Dlouhá míle

Takovej zezačátku nenápadnej seriál, kterej mě ale postupně úplně pohltil. Ten příběh má samozřejmě největší sílu v celku, ne po jednotlivejch dílech - postupně to narůstá, vrství se to, až se to nakoncec uzavře v krásný a celistvý dílo. Obsazení je naprosto skvělý (Skopal, Větrovec, Čenský, Haničinec, Brzobohatý, Čepek) i u epizodních rolí (jednou z opravdu mála výjimek je lehce přehrávající Jana Svobodová v roli Simony nebo sukničkář Baselides), jen mi trvalo, než jsem si zvyk na tu televizně osumdesátkovo-devadesátkovou hudbu včetně znělky evidentně vykrádající Zarathustru; nakonec ale uznávám, že tady Karel Svoboda odved dobrou práci (třeba téma, který hrává při závodech, je oproti tý úvodní znělce fakt skvělý). Na seriálu je sympatický, že neni plochej ani v ději, ani co se postav týče, a že se mu navzdory závodně-sportovní tématice daří vyhejbat patosu a přeslazeně dojemnejm scénám (Vesecký třeba neyvhraje souboj s tramvají, nevyhraje ten závod, kterej by mu měl dát fakt už poslední šanci /tam dokonce jako poprvý vůbec ze závodu odstoupí/ - důležitý závody, který by se dalo filmařsky dojit až do pláče, tam dokonce často nejsou vůbec nebo jenom krátkej úryvek...). Hlavní postava, Ondra Vesecký, je vlastně hrozná zagorka, která neví, co se sebou, co chce a co nechce, ale ve výsledku mu to jenom přidává lidskej rozměr, díky kterýmu si člověk Ondru v průběhu času spíš oblíbí (a dokazuje tak, že nejde o žádný scénáristovo neumětelství) - Ondra furt začíná znova a znova, znova a znova se mu nedaří v tom zůstat a znova a znova to vzdává, má problémy ve vztazích, kde už tuplem neví, co chce, bojí se budoucnosti... Ten příběh postupně graduje a ve výsledku vlastně vůbec o sport nejde, byť je nosnou konstrukcí děje i všech osudů. Výrazně dobrá mi přišla třeba scéna závodu s tramvají, ten poslední maraton a naprosto skvělý a autentický byly sportovní komentátoři (to tomu zážitku a atmosféře přidává fakt hodně). Výborná postava byl taky chlap v černym klobouku, navzdory (nebo právě i díky tomu?) celkem prozaickýmu rozuzlení/vysvětlení v poslednim díle. Ten seriál je opravdu kvalitně natočená záležitost, u který si člověk až řiká, jak je možný, že se o ní neví víc . Rozhodně by si to zasloužila. WTF moments: Začátek toho posledního dílu byl tak něžňoučkej, až jsem čekal, kdy si oba pánové daj hubana. Jinak třeba nechápu, jak někomu může rupnout achilovka, pak se nějak svépomocí s bráchou snažit odbelhat pryč a nezavolat si sanitku. Stejně tak u toho maratonu - závodník se tam sesune k zemi jako po infarktu, klidně může bejt mrtvej, ale kameraman si dál stojí za kamerou jako by se nechumelilo, natáčí ho a že by třeba zavolal nějakou pomoc, protože tam kolem nikde nikdo pořádně neni, to ho ani nehne. (27.04.2016)

Skutečně velkorysý a dynamický projekt Československé televize z atraktivního prostředí, s jasným dramatickým obloukem i životnými postavami. Samozřejmě, tu výchovnou apelativnost a jemně moralizující tón je třeba občas překousnout, avšak nakonec ve sportovní tematice je otázka fair play a přátelských obětí aktuální i dnes, takže není důvod skřípat zuby. Daleko zajímavější než praktiky v atletickém družstvu je především vnitřní krize hlavní postavy, jejíž pád na dno je podán uvěřitelně a nebojí se tnout do živého (v tomto ohledu je první polovina seriálu ve srovnání s dobovou televizní produkcí skutečně působivá). Cesta zpět na vrchol bohužel už tak přesvědčivá není, čím dál více se zaměřuje na konstruované momenty, následováníhodné postoje postav, na méně důležité vztahové vložky, které se společně s několika zvraty někdy dostávají blízko úrovni Adamcova pozdějšího pokusu Pojišťovna štěstí a ani ta běžecká klání už nemají takový drajv a napětí. Přesto i zde se stále objevuje dost dobře napsaných momentů a závěrečný maratón je důstojným vyvrcholením celého příběhu. Výsledný mírný dobový nadprůměr přesto zaokrouhluji nahoru a to především díky vynalézavé a občas značně sugestivní kameře a výtečnému hudebnímu doprovodu Karla Svobody, který dodává závodním scénám neskutečný náboj a na dlouho uvízne v hlavě. Právě tyto dvě složky dělají z Dlouhé míle skutečně plnohodnotný seriálový zážitek, který úspěšně vzdoruje i onomu čtvrstoletí od svého vzniku. (31.08.2013)

Pot a slzy. Slušně proporčně rozvržený a scénáristicky rozvíjený příběh o vytrvalosti, motivacích, vítězstvích a prohrách. Na to, kolik toho bije od očí po herecké stránce u marginálních postav, je výsledek s vážně pojatým příběhem a hereckými výkony postav nejen ústředních sportovců, ale i celé řady epizodních bafuňářů, stálicí seriálové tvorby. Režijní a hudební řemeslnost, kameramanská kvalita po stránce přispívání příběhu. (15.11.2014)

Československý šestidílný seriál z prostředí lehké atletiky, v němž se úřadující mistr Evropy v běhu na 1500m Ondřej Vesecký potýká se zvýšenou konkurencí, poklesem formy a blížícím se koncem kariéry. Seriál je natočen podle scénáře I. Hejny (syna jednoho z nejlepších českých scenaristů J. Hubače) a je doprovázen hudbou geniálního K. Svobody, což spolu se skvělými hereckými výkony z něj činí jeden z nejlepších československých seriálů. Bohužel doba, v níž seriál byl natáčen, způsobila nedostatečné povědomí o tomto díle a skončil jako mnoho jiných kvalitních děl z přelomu let 1989/90 v částečném zapomnění bez odpovídajícího ohlasu. Ve své životní roli atleta Veseckého se představil S. Skopal, kterému se už na vysokou úroveň své seriálové postavy dle mého názoru nepodařilo nikdy navázat. Snímek velmi věrohodně popisuje jeho ústup ze slávy, ponížení od trenéra a krach milostného vztahu, na což se Ondřej pokusil zapomenout v alkoholovém opojení. Z této neveselé Veseckého životní etapy mohu připomenout jeho neúspěšný závod s tramvají. Postavit se zpátky na nohy mu pomohl jeho největší konkurent Michal Klánský v podání J. Čenského, který ho donutil znovu trénovat. Když Vesecký přešel na delší tratě, které mu vyhovovaly více, měl namířeno znovu na vrchol. Více než dobře byly zpracovány jednotlivé běžecké závody, kterých je v každém díle několik. Měření sil borců na dráze podbarvené Svobodovou hudbou byly ozdobou každého dílu a skutečným vrcholem seriálu je mimořádně napínavý závěrečný Pražský maraton. Seriál je natočen v pochmurném a neveselém tónu, to však pomohlo vyniknout hereckým výkonům a přiblížilo snímek skutečnému životu. Do seriálu bylo obsazeno mnoho zajímavých postav z prostředí lehké atletiky i mimo ni, nejvíce zaujali znepřátelení trenéři R. Brzobohatý a P. Čepek či bláznivý běžec L. Baselides potřebující ke slušnému výkonu ženskou podporu v hledišti. Do role Ondřejovi nenaplněné lásky, které nedokázal dát přednost před běháním, byla obsazena nevýrazná E. Vitanovská. Skokanku do výšky, která nejprve zažila trpké zklamání ze strany J. Čenského, aby poté okouzlila právě Veseckého, hrála R. Mašková. V zajímavé roli starého moudrého správce stadionu se ukázal J. Větrovec. Spousta známých herců se objevila v menších doplňujících rolích, kteří společně vytvářeli mimořádný divácký zážitek z tohoto seriálu (Veseckého otec V. Fišar, závistivý pijan L. Kostelka, členové atletického svazu P. Haničinec, F. Němec, podvratný křivák M. Vašut či běžecky netalentovaný bratr Klánského J. Potměšil a mnozí jiní.) Už dlouho jsem nebyl nějakým filmovým dílem takto silně zasažen a už od prvního dílu jsem přesvědčen, že pan J. Adamec natočil seriál, kterému mohu hrdě udělit nejvyšší hodnocení. (11.05.2024)

Pro postavu výškařky Aleny se nabízela ideální představitelka - Ivana Chýlková, kterou režisér Jiří Adamec původně oslovil, ale při pokusech ve výškařském sektoru to Ivaně jaksi nešlo a tak byla do role obsazena méně známá Renata Mašková, která zde působí poněkud nevýrazně, což je škoda, Ivana Chýlková mohla dodat postavě větší šťávu. Ondřeje Veseckého měl hrát Jan Čenský, až poté si producenti vzpoměli na Svatopluka Skopala, který rekreačně běhal a Honza Čenský byl tak odsunut do role jeho konkurenta Michala Klánského. Nejlepší je pak budoucí moderátorská hvězda Snídaně s Novou - Libor Baselides, postavu libového frajírka, který dokáže hravě sbalit každou ženskou, aby s ním pak zamávala slovenská studentka Kamila Málková, zahrál dokonale. Běžecké scény seriálu se natáčely během skutečného Memoriálu Evžena Rošické, to proto aby byla zajištěna dostatečná divácká kulisa v ochozech, vzpomínám si, že jeden z moderátorů přímého přenosu tehdy mimoděk poznamenal, že časy herců nebyly od profesionálních sportovců až tak moc vzdálené... Natáčení probíhalo v roce 1989, na uvedení v TV jsme si museli počkat až do roku 1991, od té doby už nebyl nikdy reprízován, což je velká škoda, protože nové seriály kvalitu těch neprorežimních předrevolučních jaksi postrádají, třeba taková Poslední sezóna nesahá tomuto seriálu ani po kotníky... (18.05.2011)