Alojs

Řemeslně precizní, herecky bezchybné - přesto všechno i dokonale chladné. A teď se nabízí otázka: "Lze vnímat absenci emocí jakožto zápor?" Možná ani ne. Snímek směřuje k jasnému cíli (narozdíl od Tarantina), není pochyb, že se Hitler konce dožije. Proto je vůbec chvályhodné, že se Singerovi daří pumpovat jakés takés napětí (zejména v druhé půli, která se s tou první - až příliš prezentační - nemůže rovnat). Valkýra překvapuje jak po formální stránce (hlavně práce se zvukem), tak po stránce herecké. Cruise je vynikající (on se vážně neculí), ostatně jako zbytek hereckého střeliva. Pozitivem budiž i utrefená stopáž. Čtyři hvězdy - čiré a plně zasloužené. Superman je zapomenut. Vítej zpět, Bryane.

Řekl bych, že plichta. Co se týče ve vztahu s francouzským (skoro stejně starým) originálem. Obojí se dá snést a obojí nepřináší bůhvíjakou bžundu. Zkrátka pohodárna ušitá na míru víkendového TV programu.

Příjemná (v tom nejryzejším smyslu slova) podívaná na jeden vánoční večer. Jeden z těch mnoha filmů, které si sami nepustíte, ale když už na ně narazíte, nemáte nutkání přepínat dál. That´s all.

Oddychovka, které nelze odpustit řadu prohřešků (absence napětí, vyvanulý humor, šedivá akce) jenom proto, že je to oddychovka. Holky mají fajn výstřihy. Ale jinak... dvě hvězdy. A víc ani náhodou.

Podobný případ jako Výměna manželek. Fascinuje mě, že se někdo dokáže takhle veřejně sejmout.

Některé díly byly vskutku "guilty pleasure". Přesto mám pocit, že si Nova mohla leccos odpustit (odvysílat počůrávající se dítě - to je vražda lidské osobnosti v soudobé společnosti). V rámci televizních reality to "lepší".

Ani ne tak horor... Tím spíš šíleně ujetá srágořina, která to má na háku. Přesto mírně přetažená. Tři hvězdičky za obří pavouky. Ti jsou fajn, herecké obsazení už méně.

Jsou filmy, které by zkrátka neměly vzniknout. Když už odejde původní režisér, původní scénáristé, původní představitelé... a tak dále a tak dále. Třetí Sám doma dopadl přesně tak, jak se dalo očekávat. Prachbídně. Vše je zde prakticky špatně. Dějová recyklace, hlavní hrdina, totálně nevtipní záporáci... Zatímco u prvních dvou dílů napínali úsměv dospělí i malí diváci, trojka svůj hledáček totálně vychýlila - do prázdna. Film od někoho pro nikoho. Děkujeme.

Michael C. Hall se pravděpodobně už nikdy nezbaví vizitky „Toho, co hrál Dextera". Tvůrci pracují s jeho postavou ukázkově. Nevnímají jej coby neměnný element, ale jako tvárnou lidskou odrůdu. V tomto směru je silně nápomocna Dexterova neblahá minulost. Co se tempa týče, seriál zrychluje jen výjimečně a častokrát zavlažuje diváka „pouhými“ ironickými průpovídkami. Důležité posty zastávají vedlejší figurky a jejich mini osudy, rozehrávané v bezprostřední blízkosti jednotlivých případů. Ať už se jedná o nevraživého seržanta Doakse, nevlastní sestru Debru, nebo o přítelkyni, jejího exmanžela a sexy patronku z docházek závisláků. *** Dexter si zkrátka vyšlapal vlastní cestičku. Vystlal si ji igelitem a zkrášlil krvavým štětcem. Zvrácená to variace na téma „DROGA“ a „ZÁKON VE VLASTNÍCH RUKOU“. Seriál překrucuje pojmy jako hrdinství a spravedlnost, ba co víc - troufá si manipulovat se samotným divákem a nutit jej k takovým otázkám jako: „Komu to, sakra, fandím?!“ Seriál se rovněž zdráhá podbízivé recyklace sebe sama. Druhá série navazuje plynule na konec té první - přesto nás míjí notoricky známé formule. Tvůrci přitvrzují, bortí Dexterovy kodexy a příkladě se řídí dle hesla: „Když se sere, tak se sere.“

Nevidět v minulých letech 3:15 zemřeš, Gothiku, obě Oka, všechny Kruhy a další bubárny, zřejmě bych spokojeně opouštěl sál a dneska tu plácl čistou sedmdesátku. Kiefer je sympaťák každým coulem, Aja umí namíchat krásně vyblité barvy a snímek jako takový – jsou-li mu nakloněny optimální projekční podmínky – funguje. Navíc je tu výborná pointa. Přesto je na čase, aby někdo konečně zahnul (=odbočil). A nikoliv do lesů, v nichž se nalézá zapadlá chatrč, klášter, blázinec, maják… Tam to už známe.