Šíleně smutná princezna

Jedna z nejtypičtějších představitelek (post) moderních filmových autorských pohádek Šíleně smutná princezna, odkazující už svým názvem k pohádce klasické, za kterou stojí nestor české režie Bořivoj Zeman. Umně zkombinované pásmo dramatické a muzikálové, výtečná a pod úroveň dobrého vkusu nikdy nesestoupivší hudba Jana Hammera a šťastně zvolení hlavní protagonisté filmu - tak klukovsky vypadající sympaťák Václav Neckář a dokonalý archetyp ženské krásy s tváří Heleny Vondráčkové, to jsou nosné pilíře celého pohádkového filmu. Pohádka oplývající laskavým humorem, pozitivním (a nevnucujícím se) etickým rozměrem, skrze dobu svého vzniku též jasným protiválečným poselstvím a celou řadou drobných nápadů a vtípků z druhého plánu (značka zákaz předjíždění kočárů v úvodu filmu, dialog hlavních hrdinů pod mučícími nástroji atd.), samozřejmý souboj Dobra a Zla a konečně velká a romantická oslava Lásky... (28.09.2007)

Jedna z nejvýraznějších českých pohádek si obsadila do rolí herců zpěváky s první ligy. A to je možná trochu problém, nemůžu si pomoct, ale mě by asi podstatně víc sedlo tradičnější obsazení. Kde nepomůže hudební stránka nastupuje výtečně situovaná atmosféra rutinéra a mistra pohádek Bořivoje Zemana, která napraví mnohé, ovšem ta kýčovitost nezmizí zcela a dnes spíš vadí. (03.03.2006)

-"Co by si národ pomyslel, kdyby už ani vládce se neusmíval vstříc radostné budoucnosti?" Jeden z mála výronů bezbřehého optimismu, který jsem byla jako malá ochotna tolerovat. Neckář je mladý, krásný a natlakovaný, ach, to byly časy. Kvůli této pohádce jsem také toužila mít dlouhé vlasy, abych si je mohla kartáčem načesat do obličeje a jíst přes ně čokoládu. Zápas v bahně mě také myslím psychicky významně poznamenal na další léta dopředu. A ještě jsem vlastně zapomněla na geniální sesumírování války generálem Y: "My obětujeme obě křídla. Au." A cucá si poraněný prstík. (30.12.2015)

Pohádka mého dětství, dlouho zavřená v trezoru, když se konečně začala znovu vysílat, tak byla prostříhaná. "Kujme pikle" z úst pana Vostřela bylo zřejmě - stejně jako jeho osoba - protizákonné. Pustím si ji kdykoliv znovu, protože patří ke klasikám jejichž písničky nestárnou a jejichž hlášky zlidověly... Takže "pan král počká až si oloupeš kostičku" a já jdu koukat dál... (26.12.2011)

Když se to vezme z jiného konce, byl to od režiséra Zemana, v té době uznávaného pohádkového guru, krok do neznáma. Cosi jako muzikálová pohádka, v níž hlavní hrdinové, princ a princezna, zpívají, mluví a vypadají jako jejich současníci, je něco nevídaného i na dnešní poměry. Helena, Václav, Marvan, Záhorský, Zázvorková. A především Vostřel s Kemrem a jejich pokoutně ukuté pikle. Nadčasovost je určitě v případě Šíleně smutné vhodným přirovnáním. (29.12.2013)