Recenze (66)
Čtyři dohody (2013) (divadelní záznam)
Ono nejde o film, proto se to tak nedá hodnotit. Každopádně jsem rád, že jsem představení mohl vidět a až se myšlenky uleží, ještě se k dohodám vrátím...
500 dní se Summer (2009)
Nápadité, vtipné, sebeironizující. Příjemně strávených 90 minut.
Bídníci (2012)
Předělávka klasiky určitě slušná. Obsazení skvělé, hudebně úžasné, pár hodně silných momentů a navíc bonus v podobě dvojice Helena Bonham Carter a Sacha Baron Cohen. Tolik pozitiva. Na druhou stranu... opravdu to mohlo být kratší a chvílemi se děj vyloženě vleče. Rozhodně jde o film, který už podruhé vidět nemusím.
Nedotknutelní (2011)
Někdy není zase tak těžké udělat VELKOU věc.
Senna (2010)
Jsem opravdu rád za tenhle film - je to jakási kronika určité etapy F1 pro širší publikum. Určitě se rád za čas podívám znovu.
Nezapomeň na mě (2010)
Ta třetí hvězda je za překvapení v závěru. Jinak film mnoho nenabízí. Ano, těžký osud může pozměnit charakter člověka, ale není to důvod aby vedl takhle stupidní dialogy.
Justin Bieber: Never Say Never (2011)
Film je pochopitelně součástí marketingu. V jednom se mi ale líbí - je z něj patrné, že JB je úplně normální kluk. Tím spíš je pro mě nepochopitelná ta mánie, která kolem něj vznikla a to jak ve formě fanatického obdivu tak ve formě naprosto bezdůvodné nenávisti.
Můj týden s Marilyn (2011)
Já si to užil. Po většinu filmu jsem měl na tváři úsměv - náramně mě bavilo nejdříve jemné a později silnější jiskření mezi Mailyn a Colinem. Michelle Williams s Eddie Redmaynem k sobě skvěle sedli. Nebudu hodnotit, zda se povedlo Marilyn zobrazit přesně nebo ne - natočit film o legendě je vždycky dvousečné. Lidi si ji nějak pamatují, to ale neznamená, že taková opravdu byla.
Rozchod Nadera a Simin (2011)
Film zajímavý - úplně něco jiného než na co je běžný západní divák zvyklý. Prim hraje autentičnost a hodně se mi líbil závěr - otevřený a přesto rezolutní. Na druhou stranu, Rozchod Nadera a Simin není ten typ filmu, který bych musel vidět nějak často a navíc s jednodenním odstupem už vím, že na něj brzo zapomenu.
Sametová extáze (1998)
Provokativní, skvělé obsazení a hlavně... hudba. Během filmu jsem si díky skvělé atmosféře vzpomněl na Dar od boha (C.R.A.Z.Y.), ale ten dokázal vystoupat ještě o stupínek výš - byl vizuálně zajímavější a šlo o rodinné vztahy, což je mi bližší než příběh popové hvězdy. Přesto Velvet Goldmine rozhodně zanechal silný dojem a příští týden si asi zajdu koupit LP Briana Sladea...:)