Bílý šum

Baumbach opět poukázal na svou režijní a hlavně scenáristickou zručnost ale bohužel už ne tak silně jako minule. Bílý šum je zábavný, chytrý a i poměrně hezký film který bohužel i přes veškerou svou sympatickou snahu prohrává souboj se svou předlohou na plné čáře. Nekompromisní chvála tak může směřovat pouze na herce v čele s opět vynikajícím Driverem který snad nikdy nezklame. 7/10 (01.01.2023)

Baumbachovy nejlepší filmy se vyznačují dokonalou ekonomikou hereckého výrazu a jeho stylové inscenace. Jsou tak precizně seskládané, až se tato preciznost (alespoň pro mě) stává hlavní předností celého filmu a zastiňuje vše ostatní. White Noise je v tomto směru vůbec nejextrémnější Baumbachův film. Jedná se v podstatě o muzikál, v němž postavy nezpívají a kolektivní taneční číslo přichází až se závěrečnými titulky, nicméně s kteroukoli replikou se zde zachází jako se silně muzikálním, precizně rytmizovaným prvkem, který je v dokonalém souladu s těmi sousedními. Nečetl jsem DeLillovu předlohu, takže nevím, jak moc věrný film to je (ale prý hodně), nicméně mnohokrát si lze všimnout, že dialogy i monology se rýmují - ne vždy, ale dost často na to, aby bylo zjevné, že jde o koncepční pravidelnost. Hysteričnost a absurdita DeLillových románů je tak jiného rázu, než třeba v Cronenbergově Cosmopolis. Nabývá takřka hudebních rozměrů a působí spíše podprahově: je nám po celou dobu jasné, že "něco je jinak" případně "něco je špatně", ale těžko hned dokážeme říct přesně proč. Proč svět White Noise působí tak zvláštně, proč je tak zcizující a zároveň pohlcující (přistoupíme-li na jeho stylizaci). Zhruba od půlky jsem při sledování více méně přestal řešit, co přesně postavy říkají a už jsem se jen opájel jejich přednesem a mizanscénou (barvy!). Tohle je film, v němž bych se chtěl nimrat a analyzovat jej záběr po záběru, kdybych na to měl čas. White Noise je někde mezi Wesem Andersonem, Caraxovou Annette a Cronenbergovou Cosmopolis, ale zároveň nepřipomíná ani jedno. ______ Poznámka pod čarou: White Noise má kupodivu hodně společného s Eyes Wide Shut. V obou filmech jsou zcela zásadní barvy, nejen ve vztahu ke konkrétním postavám a motivům, ale také ve vztahu ke společnosti a konzumerismu. Vánoční světýlka na konci Kubrickova filmu příznačně ožívají v nákupním centru, kde Cruise a Kidmanová zdánlivě "procitají" ze zlého snu, ale ve skutečnosti v něm nadále setrvávají: hledají útěchu ve chrámu konzumu, kde mohou nadále procházet světem s "očima dokořán zavřenýma" a být loutkami všemocných neviditelných elit. Baumbachův film spojuje duhovou pestrobarevnost také s prostorem supermarketu, který také představuje jedinou zdánlivou jistotu moderních amerických rodin, do níž mohou unikat před nebezpečným, nepředvídatelným vnějším světem. V obou filmech navíc procházejí ústřední manželské páry krizí důvěry: žena mimo dohled manžela vstupuje do sexuálních dobrodružství s cizími muži (ať už skutečných nebo imaginárních) a zhrzení muži nejsou schopni se s tímto ohrožením plně vyrovnat. V obou filmech je jejich snovost podprahová neboli subliminální. Ano, White Noise je Baumbachův Eyes Wide Shut a dost možná jeho zatím vrcholné dílo (ukáže čas). (02.01.2023)

Dobre, chápem to. Toto je niečo iné v porovnaní s nedávnymi filmami o konci sveta ako Grónsko, Varovanie a Nepozeraj sa hore. Film sa predáva skôr ako komediálna dráma než ako katastrofické sci-fi, ale film sa zaoberá niektorými ťažko pochopiteľnými vedeckými a drogovými odkazmi, ako sú toxické veci prenášané vzduchom a vedľajšie účinky domácich liekov. Tento film je veľkým odklonom v porovnaní s Noahovým predchádzajúcim dielom (Manželský príbeh) a neprekvapivo sa mu nepodarilo obnoviť intenzitu a chémiu medzi hlavnými postavami. Mať svoju skutočnú životnú partnerku (Greta Gerwig) v páre s jedným z najväčších hercov poslednej doby (Adam Driver) je možno trápne, ale ich vzájomné dialógy sú zlomovým bodom filmu, dokonca aj chémia medzi rodičmi a ich deťmi je trochu nedotiahnutá. Celkovo majú Nehľaď hore a Grónsko lepšie vykreslené katastrofické udalosti a strach zo smrti a nedostatok viery v konečnom dôsledku na rovnakej úrovni ako Varovanie. (05.01.2023)

Téma světové katastrofy v uloudané konverzační komedii s dramatickým podtoném. Není to vtipné, není to napínavé, nemá to poutavé dialogy a postavy jsou divákovi dost ukradeny. Nevím co vedlo Noaha Baumacha, který před časem přinesl vynikající konverzačku o rozpadu manželství k tomu, aby natočil něco takového. (11.01.2023)

White Noise som musel dať asi na päť razy! Ako seriál. Prvé dve tretiny filmu ma masakrálne mučili.Hlavne dialogy medzi Adamom Driverom a Donom Cheadle. To som pomaly chcel spáchať samovraždu od bolesti a utrpenia, aké mi prinášali. Ku koncu sa situácia trochu vylepšila hláškami , ale dokopy asi dvadsať minút zábavy z filmu, ktorý trvá čosi nad dve hodky, mi vydá tak maximálne na jednu hviezdu. (07.01.2023)