zigíš

Ač jsem si na rozdíl od Srdečných pozdravů z Ruska užíval řekněme, méně formálně o to víc jsem se čistě bavil. Totiž, na scéně jsou konečně všechny typicky bondovské propriety, jako lasery co se zastaví těsně před hrdinou, bizarní gadgety divize Q (´na to tlačítko nešahat !´ - ´proč?´ - ´po jeho aktivaci ulétne kapota a vystřelí sedadlo spolujezdce´) kachnička na hlavě, jako součást špionského neoprénu, vlastně celý ten ´pobyt´ Bonda u Goldfingera, je takový letně pohodový (ostré ženy, jemné pití, super duper padoušský plán) jak celý film.

Bogie a jeho legrační sidekickové (a matka) na stopě nacistické buňce ohrožující Spojené státy. Pocitově drobátko delší, ale na to, s jakou chutí se scénář strefuje do žánrových klišé (ať už záměrně či ne) to zas tak nevadí.

Western & gangsta propriety s příchutí pár lahvinek saké. Moc se mi líbí, jak si to Kurosawa -sám záměrně- ztěžuje, točit tak přehledně v takovém větru, klobouk dolů ! A není to jen -naprosto přesný- Mifune i ta rozmanitá galerie záporáků, dotvořila snímek, kterého jediná chyba je pouze v tom, kolik svých oblíbených filmů v něm vidím :)

Senzační Michelle a báječní Bridgesovic kluci. Příjemný film, správně na-jazz-lý i s tím puncem melodramatu, nikdy nesklouzávající k lacinému sentimentu. Vlastně nejvíc mu jde ke cti, že vůbec nepůsobí, jako něco natočené ve vosumdesátkách :)

Sestříhané slušně, ale zběsile (!) což neznamená, že bych se mile a rád často nedojímal

Paranoidní sedmdesátková klasika, co se nezatěžuje osobním backgroundem novinářů -později s tím stejně pracuje i Spotlight, např.- ale jde přímo na investigativní dřeň. A stopáži a pomalému tempu navzdory, na vteřinu nenudí.

Je to jen pár dní, co jsem si dával ´Action in the North Atlantic´ s Bogartem a ´Greyhound´ je takový ten hodně kvalitní upgrade, kde se na vteřinu nezastaví a jak Hanksův hrdina, nevydechne ani divák. Zběsilé tempo, parádně ozvučená akce -hlavně ten motiv vynořování německých ponorek je efektní- vlastně jsem až v šoku, jak jsem si to užil.

Pouze další příklad toho, jak neměl Robinson problém s přehledem zahrát jakýkoliv typ, od mafiána (Key Largo) přes uťápnutého naivu (Scarlet Street) po detektiva (The Stranger). Tady si strany -na rozdíl od Key Larga- s Bogiem prohodili a v tomto prohibicí šmrnclém dramatu, uvěřitelně své charaktery trefili. Stylová gangsterka.

Jediné -i když podstatné- mínus, je značná emociální odtažitost, daň za zkratkovitost v životních etapách vztahu těch dvou (titul Studená Láska, by býval výstižnější). Škoda, protože na pohled a na poslech ..je to nádhera.

Pohodové letní mikroklima části Velkého jablka (na které se povyšuje i New Jersey). Příjemná Apatowovská konverzačka, zabydlená sympatiko postavičkama, co jim není problém věřit i vážnější a dojemné momenty. Bavil jsem se královsky.