Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (543)

plakát

Cliffhanger (1993) 

Nejlepší akční film z prostředí vysokých skal. Sly pobíhající po horách v pouhém tričku, Sly koupající se v zamrzlém jezeře, Sly napíchující teroristu na jeskynní krápník, Sly blbnoucí na skalním převise bez jakéhokoli jištění, no zkrátka starý dobrý Sly v neokoukaném a akci zaslíbeném prostředí. Dávám pět, málokterý akční film stárne tak pomalu jako Cliffhanger. P.S.: škoda Rennyho Harlina, tady naposled ukázal, že opravdu umí.

plakát

V lepší společnosti (2010) 

Film dvou rozdílných tváří. Zatímco první půle vyniká plíživým tempem, mrazivou atmosférou a notnou dávkou nepředvídatelnosti (Jarecki si navíc velice tyká se zvukovou a hudební složkou snímku), druhá to vše částečně pohřbívá pravým opakem: ukvapeností a předvídatelným šněrováním. Mnozí tady šermují slovy, že z toho nelze vinit scénář, ale já jsem jiného názoru. Jestliže je film natočen na základě skutečných událostí a nikoliv přesně podle skutečných událostí, mohli si tvůrci jistě vypomoci i jinak. Problém druhé půle tkví pravděpodobně i ve filosofickém přístupu - zatímco první část neukazuje a nahání nepříjemný pocit skrze siluety, stíny a Goslingův pohled, druhá již plně roztahuje oponu. A to je škoda. Divák není blbý a dokáže si leccos domyslet. Doslovnost - to je to, oč tady kráčí. Naštěstí je tady pojící element obou půlí a vždy vynikající Ryan Gosling. To je pan herec.

plakát

Ať žijí rytíři! (2009) 

Asi ta nejméně pohádková česká pohádka, jakou znám. Janák čeří stojaté české vody, přichází s něčím novým (v rámci tuzemských příběhů pro malé) a servíruje jeden zahraniční trademark za druhým. Přitom se spokojí s poměrně malým rozpočtem a jen výjimečně nutí diváka k pochybám. Ať si říká, kdo chce, co chce, česká pohádka neměla už dlouho tak skvěle zahraného záporáka. Pavel Kříž je vynikající. Zamrzí jen ony souboje, nezdá se, že by herci prošli náležitým výcvikem. Ale což - on je ten film o něčem jiném.

plakát

Koření života (2007) 

Podobný případ jako Španglicky snadno a rychle. Čekal jsem komedii plnou jiskření, naschválů a ostrých hlášek, nakonec se dostavila poměrně uslzená záležitost a příkladný žánrový zástupce, který ničím nevybočuje. Kuchyňské prostředí zde sehrává podružnou roli a je tak v podstatě snadno nahraditelné. Děj je výrazně poznamenán tragickou událostí na začátku filmu a následnými důsledky a příznaky. Humor dostává hned ze startu červenou. Koření života je navíc postiženo i absencí scénáristické vynalézavosti. Když už by se mohli hrdinové škádlit, podsouvají nám filmaři hudbou podbarvené koláže. Nerad bych, aby můj příspěvek vyzněl ryze kriticky. Koření života je příjemný film, leč... vzhledem ke střelivu v zásobníku mohl vyšplhat výše. O tom žádná.

plakát

Peklo s princeznou (2009) 

Pohádka, která mohla dosáhnout i na ty čtyři hvězdy, kdyby byl k dispozici původnější (nebo alespoň méně "vrstevnatější") scénář a trochu více chechtáků. Přestože je polystyren cítit až za roh, příjemnější česká pohádka tu nebyla od... Anděla Páně.

plakát

Pravdivé lži (1994) 

Poslední nejkomplexnější akční film minulého století. Honička koně s motorkou, kroužení stíhačky kolem mrakodrapu, skvělá vedlejší linka s pochcaným Billem Paxtonem a pak... atomovka. Do prdele, tohle je klasika klasik, od klasika největšího, s klasikem největším.

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010) 

Z komplexního hlediska na úrovni Prince dvojí krve. Yates dokazuje, že má potterovský svět v malíčku a dokáže se poměrně snadno vypořádat s obtížnou částí předlohy, která je založena na hledání, čekání a strádání. Nový Potter stojí zdánlivě na jednom místě, přesto nenudí a přináší celou řadu scén, které si zapamatuje nejen divák znalý knihy (infiltrace na ministerstvo, honička v lesích, návštěva Batyldy). Relekvie smrtí je zároveň prvním dílem, který se plně vyhýbá Bradavicím. Odpovídá tomu zejména celková atmosféra. Prostoru pro humor a zamilované pohledy je málo. Nový Potter je temný až na půdu a celou váhou směřuje k ještě temnějšímu a osudovějšímu vyvrcholení. Přepůlení filmu je tak v podstatě jeho jedinou nevýhodou. Závěrečné titulky přicházejí přesně v půli - ve chvíli, kdy by se hodilo pokračovat, nikoliv utínat.

plakát

Město (2010) 

Jak je Affleck hercem pochybných kvalit, tak je Affleck vynikajícím (či snad minimálně velice schopným) scénáristou a režisérem. Město představuje soudržný slepenec filmového řemesla. Kamera, hudba, střih, herecké výkony, scénář, režie - to vše je tady zastoupeno v nadprůměrné kvalitě (což je znát zejména v akčních pasážích). Dokonce i prošedivělý a strništěm zkrášlený Ben dává zapomenout na své nefunkční pohledy do prázdna a po většinu filmu jeho minimalistický styl postačuje. Samozřejmě, této žánrové směsce by se dalo leccos vytknout (děj je sám o sobě dostatečně provařený, hrdinům v kritických situacích dostatečně vypomáhá scénáristická benevolence a mezi ústřední dvojkou to úplně přesvědčivě nejiskří), ale co - ONO TO FUNGUJE. Město stojí přesně na pomezí klasického popcornu a snímku s přidanou myšlenkovou hodnotou. Pěkně odsejpá, nezastavuje a hlavně - nehraje si na nic, na co nemá. Dost možná se očekával další Nelítostný souboj, ale přestože nepřišel, špatný film se rozhodně nedostavil.

plakát

Hvězdný prach (2007) 

Nemyslel jsem si, že to někdy budu tvrdit, ale nebýt Roberta De Nira v roli "Buka", dal bych o hvězdičku míň. Okatě americké, okatě přeplácané a okatě násilné (z prstu vycucaný příběh, hromada postav, plno námětů "odvedle"). Hvězdný prach je sice místy i zábavný, ale celkově vzato převládají okamžiky, kdy si říkáte: "Why so long?" Nepodezírám okolí, že je divné, vzhledem ke zdejšímu průměru podezírám sám sebe. Naštěstí mě v tom přítelkyně nenechala samotného a shodli jsme se, že už se na americké pohádky (i když mají 86%) koukat nebudeme.

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Pokud bychom TYHLE MRTVÉ pitvali na základě zákonitostí žánru, v němž je svět infikován neznámým způsobem a ve kterém vede jeden kousanec k nevyhnutelné přeměně v zombie, museli bychom smutně konstatovat: "Zběsile nepůvodní." Darabont nepřináší nic, co bychom už někde jinde neviděli. Pokud jde ovšem o scény, v nichž se objevují živí mrtví. Těch je však proklatě málo, a jestli bych tvrdil, že zabírají všeho všudy desetinu stopáže, zřejmě bych silně přeháněl. Co dělá tento seriál pětihvězdičkovou záležitostí (byť plně nevybroušenou), to je způsob, jakým tvůrci nahlížejí na lidskou psychiku. Chování postav, jejich uvažování, dlouhé dialogy, zamotané vztahy - to vše je tady v silném předstihu před akcí a vystřelováním mozků. Každá epizoda je přitom jiná. První díl je pravděpodobně nejvíce depkoidní, druhý nejvíce akční... a šestý - podle očekávání - nejvíce osudový. První série obsahuje pouhých 6 epizod a nemohu tvrdit, že bych se byť jen na minutku nudil. Walking Dead je hodně zajímavým experimentem a tu další sezónu bych mu od srdce přál.