Jarmila Horská

Jarmila Horská se narodila jako Jarmila Hrdá 18. června 1931 v Ostravě do rodiny operetní zpěvačky a bankovního úředníka. Není proto divu, že díky své matce zdědila umělecké nadání a začala ihned po skončení druhé světové války jako členka baletu Slezského národního divadla v Opavě (1945 – 1947).

Jako profesionální činoherní herečka prošla trutnovským Městským oblastním divadlem (1948 – 1949), opět opavským Slezským divadlem Zdeňka Nejedlého (1949 – 1956), Městským oblastním divadlem ve Varnsdorfu (1956 – 1961), klatovským Západočeským divadlem (1961 – 1962) a Divadlem pohraniční stráže / Západočeským divadlem v Chebu (1962 – 1970), kde se vyprofilovala na zdejší přední herečku.

Kvůli politickým tlakům a důvodům musela na začátku normalizace v roce 1970 opustit činoherní soubor v Chebu a musela se jedenáct let živit manuelní prací, např. jako servírka, a ojediněle se mohla objevit aspoň před filmovou kamerou jako herečka filmových epizodek (1970 – 1981).

Nakonec získala znova angažmá, tentokrát až do své náhlé smrti hrála v Krajském divadle v Příbrami (1981 – 1984). Jarmila Horská se jako výrazná charakterní herečka v začátku své dráhy vyjevila například v inscenacích „Příliš štědrý večer" (Mladá žena), „Pět večerů" (Tamara), „Kat a blázen" (Dolores), „Dalskabáty, hříšná ves" (Dorotka), „Smrt obchodního cestujícího" (Linda), „Miláček" (Madeleine) i „Deník Anny Frankové" (Edita).

Více jak sto svých divadelních rolí dále vyplnila např. jako Tamara („Nerovný boj"), Paní Marjánka („Paní Marjánka, matka pluku"), Katy a Slečna Pepi („Dobrý voják Švejk"), Lída („Přísaha"), Matka („Matka"), H. Melvillová („Fotbal"), Voršila („Lesní panna aneb Cesta do Ameriky"), Turkovská („Zlatý kočár"), Emilie („Othello"), Chór („Antigona"), Máša („Oceán"), Kominík („Konec masopustu"), Paní Libera („Poprask na laguně"), Panna Čiperná („Veselé windsorské paničky"), Fanka („Loupežník"), Lina Rosová („Fyzikové"), Marchmontová („Ideální manžel"), E. Povondrová a Hlasatelka („Válka s mloky"),Juliina Chůva („Romeo a Julie"), Klásková („Lucerna"), Marcelina („Figarova svatba"), Louisa („Slaměný klobouk"), Vévodkyně („Richard III."), P. Ricová („Komik") atd. Ojediněle užívala Horská též pseudonym Jarmila Hrabánková.

Překvapivě, když musela v roce 1970 opustit divadelní svět a stát se servírkou, debutovala v české kinematografii, kam se kvůli mimopražským angažmá neměla předtím možnost dostat.

V první polovině 70. let byla dámou v příběhu Karla Steklého SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971), sousedkou Brtkovou v dramatu LUPIČ LEGENDA (1972) opět Karla Steklého, číšnicí (její tehdejší práce) v Novákově komedii PŮLNOČNÍ KOLONA (1972), Duriniovou v kriminálce Dušana Kleina TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (1973), vysokou ženou v příběhu JAKOU BARVU MÁ LÁSKA (1973) Zbyňka Brynycha a též manželkou Kalouse (Karel Vochoč) v další Kleinově kriminálce ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973).

A ve druhé polovině let sedmdesátých na stříbrném plátně představovala například roličky opět servírky v příběhu DOBRÝ DEN, MĚSTO (1976) Jiřího Hanibala, ženy v ZOO v Papouškově komedii KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976), manželky hostinského Tondy Cinka (hrál Jiří Hálek) Růženy ve fantasy komedii TALÍŘE NAD VELKÝM MALÍKOVEM (1977) Jaromila Jireše, učitelky ve snímku Milana Muchny HON NA KOČKU (1979) a taktéž bojovné ženy v grotesce HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979) Tomáše Svobody.

Těsně před svou smrtí stihla herečka Jarmila Horská ještě v 80. letech přetvořit party cvičitelky v Muchnově ÚNOSU MORAVANKY (1982) a naposled uklízečky v CESTĚ KOLEM MÉ HLAVY (1984) Jaroslava Papouška. Film však byl uveden (březen 1985) až téměř rok po její smrti.

Pouze minimálně se mohla zjevit před rozhlasovým mikrofonem či v televizním studiu. Horská byla krátce manželkou operetního skladatele, dirigenta, režiséra, herce, šéfa operety a kulturního pracovníka Mirko Čecha (1916 – 1964) s nímž měla syna Borise Rösnera (1951 – 2006), jenž se stal velmi populárním divadelním, filmovým, televizním, rozhlasovým i dabingovým hercem a umělcem pražského Národního divadla.

Jarmila Horská zemřela 27. června 1984 v Jičíně, jen devět dní po svých pouhých padesátých třetích narozeninách. Její bývalý manžel Mirko Čech, kterého přežila o dvacet let, zesnul též předčasně, jako osmačtyřicetiletý. Bohužel, i jejich syn Boris Rösner skonal brzy, ve věku pětapadesáti let...

Jaroslav "krib" Lopour