Na Větrné hůrce

Nemám nic proti použití vlastní invence při zfilmovávání knih (naopak, lepší než otrocký převod), ale nesmí to probíhat stylem, jaký předvedly Wuthering Heights. Tzn. že se bez adekvátní náhrady vyhodí téměř všechny vedlejší zápletky a samotnou hlavní linii pozmění tak, že celý příběh téměř ztrácí smysl. Té obrovské lásce Heathcliffa a Cathy jsem nevěřila ani minutu, zvláště po její svatbě - kromě závěrečné scény (a to taky nepříliš) skutečně nebylo poznat, že by tihle dva byli "jedno tělo, jedna duše." Přispěli k tomu převážn typově velmi nepřesní herci, Laurence Olivier působí od začátku spíš jako moulovitý gentleman, po nějaké obroublosti či démoničnosti není ani stopy. Určitě bych ho neoznačila za ďábla v lidské podobě. Ve chvílích, kdy měl vyjádřit nějaké záporné pohnutí mysli (např. odpor, když se jej dotýká Isabela), nasadil pokaždé výraz duševně zaostalého člověka, kterému padá nalepené obočí. Merle Oberon je cukrová, svého chotě milující, panenka, žádná nespoutaná sobecká divoška, která se vdala jen pro lákavé pozlátko. Jediný moment, kdy mi Heathcliff a Cathy přišli jakž-takž uvěřitelní je krátký exkurs do jejich dětství, pak už je to jen horší. Vedlejší postavy na tom nejsou o mnoho lépe, ať už je to trapně střízlivý Hindley, s nábytkem splývající Edgar, nebo vypoulená Isabela. Všichni jen tak postávají (občas běží v záři zapadajícího slunce či v dešti) a nepřesvědčivě odříkávají své party. Hereckým výkonům odpovídá i prostředí - interiéry a zejména exteriéry jsou studiově nevěrohodné, od pohledu laciné a stejně, jako uřvaná a nepříjemná hudba, jen podporují můj negativní pocit z celých Wuthering Heights. (05.08.2007)

Klasické hollywoodské melodrama z dob dávno minulých. Spolupráce všestranného Wylera s herecky vždy dokonalým Olivierem vyšla na jedničku, stejně jako zachycení magicky nádherného místa vřesovišť, kde jako by se čas zastavil a trpělivě vyčkával, až v něm dvě osudem spojené duše naleznou to, po čem celý život toužily. 9/10 (21.01.2010)

Nechci se pouštět do většího srovnání téhle a verzí z roku 1970 a 1992, protože bych musel u těch novějších snižovat hodnocení (verzi z roku 1970 jsem viděl dávno, tak ji raději ani nehodnotím). Nicméně, stejný námět ke srovnání vybízí, tak tedy alespoň "zlehka": Hlavní postavou je bezesporu Heathcliff - na něm to celé stojí. Lze namítat, že důležitá je Cathy, ale já spíš to chápu tak, že je podstatné, jak režisér zvládne poodhalit její divokost, která to celé "zavinila". A Heathcliffa pokud budu hodnotit v obsazení a také pak způsob, s jakou herec postavu zahrál, má u mě sto bodů právě Laurence Olivier. Až kus za ním jsou jinak bezvadní Ralph Fiennes a Timothy Dalton. Když jsem viděl ty dvě novější verze, říkal jsem si: "páni, jak skvěle se tenhle týpek na Heathcliffa hodí". Když jsem včera dokoukal černobílou verzi s Laurencem, už to neříkám. Ten chlap měl v sobě něco, co ti "novější" dva nemají. Srovnávat děj filmu s knihou je vždy trochu ošemetné. Nicméně u této verze se mi moc líbila role Cathy, na které se opravdu dal poznat ten neustálý a svazující vnitřní souboj mezi přepychem a životní láskou, což třeba u verze 1992 moc nevyznělo. A skvělá hudba té doby, které se dnes již (bohužel) nic a nikdo nevyrovná. Souhlasím s POMEM, že černobílá má hodně co do sebe. (25.02.2008)

Postava Cathy by potrebovala predpísať lieky na jej psychologické problémy, alebo aspoň riadnu do držky, to len aby sa konečne spamätala. A Heathcliffovi stačilo len trochu si napraviť gule. Ale čo už, aj chlapi vedia bezhlavo milovať. Klasické dielo romantickej literatúry mi síce príde ako absolútne dojímavé, ale nelogické. Ale láska vlastne nikdy nemala logiku. Poďme k samotnému filmu. Tak nejako si predstavujem, že si čitateľ starých románov zviditeľňuje svet napísaný na papierových stránkach. Tak nejako si zobrazuje v mysli postavy, okolitý svet a pociťuje atmosféru. Technicky dokonalý snímok. P.S. Za ten pochmúrny, strašidelný úvod by sa určite nehanbil žiadny z hororov. (19.02.2015)

Mysteriózním úvodem, kdy se sněhovou bouří prodírá cizinec a hledá útočiště na Větrné hůrce, kde je poté svědkem čehosi paranormálního a chce si vyslechnout příběh o nešťastné lásce, která jako by uvrhla na místo temný stín, si William Wyler musí získat snad každého diváka. Bohužel se poté snímek promění v krásně natočený romantický kýč, jehož ústřednímu páru (krásná Merle Oberon a charismatický Laurence Olivier) snad nejde doopravdy fandit, jelikož jsou oba velmi nesympatičtí - hlavní hrdinka se chová, jako by měla bipolární poruchu, a Olivierův pomstychtivý hrubián ze sebe postupně oklepe veškeré divákovy sympatie. Oba mluví o velké lásce, přesto neustále dělají vše proto, aby spolu nemuseli být. Možná v tom vězí nějaký paradox lépe patrný v předloze Emily Brontëové, kterou jsem zatím nečetl, film však vyznívá jako vyumělkovaně tragické love story (jinými slovy klasická červená knihovna), které si užijete, když se oprostíte od děje a jeho postav a budete si vychutnávat skvěle udělanou technickou stránku (právem oscarová kamera). Dojmy z toho mám jinak ale velmi rozpačité. [LFŠ 2019] (17.08.2019)