Obsahy(1)
Romantická komedie z prostředí statistického úřadu. Nenápadný pracovník Novoselcev se pod záminkou služebního postupu, pustí do románku se svojí šéfkou - Kaluginovou. Té je zpočátku jeho nešikovné dvoření na obtíž, ale časem mu sama začne dávat přízeň najevo. Oba osamělí jedinci, se navzdory všemu do sebe zamilují... (5150)
Recenze (15)
Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podobě Ironie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým v Ironii osudu rozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se ze Služebního románu stávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo. [75%] ()
Ukázka kvalitní sovětské komedie, kterou jsem zřejmě nejen já pokládal za neexistující druh. Předělávka režisérova původně dramatického textu zachycuje velice civilní a obyčejný příběh úředníka Novoselceva, který se nejprve zištně uchází o svou nadřízenou Kaluginovou. Střet velmi chaotického a nejistého Novoselceva se škrobenou a jedovatě odměřenou ženou dá vzniknout spoustě vynikajících dialogů i střídmých a uvěřitelných situacích, které rozesmívají právě svojí obyčejností a nestylizovaností. Ve filmu se tak prolíná poctivost divadelních dialogů, televizně úsporná režie a nádherně melancholické lyrizující vsuvky, kde se působivá hudba i texty prolínají se záběry nastupujícího jara v Moskvě. Ačkoli je Sluzhebnyj roman neuvěřitelně dlouhý, navozuje velice příjemný a familiérní tón, který mě osobně zcela pohltil a nebýt v závěru trochu laciného kouzlení s příběhovým schématem, byla by tahle melancholická projížďka sovětskou minulostí absolutně bez chyb. Za pochvalu určitě stojí brilantní stavba filmu, z něhož se vyloupávají pěkné epizodní motivy a především herecký koncert dvojic Miagkov-Frejndliková a Basilašvili-Nemoljajeva. A samozřejmě i těžko přehlédnutelný satirický podtón, který zasahuje absurditu konání aktivní "straničky" Šury. V provonání s hollywoodskou romantickou komedií je tenhle film snad z jiné dimenze a to musím zdůraznit, že tenhle žánr patří k mým nejméně oblíbeným. Pět hvězdiček za nádhernou atmosféru. ()
Vtipný film, ale nic světoborného. Příběh uťápnutého úředníka statistického úřadu, kterému šéfuje na první pohled nevzhledná, příšerně oblečená a přísná mužatka. Mezi oběma vznikne románek, který provází řada nedorozumění a změna "ošklivky Betty" v krásku (tedy v rámci dané doby, dneska už modré stíny a klipsové meganáušnice moc lidí neberou:-). Vztah ústřední dvojice je pěkně stupňován pomocí různých "vypjatých" scén a na konci se těšíte na to, až se konečně na sebe vrhnou... Moc zajímavá není vedlejší linie dalšího párečku v úřadu - nesympatické a vnucující se blondýny a samolibého chlápka s odpovídajícím jménem Samochvalov (nebo tak nějak...) ()
Tento film hodnotím poměrně vysoko přesto (nebo spíš právě proto), že obecně mívám se sovětskými komediemi problém - nepřijdou mi legrační a moc mě nebaví. Tato komedie je ale výjimečná tím, že je místy opravdu vtipná a jakýmsi svěžím způsobem zábavná. Žádný prvoplánový, nucený humor typu "jé, on zakopl/přeřekl se/zatvářil se jako šašek", nýbrž film který je místy ironický, místy nostalgický, romantický, úsměvný. Všichni herci hrají na výbornou a jejich postavy si vás získají, například výborná sekretářka Liji Achedžakovové - умереть не встать! Dovedu si představit, že by podobnou komedii (navzdory některým typicky sovětským reáliím) mohli natočit i leckde jinde... A to považuju za ohromný klad! Až se divím, že tenhle film se u nás nikdy neprosadil... ()
Alisu Freindlichovou i Andreje Mjahkova mám ráda už dýl, vím, co od nich očekávat a film od Rjazanovova by mne zklamat nemohl, ale i přesto jsem se bavila nad očekávání. Režisér skvěle vede herce, dokumetuje dobu a společenské poměry. Mjahkov ve většině rolí, které s ním znám, dík své herecké poloze a vzhledu často budí účast, tady ovšem ve chvíli, kdy se snaží upoutat pozornost ředitelky úřadu improvizovaným vystoupením nejen cikánského tanečku, mne opravdu odzbrojil....geniální moment. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (2)
- Anatolij (Andrey Myagkov) se jde omluvit za své chování na večírku a pošle Věru zeptat se šéfky, jestli ho přijme. Věra drží v ruce složku na papíry, vejde, ale když je pak v záběru v kanceláři, složka se ztratí a Věra má ruku v kapse. (Proste..Jana)
- Dveře od kanceláře šéfky jsou v jednom záběru viditelně jenom kulisa. V čase 45:35 Věra přijde do práce, chytne za dveře do kanceláře šéfky a ty se pak celé zahýbají, což by polstrované dveře dělat neměly. (Proste..Jana)
Reklama