nenarodila v královské kolébce a na má bedra nebyly vloženy povinnosti vůči své zemi. Jsem nesmírně ráda, že jsem si mohla hrát s kým jsem chtěla, že jsem si mohla jet kam jsem chtěla a později, že jsem se mohla milovat s tím, do kterého jsem se zamilovala. Film jsem dnes viděla úplně poprvé a dlouho, předlouho jsem se na něj chystala. Audrey byla sluníčko a v roli křehké princezny, která se vzepřela rozvrhům a užila si svůj den jako anonymní žena, jí to nesmírně slušelo. Konec filmu ani nemá cenu moc rozebírat, protože ... dojemnější vyznání vzájemných citů, aniž by o tom mezi nimi padlo jediné slovo, jsem ještě neviděla. (Challenge tour 2015) (18.04.2015)

"Mně přece není 200 let. Proč nemůžu spát v pyžamu?" Bohatým a mocným feudálům ze srdce přeju, aby je zástupy paparazziů svou vlezlostí donutily řádně vykonávat jejich funkce, ale v případě princezny Anny bych si dovolil udělit výjimku. Při pohledu do jejích neskutečných očí si totiž i můj vrozený cynismus sedl poslušně do kouta a spontánně jí přál, aby si ten svůj den v Římě užila uvolněně, tedy bez koruny na hlavě a s charismatickým týpkem po boku. Tohle je zkrátka čistá radost v duši, takže já odcházím do římských ulic nastartovat skútr a čekat, zda si Annina vnučka taky nebude chtít trochu odpočinout od státnických povinností. (14.01.2015)