Jaroslav Šára

Jaroslav Šára pocházel ze severočeského venkova a již od dětství měl touhu věnovat se herectví. V době dospívání začal hrát ochotnické divadlo, po první světové válce pak odešel do Prahy a v herecké práci pokračoval v rámci kočovných divadelních společností. V letech 1919-1923 zároveň studoval na Státní konzervatoři a aby si na studia vydělal, pracoval přitom jako strojní zámečník. Po dokončení konzervatoře nastoupil do souboru elévů Národního divadla a svými jevištními výstupy na sebe obrátil pozornost některých významných režisérů. Překvapivě ale dal krátce poté přednost oblastní scéně České studio v Třebíči (1924-1926). Během několika let pak vystřídal krátkodobá angažmá v Českých Budějovicích a Pardubicích, krátce hrál i ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, znovu působil také v Praze (Umělecká beseda, D 34). V roce 1935 pak natrvalo zakotvil v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde zůstal čtvrtstoletí až do svého odchodu do důchodu (1960). Jako herec dokázal Šára ztvárnit různorodé charaktery, svou vizáží byl předurčen k poněkud stereotypnímu obsazování do postav falešných a podlézavých.

Ještě v éře němého filmu byl Šára osloven do tří projektů, dva z nich však nebyly dokončeny a poprvé se tak na filmovém plátně objevil mezi hosty v hospodě v dramatu A VÁŠEŇ VÍTĚZÍ (1918). K práci před kamerou se pak vracel sporadicky po nástupu zvukového filmu. Mihnul se ve filmu OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (1931) nebo v roli tajného policisty v komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932). Po válce se filmovým divákům připomněl větší rolí zavražděného obchodníka v kriminálce TŘINÁCTÝ REVÍR (1946), následovaly již jen epizody ve filmech PORTÁŠI (1947) nebo O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948). Naposledy hrál nevelkou postavu baliče ve filmu PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949).

Pavel "argenson" Vlach