Kenneth

Jeremy je člověk, který se drží hodně při zdi. Jednou, když se podívá do zrcadla, tak z něj vyleze jeho obraz nebo odraz a zhmotní se v druhého Jeremyho. K nelibosti originálu, ten druhý začne dělat vše, co Jeremy chtěl, ale bál se nebo mu to jeho zábrany nedovolovaly. Dost zábavná komedie, kde exceluje Horton hlavně svým verbálním projevem. Celou dobu tam dokáže skvěle mluvit o ničem a snad tisíckrát řekne: Že ano. Padne tam taky překladatelský vtip, který už použil Hugo Haas před rokem ve filmu Ať žije nebožtík.

Jeff a Ellen se potkají rok po smrti Jeffovy nastávající ženy. Od toho okamžiku se začnou dít podivné věci. Zatímco Jeff mluví o nešťastných náhodách, Ellen se snaží zjistit, co za tím je. Film je to zajímavý, i když děj je pomalý. Závěr může být pro někoho překvapivý, i když je logický. Jenom si nedokážu představit, jak v takovém případě mohly být některé věci provedeny.

Novinář se k nelibosti policie snaží vypátrat, kdo zavraždil jeho kamaráda, v souvilosti s loupeží diamantů. Zcela běžný kriminální příběh, který ale od začátku až do konce obsahuje celkem vtipné dialogy, což ho vytahuje z průměru. Škoda jen toho naivního konce, což je ale už většinou nedílná součást podobných filmů. 3,5*

Zvláštní film, který je vážný, když zrovna Moreland není před kamerou a komedie, když před kamerou je. Bez něj by to byl jen slabý, podprůměrný horor. Celkem dobře svou postavu zahrál taky H. Victor, který mi trochu připomínal Plachtu. Komicky také působí, jak babka, která tam celý film vaří nějakou břečku, se potom aktivně účastní nějaké vodoo akce. 3,5*

Groteska, kde se střídají komické a smutné situace a někdy se i prolínají. Chaplin tu uplatnil hodně dobrých nápadů a dokázal taky s malým množstvím herců vytvořit hodně postav i za cenu silného přemaskování herců, takže některé postavy vypadaly skoro jak zombie.

Vypadá to jak nějaká italská komedie. Člověk se sice občas lehce zasměje, ale jinak je to strašná nuda. Vlastně se tam skoro nic neděje a to od začátku až do konce. Děj se sice obrazově nějak pohne, ale v rámci konverzace nikoliv. Pokud u toho někdo usnul, tak se mu vůbec nedivím a ani toho nemusí litovat, protože o nic nepřišel.

Dva továrníci a zároveň konkurenti mají možnost dostat zakázku z USA, pokud se spojí, což oba odmítají. Navíc neteř jednoho z nich se tajně nechá zaměstnat u druhého. První polovina filmu je dosti mdlá a dvojice Holloway - Fyffe moc nefunguje. To se změní až v druhé polovině a konečně to vypadá jak komedie, kdy oba začínají místy až řádit. Bohužel ta lepší polovina je kratší. Vtípky typu miřte na 6. hodinu, nemůžete netrefit, jsou skvělé.

Tolly se nechá naverbovat mafií a zároveň spolupracuje s policií. Kupodivu ani chladnokrevný zabiják, který ho má hlídat na každém kroku, si ničeho nevšímá. Mafiáni svou hloupost kompenzují krutostí a přímočarostí a kupodivu jim to prochází, snad proto, že se lidé bojí svědčit. Do toho všeho ještě naštěstí jen poloromantická linka.

Útěk z vězení jak z nějaké komedie. Závěr na ulici také velmi nepřesvědčivý. Navíc překvapuje jakási dočasná nesmrtelnost některých postav. To co se dělo mezi tím jakž takž šlo až na to zapálení cigarety na benzínce, snad dokonce jejím prodavačem? Také je tu cítit určitá bezradnost čím vyplnit příběh mezi úvodem a závěrem, řešená např. honem na nějakého nešťastníka.

Film je lepší než předešlý Jour de fête, i když tempo zůstává pomalé a dialogy minimální. Komedie je to zákeřná, protože Tati udeří v okamžiku, kdy to člověk nečeká a v situaci, kdy se nemůže nic stát. Ostatní pak občas reagují pohyby jak v loutkovém divadle a dokonce i některé úplně statické scény jsou vtipné. A navíc, když si Hulot pustí gramofon, hned si vzpomenu na Dastardly and Muttley in Their Flying Machines.