Bílý šum

Reziserovi a zaroven aj scenaristovi Noahovi Baumbachovi zjavne je*lo v gebuli a natocil totalnu konverzacnu kok*tinu,kde sa melie hubou uplne z cesty,nema to ani hlavu,ani patu,po 35 minutach som to musel vypnut,lebo to sa nedalo pozerat,ani pocuvat,Amerika je vazne krajinou neobmedzenych moznosti,aj pi*ovina prvej triedy moze byt nominovana na Oscara,len totalne nechapem dovod,ze preco,nedava to zmysel,odpad velkych rozmerov...:⁠-⁠) (06.01.2023)

Bože můj. Ok. Chápu. Divně mluví a vše to je takový geniální. Ale zabilo to všechny očekávání, ať už se na to někdo těšil kvůli vtipu, dramatu nebo survivoru, prostě to s náma sprostě vyjebalo a okradli o čas. Nejvtipnější na tom je, že rok na to se v Americe vysekal vlak s chemikáliema, kterej udělal toxickej mrak. Hehe. (03.03.2023)

Už se párkrát v historii stalo, že se román s pověstí neadaptovatelnosti dočkal důstojné či více než důstojné adaptace. A Bílý šum Noaha Baumbacha…. mezi ně patřit nebude. Výsledek sice není rozhodně není tragédií a Baumbach i díky výtečnému obsazení nezvládne potopit solidní základ, adaptovat román s filosofickým přesahem a sázející především na myšlenkové pochody nejde očividně s kompromisy ideálně zpracovat. Dost možná ani bez nich. Výsledek je ovšem dostatečně zajímavý, aby mohlo dojít k zajímavé úvaze nad tím, co by Baumbach udělal například s adaptací Kdo chytá v žitě…. (30.12.2022)

Netflix dal Baumbachovi 100 melounů, což se vizuálně projeví na retro automobilech v zácpách a havárii, jinak si režisér vystačí se svou obvyklou interiérovou konverzačkou, se kterými mu to vždycky šlo. Je to ale adaptace autora, kterému většina diváků nerozumí ani v předloze (jak už před lety zjistili tvůrci Cosmopolis), jakkoliv je jí film věrný a podle hodnocení to byl trochu drahý špás. Lidé hledající v nabídce VOD něco excentričtějšího a artového pravděpodobně budou spokojeni. (02.01.2023)

Baumbachovy nejlepší filmy se vyznačují dokonalou ekonomikou hereckého výrazu a jeho stylové inscenace. Jsou tak precizně seskládané, až se tato preciznost (alespoň pro mě) stává hlavní předností celého filmu a zastiňuje vše ostatní. White Noise je v tomto směru vůbec nejextrémnější Baumbachův film. Jedná se v podstatě o muzikál, v němž postavy nezpívají a kolektivní taneční číslo přichází až se závěrečnými titulky, nicméně s kteroukoli replikou se zde zachází jako se silně muzikálním, precizně rytmizovaným prvkem, který je v dokonalém souladu s těmi sousedními. Nečetl jsem DeLillovu předlohu, takže nevím, jak moc věrný film to je (ale prý hodně), nicméně mnohokrát si lze všimnout, že dialogy i monology se rýmují - ne vždy, ale dost často na to, aby bylo zjevné, že jde o koncepční pravidelnost. Hysteričnost a absurdita DeLillových románů je tak jiného rázu, než třeba v Cronenbergově Cosmopolis. Nabývá takřka hudebních rozměrů a působí spíše podprahově: je nám po celou dobu jasné, že "něco je jinak" případně "něco je špatně", ale těžko hned dokážeme říct přesně proč. Proč svět White Noise působí tak zvláštně, proč je tak zcizující a zároveň pohlcující (přistoupíme-li na jeho stylizaci). Zhruba od půlky jsem při sledování více méně přestal řešit, co přesně postavy říkají a už jsem se jen opájel jejich přednesem a mizanscénou (barvy!). Tohle je film, v němž bych se chtěl nimrat a analyzovat jej záběr po záběru, kdybych na to měl čas. White Noise je někde mezi Wesem Andersonem, Caraxovou Annette a Cronenbergovou Cosmopolis, ale zároveň nepřipomíná ani jedno. ______ Poznámka pod čarou: White Noise má kupodivu hodně společného s Eyes Wide Shut. V obou filmech jsou zcela zásadní barvy, nejen ve vztahu ke konkrétním postavám a motivům, ale také ve vztahu ke společnosti a konzumerismu. Vánoční světýlka na konci Kubrickova filmu příznačně ožívají v nákupním centru, kde Cruise a Kidmanová zdánlivě "procitají" ze zlého snu, ale ve skutečnosti v něm nadále setrvávají: hledají útěchu ve chrámu konzumu, kde mohou nadále procházet světem s "očima dokořán zavřenýma" a být loutkami všemocných neviditelných elit. Baumbachův film spojuje duhovou pestrobarevnost také s prostorem supermarketu, který také představuje jedinou zdánlivou jistotu moderních amerických rodin, do níž mohou unikat před nebezpečným, nepředvídatelným vnějším světem. V obou filmech navíc procházejí ústřední manželské páry krizí důvěry: žena mimo dohled manžela vstupuje do sexuálních dobrodružství s cizími muži (ať už skutečných nebo imaginárních) a zhrzení muži nejsou schopni se s tímto ohrožením plně vyrovnat. V obou filmech je jejich snovost podprahová neboli subliminální. Ano, White Noise je Baumbachův Eyes Wide Shut a dost možná jeho zatím vrcholné dílo (ukáže čas). (02.01.2023)