Dlouhá míle

"Víš, co by to bylo, kdyby chlap z našeho baráku vyhrál Mistrovství světa? Přinejmenším by tady spravili výtah a vymalovali barák." I to je důvod fandit československýmu sportovci. Já mám sport rád, vášnivě ho provozuju, se zájmem se na něj dívám a tak jsem si seriál ze sportovního prostředí nemohl nechat ujít při premiéře v Československý televizi. Bylo tam všechno - hodní, zlí, talentovaní, pedanti, líní, přející, závidící, doping i běžeckej závod s tramvají. Co chtít víc? Možná špetku věrohodnosti, možná míň předvídatelnosti a možná o třicet kilo lehčího maratonce, ale já jsem se přitom rozhodně nenudil. (04.07.2021)

Vítězství i pád. Ivan Hubač, syn slavného otce, rozčeřil na samém sklonku normalizace poněkud stojaté (a schematické) vody původní seriálové tvorby – příběh ze sportovního prostředí, kde vládnou intriky, zášť, štěstí a smůla zároveň měl všechny předpoklady, aby zaujal. Bohužel, dny přelomu, tedy listopadová revoluce, odsunuly premiéru až do pozdější doby (1991), ovšem zatracení, které si Hubačův seriál vysloužil, je nespravedlivé. I dnes, po více jak třiceti letech, se ukazuje, jak moderní a dynamické dílo to je. Příběh má spád, zajímavé dramatické momenty, které děj posouvají dál, přesnou režijní koncepci (nedoceněný a neoceňovaný Adamec), precizní herecké výkony i závěrečný song, který zůstává zarytý v paměti nás všech... Sebekázeň – jediná cesta k úspěchu, říká se. Sport, tím spíše vytrvalostní běh, je ale především těžká, vyčerpávající dřina, dril a pot, popularita, která je pomíjivá a vrtkavá. Hubačův seriál nechává diváky záměrně nahlížet i do trýznivých okamžiků v životě úspěšného sportovce, který se, na vrcholu sil a slávy, musí potýkat s ochabujícími svaly, s rozpadajícím se osobním vztahem, se smrtí svého nejbližšího přítele i s hlubokou osobní krizí, která jej dovede až k alkoholu. Je nabíledni, že svou životní příležitost tu v postavě Ondřeje Veseckého získal Svatopluk Skopal, herec mimořádných kvalit, jakkoliv vynikající jsou výkony dalších zúčastněných – Petra Čepka, Radoslava Brzobohatého, Jana Čenského, Jana Potměšila, Vlastimila Fišara, Josefa Větrovce, Petra Haničince... A ještě jedno seriál připomíná a vlastně podtrhuje: totiž, že odejít na vrcholu a zůstat navždy králem je ta největší frajeřina. (16.05.2020)

I po letech se jedná o mimořádný skvost.Hodně povedenej seriál s výbornou ůsřední písní od L.Křížka.Skopal patřil ve své době k tomu nejlepšímu co naše herecké pole nabízelo a v tomhle seriálu to dokázal mírou vrchovatou.Zahrál zde sportovce který se dostává z vrcholu atletiky až na samé dno a následně se hodně těžce dere zpět na vrchol aby toho nebylo málo tak jeho milovaná se provdá za úchyla Vašuta prej nakonec jenom z trucu a pak nakonec dolejzá a stěžuje si že se pořád jenom míjí a že jim společný život nebyl souzen.Líbil se mi i férový Čenský který dokázal v době své největší slávy podat pomocnou ruku právě zničenému Skopalovy a utužit s niím neskutečně silné přátelství.Celým seriálem se nese strach z pána v klobouku a dlouhém plášti který se vždy objevuje tam kde nějaký sportovec končí kariéru.Ten pán byl pan Salač a šla zněj opravdu hrůza.Jinak seriál je opravdu nadstandartní a připoutá Vás a nepustí (09.05.2009)

Jak již bylo řečeno, vskutku se jedná o vynikající seriál z prostředí vrcholového sportu, jmenovitě atletiky, který musí zaujmout snad každého příznivce nejen "Královny sportu". To nejen používám záměrně, protože tento seriál zdaleka není pouze o sportu, ale je zároveň i o mezilidských vztazích, vzestupech i pádech, lásce i nenávisti, přátelství i zradě, zkrátka o všem, co nám život dává, ale i bere. V každém případě se jedná o velmi povedený a možná i někdy neprávem opomíjený projekt, jehož smysl i význam je a dokud lidstvo nevymře i bude stále aktuální. Diváky zcela určitě rovněž zaujmou nejen herecké, ale i sportovní výkony hl. hrdinů Svatopluka Skopala a Jana Čenského, kteří se na své role zejména po fyzické stránce museli velmi dobře a důkladně připravit. (15.07.2017)

Kdo si jen trochu přičichl k atletice, ten ví, že je to nechutná blbost. Mimo jiné blbiny - nikdy jsme neměli mistra Evropy v maratónu. Jen Zátopek vyhrál Olympiádu a to v době, kdy sport byl amatérský, a výkony co tehdy předváděl on, tak by dneska nestačily ani na stou ženu v maratonových tabulkách. (25.09.2010)