Vražda vychovatelky (E02)

Vypadá to, že první díl nebyl náhoda. Detaily co mě nejvíc zaujaly byla hudba respektive rozdíl rap vs. H. Zagorová , který dobře ilustroval rozdíl světa "chovanců" a vychovatelů. A pak Pavel Řezníček v roli toho užvaněnýho řidiče, naprosto skvělej :-). Ale vůbec vykreslení prostředí, závěrečnej dialog nebo snaha o netriviální pojetí posunují ( zatím ) tohle dílo do seriálové špičky. (12.09.2021)

Druhý díl mi sedl o něco lépe a po pravdě bylo mi líto všech zúčastněných, neutěšené prostředí ústavu, poměrně dost zvláštní personál a mladincí grázlové.. Každý, kdo měl či má osobní potěšení s puberťákem, ví, o čem je řeč, v tomto případě je to zcela nepochybně o mnoho těžší.. Tvůrci se nechali inspirovat skutečnou událostí, nicméně scénář místy šustí papírem a nepovažuji za žádoucí následnou korekci příběhu.. Zatím nehodnotím, počkám si na další díly.. (14.10.2021)

Kdyby byl Pelán charakter, po takovém podrazu za jeho zády, by musel z funkcí praštit...Neumím si představit jací lidé v takových ústavech pracují...  Případ se stal ve výchovném ústavu v Chrastavě na Liberecku v roce 1998. Ve skutečnosti se pachatel snažil zabít nejen vychovatelku, ale i její sestru. Aleš Pelán (L. Vaculík) obdrží knihu "Zápisky Malta Lauridse Brigga"  jde o výpověď mladého básník o osamělosti a existenciální úzkosti. (18.03.2022)

Po zhlédnutí druhého dílu seriálu Ochránce jen pochvalně pomlaskávám. Vedle těch Růžových kódů, Posledních misí, Puklic a Zamračených je tento seriál jako živá voda. Vedle nadprůměrných hereckých výkonů a obsazení musím vyzdvihnout skvělý scénář, který drží pozornost diváka od prvních minut až po závěrečné titulky. Vysoké hodnocení na CSFD krátce po uvedení svědčí o tom, že se tvůrci trefili tématem do vkusu. (13.09.2021)

Dojem po dvojce: aha, ono jde o polopatické ilustrování hořkého stavu věcí. O epizodické pedagogické demonstrace žalostného statu quo ve školství na názorných, přehledných exemplech. Hm. Ono i jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... strojené. Raději bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání dramaturgové tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní formáty na půli cesty mezi edukací a zábavou, na hony daleko od umění? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (11.03.2022)