giallo

Death Walks on High Heels je bohužel, další z řady průměrných giallo filmů. Je to velká škoda, protože kdyby byl film citlivě zkrácen tak o 30 minut, byla by to perla tohoto žánru. Jenže režisér byl očividně posedlý Suzan Scott. Kamera se totiž kolem této krásné herečky prakticky neodtrne dobrou polovinu filmu a příběh tak stagnuje. To je podle mě jediné vysvětlení, proč takovým způsobem Ercoli zazdil slibný úvod filmu. Jak už napsal Pepua níže, nic proti této kočce, ale tohle mělo být giallo a né nějaké voyaerské softt péčko. Snímek naštěstí po druhé vraždě chytne tempo a přichází to pravé giallo s několika zvraty a dobrou pointou na konec. Jak už to tak u gialla bývá, nic není, tak jak to na začátku vypadá.

V celku povedená Fulciovina, která zaujme dobrou kamerou, hudbou a konzistentním příběhem (co u jiných autorů ne třeba psát, u Lucia se musí vyzdvihnout). Kdyby maestro přidal více promakanějších gore scén a ubral záběru do očí, šel bych s hodnocením i výše.

Šílena konina z dílny velkého Maria Bavy. Horrorový mistr se v tomto filmu pustil na pole komedie a snažil se zparodovat, co mohl. Ve filmu se tak dají najít odkazy na Kubrickova Dr. Divnolásku, první Bondy (nejvíce pak na Goldfingera), ale také na němé grotesky s L a H. Ve výsledku, ale nevznikla vtipná kaše, spíše naivně (provedením, triky) usměvná blbůstka. Jediná scéna, která opravdu pošimrala mojí bránici, byla ta se zrcadlem. Na druhou stranu mé oči neusále těšily spořeoděné dívky :-) a Vincent Price v roli Zlatobotky. Jak už jsem ale naznačil dříve, Bavovi vždy mnohem více slušely horrory, v těch byl pan někdo!. PS: Hned na začátku se dá všimnout malého dokazu na Priceovův výborný horror Jáma a kyvadlo.

Další Miikeho šílenost podpořená výborným audio-vizuálním zpracováním, která i přes děravý příběh a šílený střih drží pohromadě. A to hlavně díky režisérově umu a jeho nápadům, které mě vždy dokáží překvapit. Jen tak dál Miike.

Velice smutný a depresivní film, který mě ale dokázal svým krásným koncem zahřát na srdci.

Turecká kinematografie je kapitola sama pro sebe. Začíná v mnoha ohledech kultovními Hvězdnými válkami a končí zdejší napodobeninou italského gialla. Pro mě jakož to sběratele všeho, co je spojené s giallem to byla samozřejmost. Samozřejmost, která byla ale velkým omylem. Turečtí tvůrci hold zůstanou tvůrci turečtí a do těch italských jim bude vždycky hodně chybět. Něco tak natvrdlého jako je tohle, jsem dlouho neviděl. Vše se sype doslova pod rukama, přičemž režisér i kameramam na tom mají lví podíl! A ty herecké projevy! Pane bože, děs nejhrubšího zrna. Ještě bych si rád rýpnul do děje, který se snaží vykrát kultovní pecky z dílny velkého Martina. Konkretně jde o The Strange Vice of Mrs. Wardh, z které je použita kompletně hlavní linie. Co a jak konkretně raději nebudu zmiňovat, abych zbytečně nespoileroval, nicméně i tady se vyskytují nelogičnosti a kiksy. Ještě bych snad dopnil vykradení vedlejší linie z Case of the Scorpion's Tail. A co je tedy opravdu dobrého na tomhle paskvilu? Tak to je jednoznačně konec! Ten je tak idiotský, až jsem se musel smát jak blázen. Hold turecká perla mezi jeho exportním zbožím. The worst giallo i have ever seen! PS: Znalý divák jistě pozná ukradený hudební Morriconeho doprovod z Violent City.

Obrovské překvapení!! Po shlédnutí Black Christmas mohu řící, že je pro mě tento film asi jediný slasher, který může konkurovat Carpiho Halloweenu. Film mě omráčil temnou místy až děsivou atmosférou, kterou režisér vytvořil pomocí povedené kamery (hlavně ve scénách, kdy je použita jako "vrahovy oči"), maniakálního vraha, který si libuje v děsivých telefonátech a perfektního hudebního doprovodu. Filmu nemám, co vytknout, zasložených 5 hvězdiček. PS: Nesmím zapomenout zmínit, že snímek má opravdu moc pěknou hlavní hrdinku :-).

Jak už to tak vypadá, D'Amatovým fanouškem se asi nestanu. Poté, co jsem viděl režisérovy "nejlepší fláky", nad ním asi definitivně lámu hůl. Buio Omega, ostatně jako i jeho jiné kousky jsou po scénáristické stránce velice jednoduchoučké, s mizernými herci, špatnou kamerou a v tomto výčtu bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tento film v mých očí vystihuje jediné slovo a to je nuda. Režisér mě ničím nedokázal zaujmout a vtáhnout do filmu (pominu-li brutalitu a povedené gore scény). Zklamal mě i hudební doprovod od legendárních goblinů, asi si to nejlepší nechávali jen pro Argenta. Poslední malinkou nadějí v D'Amatově filmografii vidím v La Morte ha sorriso all'assassino. PS:Doporučuji si přečíst moc pěknou biografii D'Amata od POMA. A jak už jiní podotkli, kdyby se toho snímku chopil někdo více zručný, mohlo z toho filmu vzniknout zajímavé dílo.

Argentův teprve druhý zářez na poli giallo-thrillerů a opět jde o trefu do "žlutého". Dario tentokrát staví příběh okolo genetického střediska, jehož členy likviduje maniakální vrah. Do cesty se vrahovi, na tento žánr nezvykle, staví tři hlavní hrdinové, kteří se ho snaží zastavit. Pravé a nefalšované giallo tak může začít...... Na "Kočce" jako i na jiných režisérových filmech je velmi dobře vidět jeho rukopis. Přičemž scéna z nádraží může bez problému konkurovat tomu nejlepšímu z Profondo Rosso. Hudební doprovod nebyl tentokrát svěřený legendárním Goblinům, jak je tomu v Dáriových pozdějších giallech, ale samotnému mistrovi Morriconemu. Bohužel, jinak vždy skvělý Enio tentokrát šáhnul do své bezedné studnice až někam na dno a vytáhnul odtamtud velice podprůměrným hudbou. Hned ústřední melodie je hluboko, ale opravdu hluboko pod jeho standardem. "Kočka" tak neplní audio-vizuální orgie, jako u jiných režisérových kousků, na druhou stranu se vytasí se skvělým koncem, u kterého jsem si vzpomněl na Fulciho Non si sevizia un paperino. A docela by mě zajímalo, kdo se u koho inspiroval. Argento tak i touto "druhotinou" potvrdil status mistra v tomto žánru, jehož pozici nemůže nikdo a nikdy ohrozit.

No hned na začátek musím zmínit, že pokud nepatříte mezi skalní fanoušky gialla a nebo milovníky "soft lechtivých filmů" dejte ruce pryč, protože vás film bavit nebude. V rámci giallo žánru totiž jde o okrajový snímek, vyznačující se dlouhými rozhovy a pomalým dějem, který nemusí každému sednout. Hlavními postavami příběhu jsou dvě sestry Uršula a Dagmar, které cestují po Itálii a ubytují se v malebném hotelu. Uršule se ihned po příjezdu hotel nezdá a nelíbí se jí. Začíná také tpět nočními můrami a hrůzu ji nahání i místní playboy. Uršulin stav se začne postupně zhoršovat i díky přítomnosti maniakálního vraha, který sadisticky vraždí na první pohled náhodné oběti..... Giallo La sorella di ursula musím zařadit mezi průměrné kouseky. Příběh je velice slabý a vyplněný nudnými rozhovory již zmíněných sester. Ani režisér, bohužel, není žádný Argento a v jeho rukách je všechno průměrné a fádní i přes velice pěkné exteriéry. Jak už zmiňuje Pepua níže film se opravdu nese v duchu filmů Jesuse Franca (něco už mám od něj nakoukáno) a i díky tomu je zde mnoho eroticky odvážných scén. Divák se tak dočká mnoha koziček a bobrů. Tyto scény vidím rozhodně jako plus filmu, přičemž první "erotická vražda" měla povedenou atmosféru a velice se mi líbila. S celkovým hodnocení jsem trochu na vážkách, ale po více násobném shlédnutí (tvorba titulků) se přikláním ke třem hvězdičkám. Nevím sice proč, ale tak nějak se mi film začal líbit....