nachy

Tento ruský seriál jasně ukázal, že dobré akční seriály se nemusí nutně točit v Americe. Kdo chce poznat situaci v Rusku na začátku 90. let a nechce si zrovna pročítat učebnice dějepisu, má díky tomuto seriálu jedinečnou možnost kouknout se do "obýváku" začínajícího mafiánského bose Saši Bělova, který spolu se třemi kamarády bojuje o své výsadní postavení v moskevském podsvětí. V seriálu můžeme vidět prorůstání mafie do vládních a bezpečnostních složek. Nezřídké jsou situace, kdy jeden klan mafie se snaží toho druhého zbavit pomocí policie či vojska. Narozdíl od amerických seriálů nekončí úplným "happy endem", což mu také přidává na realitě, protože v životě také není vše růžové.

Vinnetou patří jednoznačně mezi nejlépe zfilmované "mayovky", možná je tou nejlepší. Vyniká svou nenuceností, děj plyne jak voda a ta hudba, to je ráj na zemi. Oceňuji na něm také přírodní scenérie, které jsou přízračné téměř pro všechny zfilmované "mayovky". Pokaždé, když si vybavím indiány, vidím místo amerických prérií obrázky z Jugoslávie.

Kdo by neznal 30 případů majora Zemana. Seriál, který za minulého režimu trhal divácké rekordy, je dnes chápán velmi rozporuplně. Sám jsem viděl všech 30 dílů a musím říct, že téměř všechny mají výborný dějový spád, který je pro tento žánr velmi důležitý. Osobně se domnívám, že nejzdařilejších je prvních patnáct dílů. Myslím, že díl "Studna" by se nemusel stydět ani před takovým psychothrillerem jako je " Mlčení jehňátek". Možná se nám dnes boj majora Zemana proti agentu Bláhovi zdá "směšný", ale než začneme tento seriál kritizovat, musíme si uvědomit, kdy byl natočen. Měli bychom si ho cenit zhlediska zpracování jednotlivých kriminálních příběhů a ne se tolik soustředit na politický podtext. Přestože se může některým divákům zdát propagandistický, prosím nezavrhujme ho. Také si myslím, že většina dnešních českých kriminálních seriálů by mu mohla maximálně "líbat nohy".

Smallville nabídl jiný pohled na supermana a dodal mu "lidštější" tvář.Clark Kent není v tomto seriálovém zpracování jen klasickým "dobrákem od kosti", ale máme možnost v tomto seriálu poznat i jeho temnější stránku, což klasické filmové zpracování neumožňuje. Navíc myšlenka přátelství s Lexem Luthorem mi přišla velmi zajímavá, jelikož můžeme postupně sledovat, jak se jejich cesty s přibývajícími díly rozcházejí. Netvrdím, že tento seriál je úplná špička, ale některé díly rozhodně stojí za zhlédnutí. Narozdíl od jiných amerických teenagerovských seriálů se v něm aspoň něco děje.

Osobně se domnívám, že se jedná o jednu z nejpovedenějších pohádek od vzniku naší nové samostatné republiky. Tato Troškova pohádka je jednoznačně jeho nejpovedenější, chválím především výkony Jakuba Zindulky a Yvetty Blanarovičové, jejíž čert se nadobro vryl do mojí paměti. Silnou stránkou této pohádky je také její hudba a prostředí jižních Čech.

Nelítostný souboj – Robert De Niro, Al Pacino, Val Kilmer, Tom Sizemor co víc si přát. Už jen to že ve filmu stojí proti sobě Al Pacino a Robert De Niro předpovídá, že se u tohoto filmu nebude člověk nudit. Fascinující je psychologie postav obou hlavních aktérů, ačkoli stojí každý na druhé straně barikády, oba je pojí touha potom být nejlepší a navzájem se respektují. Akční scény mi přišly celkem věrohodné až na scénu před bankou, jelikož pochybuji, že by Val Kilmer a Robert De Niro při takové přestřelce přežili. Ale to je asi jediná výtka, kterou k tomuto filmu mám. Výborně také režisér ztvárnil vztah Al Pacina ke své manželce a ukázal tak na nesnadné soužití s mužem zákona.

Pelíšky- Podle mého názoru je tento film nejzdařilejší komedií 90. let. Její jedinečnost plyne především z vynikajících hereckých výkonů Jiřího Kodeta, Bolka Polívky, Miroslava Donutila a Jaroslava Duška. Všichni tito čtyři aktéři působí přirozeně a nenuceně. Zajímavé bylo také soužití rodin Miroslava Donutila a Jiřího Kodeta. Život těchto rodin si velmi kontrastoval. Zatímco Miroslav Donutil je zapáleným proletářem, tak bývalý letec RAF Jiří Kodet dává bolševikům rok, maximálně dva. Celý film je od začátku až do konce nabitý skvělými hláškami, které dnes už zlidověly a zná je každý. Např. Víš co Sašo, jdi do prdele, udus se tím nokem. Líbilo se mi také, že tvůrci filmu dávali pozor na detaily, podle nichž se dalo poznat, ve kterém roce se film odehrává. Například výměna portrétů prezidentů. Také se mi líbila psychologie postav dvou hlavních herců Miroslava Donutila a Jiřího Kodeta. Jejich postavy se zásadně mění v důsledku životních katastrof. Zatímco Jiřího Kodeta změní smrt jeho ženy, Miroslava Donutila zasáhne zrada Sovětů natolik, že se pokusí o sebevraždu. Především tyto detaily dělají Pelíšky jedním z nejúspěšnějších filmů české kinematografie. Nelze než říct bravo.

Vyšší princip- Tento film jsem zhlédl již mnohokrát a po každé mě mrazí v zádech. Herci v tomto slavném Drdově dramatu působí podle mého názoru tak plasticky a reálně, že se mi zdá, že se ho sám „účastním“. Nejvíce kladně hodnotím výkon Františka Smolíka v roli středoškolského profesora, který se podle mě výborně vžil do své postavy, která představuje opravdovou sílu lidskosti. Velmi dramatické mi přišlo také hlášení rozhlasu o popravě studentů, kdy chudák profesor si myslel, že kluky zachránil ze spárů fašistů. Další klad tohoto filmu vidím v tom, že se v něm nenachází žádná hluchá místa. Přestože byl tento film natočen za socialismu, nezpozoroval jsem vněm žádné náznaky socialistické propagandy, což je mu samozřejmě ku prospěchu. Je smutné, že většina našich současných filmů mu nesahá ani po kotníky. Osobně se domnívám, že tento snímek je nejzdařilejším československým i českým filmem týkajícím se okupace.