Žena za pultem

Moc nechapu tak spatne hodnoceni tohoto serialu. Mam nekdy pocit, ze lide dnes jsou jeste tupejsi stado nez za komunistu! Vadi Vam, ze v serialovem obchode je mozna vice pochutin nez bylo skutecnosti nebo minulost Svorcove? Ctvrtou hvezdicku pridavam diky zdejsimu hodnoceni a pak za v te dobe naprosto nadhernou Hanu Maciuchovou. (02.09.2011)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

Ideologicky jistě pochybné, v rovině milostných vztahů naivní, místy nesnesitelně otravné - zejména scény z domácího prostředí - jak koukám na Dietlovy seriály, tak ty mu prostě nešly - místy nudné. To nic nemění na faktu, že děj odsýpá a seriál udrží u obrazovky. Dudek byl kvalitní televizní režisér a na seriálu je vidět, že rozuměl tomu, co dělá. Ženu za pultem nad vodou drží i herci. S jakou elegancí pronáší Menšík ty nesymsle, je takměř na poklonu. Jen poznámka: Kaviár si u nás koupíte. Skotskou whiskey si u nás koupíte. Tropické ovoce rovněž. Švorcová jako femme fatale? K nezaplacení. (11.12.2010)

Hodnotím dílo, ne herečku hlavní role. A Žena za pultem je i přes vysoce negativní komentáře poměrně snadno zkouknutelná, tedy pokud se člověk přenese přes socialistickou propagandu a fakt, že by si to zasloužilo zkrátit tak na polovinu. Zkrátka nic úchvatného, na druhou stranu v porovnání s některými novějšími seriály o stovkách dílů ani nic úděsného. (01.12.2010)

Výkladní skříň normalizace, která perfektně plní účel budování iluze naprosté dějinné stagnace. Každý den vyjde slunce, pulty jsou plné, před lahůdkami vždy fronta a každý si do prodejny musí vzít košík. Nikdo neprojevuje jakoukoli ambici z tohoto statického žití vystoupit a všichni nadšeně přijímají svoji roli do konce života leštit jablka. Mumraj v přeplněný sámošce vytvářející roztomilé podzápletky typu užírající Stašová nebo mrouskající Hanzlík, je prostě zábavnej. Jakkoli Menšík by tady fakt potřeboval titulky a maskérka na ty postavy musela nanášet pudr zjevně ožralá. Seriál má ale i druhou stránku, temnou, hororovou. Stránku mezilidských vztahů. To je vlastně jediná proměnná v jinak nehybném dějinném prostředí. Zde je přirozené odpočítávat vteřiny od svatby do doby, než manžel ženu podmete, prakticky veškeré trvalé vztahy jsou zde ve větších či menších troskách a na trůnu životní zmařenosti stojí lahůdkářka Anna - Jiřina Švorcová, žena vamp šedé normalizace. Společně s Haničincem vytvářejí bezpečně nejasexuálnější duet v Mléčné dráze. Dvě třetiny vztahu strávený v Haničincově embéčku, neustále se stěhující obočí švorcový, doma retardovaný syn a manipulátorská dcera, k tomu nakýblovaný bujarý exmanžel, který chce zpátky a ona s tím nemůže nic udělat, protože děti ho maj rády. A to jsem se nezmínil ještě o tom, že celý je to natočený pouze v barevné paletě odstínů khaki. Takže ve výsledku je seriál, který měl opěvovat socialistickou normálnost a její malé lidské příběhy, spíše dusivý psychologický horor o tom jak je přirozená neutěšenost v rigidním prostředí ze kterého není jak uniknout. Bravo Dietl! (24.04.2022)