Vražda vychovatelky (E02)

Sám o sobě je tento případ tak silný a samotná situace kolem diagnostických ústavů tak aktuální, že lepší díl snad ani nemohl být. Neodborná společnost se možná diví, co že to v tam našem školském systému funguje (nebo spíš nefunguje), ale lidé z branže tomuto dílu moc dobře rozuměli. Nejlepší je ovšem závěr a rozmluva Vaculíka s Pleslem. Tragikomický závěr. (26.09.2021)

Ombudsman České republiky bude spát v pasťáku zcela bez peněž a ještě si od zřízence ústavu půjčí 300 korun, protože ono ombudsmani přeci v drtivé většině jezdí bez peněž či kreditní karty, že? Z nadějné epizody udělali takovou taškařici. Budu se ale dívat na další díly, něčím přeci jen tento seriál dokáže zaujmout. (13.09.2021)

Natočeno opět kvalitně, ale tentokrát mě nepotěšilo několik černobílých názorností a obsahových momentů. Třeba že kluk, který zabil vychovatelku, jistě nebyl žádný Mirek Dušín, příjemná ozdoba každé společnosti, jinak by asi v pasťáku těžko trávil mládí. Dále pravomoci ombudsmana ve smyslu, že úkoluje policii (netuším, jestli v reále může žádat rekonstrukci na místě, tlačit vyšetřovatele k preciznější práci, ale nějak se mi to nezdá) a nebo třeba autorita, kterou si u chlapečků snů získal dvěma větami. Rozumím tomu, že společnosti má být téma velkého problému přiblíženo rámcově, že je to seriál, který má probudit, poukázat, otevřít diskuzi, ocením ale, pokud se v dalších dílech podobných schémat tvůrci vyvarují. Kazí to dojem z jinak vynikajícího počinu, který nám byl zapotřebí, jako soli. (13.09.2021)

Dojem po dvojce: aha, ono jde o polopatické ilustrování hořkého stavu věcí. O epizodické pedagogické demonstrace žalostného statu quo ve školství na názorných, přehledných exemplech. Hm. Ono i jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... strojené. Raději bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání dramaturgové tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní formáty na půli cesty mezi edukací a zábavou, na hony daleko od umění? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (11.03.2022)

Řemeslně, herecky i námětem by to bylo za čtyři hvězdy, ale prostě tohle  je inspirovaný případem sedmnáctiletého vraha Dominika Kalendy, který zavraždil vychovatelku a druhou přizabil v ústavu v Chrastavě a tady z něj udělali chudáčka div ne hrdinu, bojovníka proti sexuálnímu násilí.  Svět sice není černobílý a já v tom ústavu nebyl, ale moc bych nedal ruku do ohně za hovado, u kterého soudce zalitoval, že mu jako mladistvému nemohl dát víc než osm let. Taky na rozdíl od předchozího dílu autoři radši zbaběle v závěrečném dovětku neříkají nic o osudu aktérů, ale radši se sluníčkářsky zamýšlejí nad žalostným stavem ústavní péče a o tom kolik těch svěřenců je pod lékama. Co to má být? (13.09.2021)