Alojs

Poctivé animované řemeslo. Svižné, nápadité a vtipné. O technické stránce nemá smysl debatovat. Tohle se neomrzí. Bez milosti plná palba.

Skvělé, pohodové, herecké... Dlouho jsem nemohl takto komorním komediím (dá se říci ryze artikulačním) přijít na chuť. Dlouho u mě podobné dobovky nemohly najít místo. Ale tady to konečně zafungovalo. Jednoduchá premisa, řada zeživotních situací (ten film je o mě a o manželce) a vůbec... pět hvězd jak vyšitých!

Film, který nechápu ani s odstupem jednoho roku. Jak může někdo napsat takovou hloupost a nevidět to? První půle fajn, pak už hotová zběsilost. Zlatý Prometheus. Ten byl v tomto směru velmi decentní. Covenant zařazuje pětku a přináší nám komplexní vysvětlení zrodu "legendy". Při tomto vysvětlování nezůstává nevycucán jediný scénáristický prst (a že jich je = rovnou dvacet!).

Ne tak tragické, jak deklaruje zdejší hodnocení, nicméně ani ne tak dobré, jak by si zasluhoval vynikající originál s Arnoldem. Je zde spousta dobrého (hlášky, hlavní hrdina, sympatické vedlejší postavy, nekompromisní brutalitky...), ale také hromada triviálního balastu. Nejvíce zamrzí scénář. To je totiž hotové řešeto. Někdy se říkám, že je lepší nevědět nic, než se snažit za každou cenu všechno vysvětlit. Nový Predátor není naštěstí tak enormní vycucávačkou jako poslední Vetřelci (Covenanti, Prometheové...). Tři hvězdy. Rovněž zásluhou osmdesátkového feelingu.

Jak nemám rád zimu v běžném (civilním) životě, tak ji žeru na velkém plátně. A co se zdejší zimy týče, tak je pořádná! Vynikající Renner, správně komorní dialogy, nekonečně dlouhé scény... To všechno šlape na výbornou. Škoda jen, že není dějová linka tajemnější. Samotný případ je ve své podstatě triviální a postrádá klasický detektivní postup. Vše však zachraňuje finální čistka "na dálku" a vyrovnání účtů na zasněženém hřebeni. To jsou velké scény.

Hrozná ptákovina. Jednička měla relativně hlavu i patu, ale dvojka má všechno na háku. Čekáte něco jako děj? Těšíte se logickou návaznost jednotlivých scén? Jste nadrženi na nějakou tu fakt vypiplanou akční scénu? Očekáváte alespoň trošku vrstevnaté charaktery? Máte rádi chemii mezi postavami? Tak to jděte na jiný snímek. Už dlouho jsem neviděl film, který by sestával z natolik rozdílných půlek. Ta první ještě jakžtakž šlape (byť je teda přepálená, až to místy dost bolí), ale ta druhá... Tady se zmůžu na pouhé: "Cože?" Beru zpětně Ztracený svět na milost. Tak či onak zamrzí současná rezignace tvůrců přijít s něčím novým, s něčím nápaditým, s něčím příjemně malým a postupně odhalovaným... Zapomeňte na ikonické scény (voda ve skleničce z prvního Jurského parku)... Na to se už dneska (v době digibordelu) nehraje.

Perfektní první scéna zakončená (ne)čekanou explozí a nesmírně silná odveta u jídelního stolu v samotném závěru. To všechno mezi tím jsem jaksi nedokázal (d)ocenit. Dlouhé, ukecané, bez drajvu... Ingredince jsou správné, ale výsledná polévka mi nesedla.

Druhá série bez Joela Kinnamana mě bude (nejspíš) bolet. Toho chlapa miluju. Už v Killing byl jeho My-body-is-temple-detektiv vynikající. Tady to pouze dokazuje. Seriálová půda mu svědčí mnohem více než ta filmová (viz faily s Robocopem a Sebevražedným oddílem). A co se týče samotného seriálu: "To je, dámy a pánové, taková žánrová laskomina, až se chce člověku, který vyrůstal na pořádných sci-fíčkách a nikoliv na multibarevných sračičkách s poskakujícími superhrdiny, plakat štěstím." A já štěstím plakal. Dějově možná zbytečně složité, formálně však vybroušené a perfektně zašněrované.

Žánrovka, ale řemeslně skvělá a podpořená výtečnými hereckými výkony ve všech partech. Margot Robbie dokazuje, že není pouze hezkou tvářičkou a Allison Janney si postavu matky, která neumí projevovat pozitivní emoce, dokonale užívá. Opomenout nelze ani Paula Hausera a Sebastiana Stana. Relativně triviální děj s relativně triviálním zraněním šlape jako dokonale namazaný stroj. Notně za to může dobře zvolená forma - notně nadsazená a minimálně cenzurovaná... Jo, tohle je fajn... A v závěru je člověk tak nějak... dojatý, vyždímaný, smutný.... spokojený.

Po stránce čisté akce totálně neprůstřelné. Naopak po stránce příběhové průstřelné, až to místy dosti bolí. Nejen uši, ale i oči. Což je trošku škoda, protože ten náběh na "nového Temného rytíře" byl (a je) velký. Ve chvíli, kdy se začne běhat, skákat, střílet, jezdit na všem (a ve všem) možném, není snímku co vytknout. Perfektní kamera (opravdu hodná Oscara) je naváděna neomylnou režií a do toho hrají temné modifikace důvěrně známých hudebních motivů. Cruise navíc hraje jako o život. Všechno je více špinavé, krvavé, udýchané a intenzivní. Divák je dokonale vtažen do obrazu. Prožije si tak na vlastní kůži seskok do rozbouřeného nebe, zběsilý let vrtulníkem i totálně protisměrnou jízdu na motorce... A co víc - pocity při sledování jsou skutečně na prahu orgasmu. Bohužel, vyvrcholení vždy oddálí (nebo spíše znemožní) nezbytná příběhová vata. A přestože není nová Mission Impossible až tak nová, co se týče příběhu, roztažení dějové linky "odnaposled" je činěno poněkud zbrkle, lehkovážně a až moc šedesátkově. Je to paradox. McQuarrie nám plní v rámci převládající akční složky dětské sny malých kluků, avšak coby scénárista plodí "zvraty a přesuny" hodné téhož věkového období. Opakuje se tak analogicky situace s posledníma bondovkama. Avšak ne doslovně, protože toto "doťuknutí" je podstatně (PODSTATNĚ) zábavnější a kompaktnější. Silné čtyři hvězdy a mírné zklamání, neb tentokrát to mohlo být za PĚT. AKTULIZACE KOMENTÁŘE PO ROZPRAVĚ U PIVA: Kadím na vatu. Při pokecu s přáteli jsem si uvědomil, že tuhle vypulírovanou modelku bezmezně miluji a že se za ní pokaždé otočím... Zvedám na 4,5 a zaokrouhluji na celé číslo.