kyrtab

Neprůstřelné obleky se nám tu tak rozmohly, že jen kvůli nim je film o hodinu delší. A to je bohužel moc. Nejpozději trojkou (a já bych i hlasoval, že druhým dílem) měla série skončit. Teď se tento největší násilný úbytek obyvatelstva od druhé světové války proměnil v bohapustý bolehlav.

Slova jako "pravdivý", "tak se to skutečně stalo" apod. jsou stále předčasná. K vyřknutí definitivy jsme malí páni. A tak popisuji pouze své šimrání. Pro téma 11.září je nejucelenějším dokumentem, co za ta léta vznikl, September 11: The New Pearl Harbor (2013). Pět hodin rozporování oficiálních stanovisek a pokládání jasných otázek zastáncům vládní verze. I tento o tři roky novější dokument na některé mohl odpovědět. Však jen brnká na city rozhovory a vatou nejdoucí k jádru. Jádru věci i mrakodrapů. Víte, například, že oficiální vyšetřovací zpráva končí chvílí, kdy se začne první věž hroutit? (Prostě rozbor nesrovnalostí pádů se nekonal, jen domněnky co k nim vedlo a tečka). Že budovy WTC 1 a 2 padaly téměř rychlostí volného pádu, což odporuje zákonu zachování energie? (Nelze pod sebou drtit hmotu - navíc násobnou - z velké části neporušené konstrukce, aniž by se zpomalila rychlost pádu nebo aniž by se dodala energie z vnějšku soustavy) Že se prakticky nenašla torza těl, stovky se nedaly identifikovat ani metodou DNA? Při pádu pouhou tíhou budovy, opravdu se po zavalení stropem téměř vypaříte?! Že WTC 7 je jediná podobná budova v historii, která se zřítila v jediný okamžik do svého půdorysu pouhým působením nerovnoměrně rozšířeného požáru?. A spousta dalších otázek, na které stačí laický náhled zastánců i odpůrců, aby zde bylo šimrání, že po stránce fyziky něco nesedí. Buď byl vůl Newton a váš učitel nebo vola robí z vás.

Dřív jsem se seznámil s na přelomu 80. a 90.let vystupujícím Billem Hicksem. Dylan se v hodně tématech prolíná (cigarety, drogy, neřesti, národnosti, náboženství,.. pochopitelně, hlavních okruhů není přehršel), však nabízí je o poznání méně přitažlivější formou. Zbrkle konzumně buranskou si ji pracovně nazvěme. Ve vystoupení pouze pokračuje monotónně v roli z Black Books, avšak ztrácí seriálovou výhodu naředění děje ostatními herci, kdy nejste Moranovým řevem a jedním výrazem přesyceni tak brzy. Doladění pózou s cígem a sklenkou nepřesvědčuje. Poslední půlhodina se přece jen dostane do jakýchsi kolejí bez ploché improvizace a člověk se zasměje. Tedy dejme tomu, jako předkrm si pusťte Monster, kdy během prvních 50 minut budete vedle v kuchyni vařit, a k hlavnímu chodu servírujte např. Revelations Billa Hickse. (Najdu si výhledově Gervaise a možná pak dostanete na výběr ze dvou hlavních jídel)