Dlouhá míle

 SKVĚLÝ SERIÁL ZE SPORTOVNÍHO PROSTŘEDÍ Z KONCE DEVADESÁTÝCH LET. SVÁŤA SKOPALŮ – ČESKÁ VERZE BĚZCE FORRESTA GUMPA - MĚL V DOBĚ NATÁČENÍ SKORO ČTYŘI KŘÍŽKY NA KRKU, ALE V SERIÁLU JE MU POUHÝCH TŘICET LET, COŽ NĚKDY PŮSOBÍ TROCHU NEVĚROHODNĚ (ZÁBĚRY, KDY TRÉNUJE NEBO BĚŽÍ A LIJOU Z NĚJ DOSLOVA KÝBLE POTU OPROTI MLADŠÍM KOLEGŮM, KTEŘÍ SE SKORO ANI NEZAPOTÍ), ALE JINAK ŠPIČKOVÁ NOSTALGICKÁ ODDYCHOVKA, PRO KTEROU MÁM VELKOU SLABOST. ČTYŘPROCENTNÍ MENŠINU JISTĚ POTĚŠÍ I ČASTÉ ZÁBĚRY NA ŠTÍHLÉ NOŽKY LIBORA BASELIDESE V ELASŤÁČKÁCH:) MUSÍM JEŠTĚ VYPÍCHNOUT PRŮVODNÍ HUDBU, KTERÁ MĚ VŽDYCKY HODNĚ NABUDÍ A S KLIDEM MOHU KONSTATOVAT, ŽE S TOUHLE HUDEBNÍ PECKOU NA UŠÍCH BYCH NA DELŠÍ TRATĚ KLIDNĚ DAL I VĚTŠINU KEŇANŮ:) (24.08.2011)

Asi největší seriálové překvapení, jaké jsem kdy zažil. Čekal jsem nějakou blbost typu Chlapci a chlapi a místo toho jsem se dočkal jednoho z nejpovedenějších českých seriálů o sportu, o přátelství a o nezlomné vůli. Seriál mě opravdu pohltil, o tom nejlépe svědí to, že jsem jej na Youtube zlhtnul během jednoho víkendu. Veškeré sportovní záběry jsou věrohodné, stejně jako trénink, ani na chvíli jsem neměl pocit nějaké trapnosti či křečovitosti. Budiž odpuštěny ty přechody na dlouhé tratě. A příběh? Líbí se mi, jak to bylo pojaté. Hlavní hrdina Ondra Vesecký není typický klaďas, kterého si oblíbíte od první minuty, ale v průběhu oněch šesti dílů si vás nadobro získá, přestože marně pátráte čím. Možná právě tím, že je to člověk s velkými chybami, stejně jako my všichni. Životní role Svatopluka Skopala, ale získal si mě i Jan Čenský a všichni další (o Čepkovi a Brzobohatém snad netřeba mluvit). Mistrovský kousek, který ve vás zanechá víc, než si myslíte. (02.12.2012)

Chvílemi ne příliš záživný seriál, ale s velmi pozitivním nábojem a výbornými hereckými výkony. Nemůžu si pomoct, ale ten běh za tramvají byl stráášně dlouhý. Ale je dobře, že si Adamec vybral ze všech adeptů právě Skopala. Ten sice tehdy musel do role hubnout, ale jako jeden z mála kandidátů skutečně rekreačně běhal. Což mu evidentně pro roli bylo ku prospěchu. (20.05.2011)

Vítězství i pád. Ivan Hubač, syn slavného otce, rozčeřil na samém sklonku normalizace poněkud stojaté (a schematické) vody původní seriálové tvorby – příběh ze sportovního prostředí, kde vládnou intriky, zášť, štěstí a smůla zároveň měl všechny předpoklady, aby zaujal. Bohužel, dny přelomu, tedy listopadová revoluce, odsunuly premiéru až do pozdější doby (1991), ovšem zatracení, které si Hubačův seriál vysloužil, je nespravedlivé. I dnes, po více jak třiceti letech, se ukazuje, jak moderní a dynamické dílo to je. Příběh má spád, zajímavé dramatické momenty, které děj posouvají dál, přesnou režijní koncepci (nedoceněný a neoceňovaný Adamec), precizní herecké výkony i závěrečný song, který zůstává zarytý v paměti nás všech... Sebekázeň – jediná cesta k úspěchu, říká se. Sport, tím spíše vytrvalostní běh, je ale především těžká, vyčerpávající dřina, dril a pot, popularita, která je pomíjivá a vrtkavá. Hubačův seriál nechává diváky záměrně nahlížet i do trýznivých okamžiků v životě úspěšného sportovce, který se, na vrcholu sil a slávy, musí potýkat s ochabujícími svaly, s rozpadajícím se osobním vztahem, se smrtí svého nejbližšího přítele i s hlubokou osobní krizí, která jej dovede až k alkoholu. Je nabíledni, že svou životní příležitost tu v postavě Ondřeje Veseckého získal Svatopluk Skopal, herec mimořádných kvalit, jakkoliv vynikající jsou výkony dalších zúčastněných – Petra Čepka, Radoslava Brzobohatého, Jana Čenského, Jana Potměšila, Vlastimila Fišara, Josefa Větrovce, Petra Haničince... A ještě jedno seriál připomíná a vlastně podtrhuje: totiž, že odejít na vrcholu a zůstat navždy králem je ta největší frajeřina. (16.05.2020)

Na začátku 90. let působily scény českých půlkařů mezi mezinárodní elitou jako sci fi. Sváťovi Skopalovi to ale běhalo. Odpočinkový seriál ze sportovního prostředí. Výborná je hudba - především při běžeckých sekvencích. I když zachycení vztahů je povrchní, nepřesvědčivé až statické (např. rodiče Veseckého u televize), tak momenty, kdy se běží obyčejný mistrák v rámci Československa, působí, jako by aktéři běželi v reálu olympijský závod. Dojem kazí poslední díl, ve kterém je maratonský motiv sice pěkným symbolem, ale boj o bednu v podání českých běžců je utopie. Navíc autoři nahromadili množství motivů (záchrana soupeře, partnerské vztahy), jejichž podání působí stylizovaně, nepřesvědčivě. (09.07.2008)