Darek Vostřel

Darek Vostřel se narodil jako Božidar Vostřel 9. ledna 1929 v Praze do rodiny Jihoslovanky a Čecha, Aloise Vostřela, který byl provozním ředitelem žižkovského Akropolisu. V roce 1952 absolvoval herectví na pražské DAMU a stal se hercem jihlavského Horáckého divadla (1952 – 1954), poté herecky působil v Ústředním vojenském souboru letectva Vítězná křídla (1954 – 1955) a Pražské estrádě (1956 – 1957).

Po zalíbení v divadlech malých forem založil v bývalých prostorách po Vítězných křídlech a estrádě kabaretní pražské divadlo Rokoko (1957 – 1974). Darek Vostřel zde působil jako herec (1957 – 1974), ředitel, režisér, autor, dramaturg a vedoucí (1957 – 1972).

Často vystupoval v partnerství s Jiřím Šaškem (1930 – 1996). Darek Vostřel vytvořil z Rokoka populární scénu, avšak oproti jiným divadlům malých forem měla větší punc komerce. Vostřel této scéně vtiskl svůj osobitý rukopis jako herce, autora a režiséra.

Postupně si na prknech zahrál př. Valentina („Večer tříkrálový"), Tita Lišáka („Talisman"), Helmuta Fischera („Ztracená pozice"), Štěpána Pálče („Jan Hus"), Bartoloměje Pecku („Jedenácté přikázání"), Jana („Štěstí nepadá s nebe"), Pana Rudého („Do toho, do toho!"), Šmidru („Drak je drak"), Chana („Chan & Son Company"), Jehana („Balada z hadrů"), Režiséra, Filipa a Kameramana („Leonarde, tys nám dal!!"), Gentlemana filozofa („Kat a jeho mydlář"), Pickwicka („Pan Pickwick"), Rubeše („Otec, matka, Jan a Katka"), Direktora („Polabský mouřenín") apod.

Z jeho režií si uveďme inscenace „Poslední cyklista", „Listy důvěrné", „Šaškárny na vodstřel", „Polabský mouřenín", „Linha Singers", „Natáčky s Pavlínou", „Betlém mistra Šaška", „Čekání na slávu", „Vzhůru po Rio Botičo", „Vykradeno", „Šibeničky aneb Nižší škola zločinu", „Přijďte v devět" atd.

Často s uměleckým pseudonymem Kristián Bambas se využil i jako dramatik, autor různých textů, monologů, recitálů, revue, pásem a her (např. „Rajský ostrov", „Polabský mouřenín", „Šaškárny na vodstřel" aj.) a také jako úpravce (třeba „Polabský mouřenín"). Se svým souborem si vyzkoušel také zpěv, nahrál i několik gramofonových desek a zpíval v rozhlase („Sněhurka a sedm trpaslíků", „Souboj" či „Sluníčko"). Psal i texty k písním.

Po roce 1968 byl v nastávající normalizaci z politických důvodů perzekuován, odvolán z funkce ředitele Rokoka (1972), které nakonec bylo zrušeno a stalo se součástí Městských divadel pražských. Následně mu bylo zakázáno veřejné účinkování na jevišti, v rozhlase, dabingu, televizi a ve filmu. Vystupoval jen ojediněle, anonymně a pod pseudonymy psal scénáře a jevištní proslovy pro zpěváky.

Později ještě hrál na estrádách, na zájezdech a zajížděl do Kutné Hory (vystupoval s Jiřím Sovákem i Yvettou Simonovou). Dožil se ještě roku 1989, ovšem v nových možnostech, kdy se mohl opět vrátit, mu žel zabránila těžká nemoc a podlomené zdraví. Účinkoval proto jen ojediněle (první český koncert Waldemara Matušky). Film herectví Darka Vostřela využil pouze několikrát v 60. letech.

Byl mj. ženichem u fotografa v ČERNÉ SOBOTĚ (1960) Miroslava Hubáčka, náměstkem v Jasného PROCESÍ K PANENCE (1961), kapelníkem Josefem Smělým v komedii FLORIÁN (1961) režiséra Josefa Macha, tlustým náčelníkem vojenského štábu majorem v Roháčově a Svitáčkově hudební komedii KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), čtenářem komentáře v krátké satiře DOBRÁ RADA JE NAD ZLATO (1964) Milana Růžičky, zejména u diváků oblíbeným rádcem Ypsilonem (Ikse hrál Josef Kemr) v Zemanově pohádkové komedii ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), otcem JUDr. Mirkem Horáčkem v ČERVENÉ KŮLNĚ (1968) Jiřího Hanibala a pak naposledy zubařem MUDr. Jindřichem Vokřálem v Kopřivově studentském KDYŽ SE PROŘEZÁVAJÍ ZOUBKY (1980).

Do konce 60. let pracoval též pro rozhlas („Honza v království Flegmatie", „Fafejta byl génius", „Kdo jsou pidilidi?", „První pražská pouť ku sv. Silvestru", „Příhody strýčka Příhody", „Minimax"), dabing (roku 1964 namluvil komentář k filmu KDYŽ KOMEDIE BYLA KRÁLEM / WHEN COMEDY WAS KING z roku 1959), televizní filmy (KLÍČ, ČLOVĚK PROTI SOBĚ, PRAŽSKÁ ROMANCE, HROZNÉ DĚTI, ZABIJAČKA ad.), seriály (ROBOT EMIL, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA a hlavně PÍSEŇ PRO RUDOLFA III.) a zábavné i hudební pořady (VYSÍLÁ STUDIO A, REVUE V MLZE či REVUE NA SCESTÍ).

Byl čtyřikrát ženatý, podruhé za hlasatelku a herečku Jaroslavu Panýrkovou (*1939). Herec, režisér, dramatik, textař, dramaturg i ředitel Darek Vostřel zemřel 4. listopadu 1992 v Praze ve věku pouhých šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour