giallo

Murder Mansion je jeden z mnoha filmů, který se snažil svést na giallo vlně na začátku 70. let. Nerazí si cestu tak jako ostatní (Argentovské schéma), ale jde oklikou přes zombie-goticko-upírsko-duchařské horrory a až ve finále se ukaže jako giallo film. Bohužel mě, předchozí popsaný mišmaš vůbec nezaujal a atmosférou mě snímek na rozdíl od Kangaxe nedokázal pohltit. Bude to asi tím, že nejsem až takový milovník hřbitovů :-). Navíc ono zmiňované žluté finále má dost krkolomné vyústění a je v celku průhledné a fádní. Více méně souhlasím s Pepovým hodnocením a v rámci žánru raději doporučuji šáhnout např. po House that screamed. PS: Díky za titulky Kangaxi.

Typický erotický "horor" Jesuse Franka, který má shitový děj a je jen slepencem režisérových fantaziích. Fakt brak jako prase, který může snad zaujmout jen pěknými herečkami. PS: Na režii (snové scény) se také podílel Jean Rollin, který točil podobné bezdějové braky(např. Night of the hunted).

Pořádný natřes, který stokrát strčí do kapsy podobné napodobitele (Sister Street Fighter). Sonny zde nehraje žádnýho klaďase, ale pořádnýho šmejda, který nejde pro krev daleko. A když se rve (jako, že pořád), tak je opravdu na co dívat (ruce, krky, vazy se lámou jak na běžícím páse). Díky tomu jsem překousnul i ty šílené přehrávané grimasy a slabší děj. Rozhodně v rámci žánru nezapomenutelná pecka, kterou doporučuji všema deseti.

La Donna Del Lago je velice povedené "pre-giallo", které sice nemá obroušené hrany, tak jako jsme zvyklí u podobný filmů daného subžánru, ale za to s velice zvláštní a ponurou atmosférou, kterou se nemůže žádný jiný snímek pyšnit. Příběh sleduje spisovatel Bernarda, který se vrací do svého oblíbeného letoviska za dívkou, do které se při předchozí návštěvě zamiloval. Tilde, tak se jmenuje ona dívka, ale zemřela za záhadných okolností a Bernard se vydává na vlastní pěst vyřešit tuto záhadu. Toť děj v kostce. Filmu vévodí již zmiňovaná ponurá atmosféra, která velice připomíná Bavovy "gotické" klenoty a to nejen díky všudy přítomnému větru. Dále nesmím opomenout skvělou hudební složku, která přesně vystihuje atmosféru filmu a navozuje opravdu nepříjemné pocity. Mé druhé setkání s Luigim Bazzonim a určitě ne poslední.

Píše se rok 1974 a Paul Naschy potřetí zavítává do giallo vod. Tentokrát ne jako hlavní podezřelý (Blue Eyes of Broken Dolls), nýbrž jako policejní inspektor, který je na stopě záhadnému vrahovi. Tomu se přezdívá "The Dragonfly Killer" a libuje si v tom, že likviduje lůzu společnosti (feťáky, prostitutky či úchyláky). A to ve velkém stylu, protože tu je nějakých 7-8 vražd na stopáž 85 minut. Zní to velice slibně, že? Bohužel na plátně až o takový zázrak nejde. Je to hlavně díky asi režisérovi Klimovskému. On nedokázal filmu vtisknout nějakou výraznější stylizaci, zapamatování si hodnou scénu (no dobrá ta alá sedm byla good), či lepší kameru. Vše je v jeho rukách strašně průměrné a šedé. Nejvíc mi byly trnem v oku interiéry, které vypadaly strašně papundeklově. Sorry, hold Argento už se na mě dost podepsal. Docela mě mrzí dát tomuhle kousku jen 3*, protože příběh i hlavní představitel mi sedly.

Uff, no co k téhle hříčce dodat....no snad jen, že pokud žerete tvorbu Jess Franca (např. Las Vampiras) a máte rádi bezdějové, mlhavé jakoby atmosferické horory, tak by se Vám tento film mohl líbit. Jinak ruce pryč a to hodně daleko.

Chcete vidět to nejlepší z Bavi a Argenta v jednom filmu? Pak neváhejte ani minutu a dejte si giallo "Zločiny černé kočky". Zažijete tak pravé a nefalšované sedmdesátkové giallo, které stejnou měrou těží jak z Sei donne per l'assassino tak i ze L' Uccello dalle piume di cristallo. Příběh jde přesně ve stopách zmiňovaného Bavova klenotu. Na malou, ale v celku úspěšnou firmičku, která šije šaty a pořádá modní přehlídky, dostane zálusk maskovaný vrah, který začne kuchat jejich modelky. Nastává tak klasické, ale dle mého názoru nejlepší giallo schéma, které použil prvně právě otec žánru, slavný Mário Bava. Stylem, pojetím, atmosférou a detailními vraždami zase Sergio Pastore jemně odkazuje na Argenta, který rok před tím uvedl svého "Ptáka". Tvůrci tak sice pouze opisují od nejlepších, ale dělají to s takovou grácí, že úplný závěr filmu s "překvapivou" pointou a jednou luxusní vraždou mě málem dohnal k hodnocení nejvyššímu. Dávám prozatím 4,5* a věřím tomu, že až uvidím film v lepší kvalitě, šáhnu po hodnocením nejvyšším.

No co si budeme nalhávat, jde o velice průměrný Blaxplotation, který je o několik řádů horší než Truck Turner nebo již všemi zmiňovaná Coffy. Příběh sice kopíruje a vykrádá to nejlepší z Pamiiných filmů (Coffy, Černá a bílá), ale moc mu to stejně nepomáhá. Chybí tomu lepší stylizace, více akce i krve. Naštěstí Pam je pořád "ve formě" a malé cameo Sida také potěšilo. Vzhledem k těmto okolnostem se přikláním ke třem *.

No nezbývá než hluboce smeknout a poklonit se před tímto geniálním skvostem!! Režisér Serrador totiž mistrně bere a komponuje to nejlepší jak z gotického hororu (atmosféra starého sídla, rušivé místy až děsivé zvuky, které podporuje vydatně déšť) tak i gialla (luxusně provedené a natočené vraždy, skvělou pointu či neznámou identitu vraha) a dýchá díky tomu Argentovi velice slušně na paty. Vážně nemám filmu co vytknout a jen vřele, ale opravdu vřele doporučuji tento zapomenutý klenot nejen všem žlutě postiženým jedincům!

Luxusní "žlutý" trip po totalitní Praze, aneb psychadelické Ladovo (jak příhodné jméno pro naše končiny) giallo po československu. "Krátka noc skleněných panenek" je poctivé atmosferické giallo s velmi netradičně vystavěným příběhem, které pojednává o novináři Moorovi. Ten je nalezen v pražském parku polomrtvý a po převozu do nemocnice prohlášen za mrtvého. Jenže on ve skutečnosti mrtvý není a díky jeho flashbackům, tak začíná šílená jízda po Praze 70. let. Divák se tak dočká jednak zaručených trade marků žánru (vraždy mladých dívek; dusivé atmosféry podporované Moricconeho hudbou; novináři, který vyšetřuje na vlastní pěst; nahoty atd.) a jednak také reálií nám velice blízkým. Z nich bych především zmínil nejrůznější pražské památky (Orloj, Malou Stranu, Zlatou uličku atd.), dobové věci (Rudé Právo, vysílaní ČSTV, uplácení kde koho), ale hlavně ten neskutečný feeling komunistické Prahy (ikdyž malinko přikrášlený). Film bych shrnul asi tak, že nejde o absolutní špičku v žánru, ale rozhodně by si ho neměl nechat ujít přínivec žluté filmografie. P.S.1: V rámci žánru má film nejblíže k All the colors of the dark či Plot of fear. P.S. 2: Můj padesátý zářez na žluté pažbě!