Dlouhá míle

Vítězství i pád. Ivan Hubač, syn slavného otce, rozčeřil na samém sklonku normalizace poněkud stojaté (a schematické) vody původní seriálové tvorby – příběh ze sportovního prostředí, kde vládnou intriky, zášť, štěstí a smůla zároveň měl všechny předpoklady, aby zaujal. Bohužel, dny přelomu, tedy listopadová revoluce, odsunuly premiéru až do pozdější doby (1991), ovšem zatracení, které si Hubačův seriál vysloužil, je nespravedlivé. I dnes, po více jak třiceti letech, se ukazuje, jak moderní a dynamické dílo to je. Příběh má spád, zajímavé dramatické momenty, které děj posouvají dál, přesnou režijní koncepci (nedoceněný a neoceňovaný Adamec), precizní herecké výkony i závěrečný song, který zůstává zarytý v paměti nás všech... Sebekázeň – jediná cesta k úspěchu, říká se. Sport, tím spíše vytrvalostní běh, je ale především těžká, vyčerpávající dřina, dril a pot, popularita, která je pomíjivá a vrtkavá. Hubačův seriál nechává diváky záměrně nahlížet i do trýznivých okamžiků v životě úspěšného sportovce, který se, na vrcholu sil a slávy, musí potýkat s ochabujícími svaly, s rozpadajícím se osobním vztahem, se smrtí svého nejbližšího přítele i s hlubokou osobní krizí, která jej dovede až k alkoholu. Je nabíledni, že svou životní příležitost tu v postavě Ondřeje Veseckého získal Svatopluk Skopal, herec mimořádných kvalit, jakkoliv vynikající jsou výkony dalších zúčastněných – Petra Čepka, Radoslava Brzobohatého, Jana Čenského, Jana Potměšila, Vlastimila Fišara, Josefa Větrovce, Petra Haničince... A ještě jedno seriál připomíná a vlastně podtrhuje: totiž, že odejít na vrcholu a zůstat navždy králem je ta největší frajeřina. (16.05.2020)

Na seriál si už spomínam len matne, čo ale viem isto že Ondrej Vesecký bol môj detský hrdina, z výšin padol až na samotné dno, odtiaľ musel padnúť ešte nižšie ako sa dá aby sa pomaličky pozviechal, posledný diel bol ale ešte dokonalejšý ako som si myslel .... SPOILER / prísť o titul majstra sveta v maratone aby zachraňoval život svojho protivníka / SPOILER ... treba dať klobúk dole (17.07.2013)

Skutečně velkorysý a dynamický projekt Československé televize z atraktivního prostředí, s jasným dramatickým obloukem i životnými postavami. Samozřejmě, tu výchovnou apelativnost a jemně moralizující tón je třeba občas překousnout, avšak nakonec ve sportovní tematice je otázka fair play a přátelských obětí aktuální i dnes, takže není důvod skřípat zuby. Daleko zajímavější než praktiky v atletickém družstvu je především vnitřní krize hlavní postavy, jejíž pád na dno je podán uvěřitelně a nebojí se tnout do živého (v tomto ohledu je první polovina seriálu ve srovnání s dobovou televizní produkcí skutečně působivá). Cesta zpět na vrchol bohužel už tak přesvědčivá není, čím dál více se zaměřuje na konstruované momenty, následováníhodné postoje postav, na méně důležité vztahové vložky, které se společně s několika zvraty někdy dostávají blízko úrovni Adamcova pozdějšího pokusu Pojišťovna štěstí a ani ta běžecká klání už nemají takový drajv a napětí. Přesto i zde se stále objevuje dost dobře napsaných momentů a závěrečný maratón je důstojným vyvrcholením celého příběhu. Výsledný mírný dobový nadprůměr přesto zaokrouhluji nahoru a to především díky vynalézavé a občas značně sugestivní kameře a výtečnému hudebnímu doprovodu Karla Svobody, který dodává závodním scénám neskutečný náboj a na dlouho uvízne v hlavě. Právě tyto dvě složky dělají z Dlouhé míle skutečně plnohodnotný seriálový zážitek, který úspěšně vzdoruje i onomu čtvrstoletí od svého vzniku. (31.08.2013)

Jednoznačně nejlepší seriál ze sportovního prostředí. O běžči, který spadne až na dno, kdy nemá jistou existenci (neumí nic jiného něž běhat), aby se zase pomalu drápal nahoru. Skvěle vykreslené zákulisní intriky, dokonce se objevila i anabolika. Ale seriál se dotýkal i rodičů slavného atleta, jak se vyrovnávají s úspěchy a neúspěchy svého syna a taky chování jejich sousedů na malém městě. Zejména Kostelka a Gregorová se ve svých rolích typických českých fanoušků (když si nahoře, opěvují tě - když dole, plivají na tebe) vyžívají. A nezapomenutelný je i závod Ondry Veseckého (Skopala) s tramvají, který končí u bývalého kina Tatra v Nuslích. A nesmím opomenout ani skvělou hudbu, která celý seriál doprovází, ani ústřední Křížkovu píseň "Když se řekne přítel, zavání to frází..." (02.04.2008)

Kdo si jen trochu přičichl k atletice, ten ví, že je to nechutná blbost. Mimo jiné blbiny - nikdy jsme neměli mistra Evropy v maratónu. Jen Zátopek vyhrál Olympiádu a to v době, kdy sport byl amatérský, a výkony co tehdy předváděl on, tak by dneska nestačily ani na stou ženu v maratonových tabulkách. (25.09.2010)