Recenze (1 246)
Kůže, kterou nosím (2011)
Elena Anaya má sice krásnou figuru, ale film už v dnešní době nemá moc čím šokovat, neboť, pane Pedro, úchylnost se častěji převádí z myšlenek do reality a stává se spíše normou. Kupte si žvejku a točte radši sofistikovanější filmy.
Bajo la Rosa (2017)
Je to sice na pár místech přitažené za vlasy, ale jinak jde o parádně vygradovanou jízdu. Násilí tu není, i vzhledem k dosti úchylnému rámci, tak samoúčelné, jak se zdá, a platí přitom heslo zub za zub (dokonce doslova). Kostlivci začnou vyskakovat ze skříní a zhruba po dvou třetinách už prostě nelze nefandit perfektně zahranému záporákovi. Konec to pak posune ještě o kus dál, sice možná zbytečně, ale zato efektně.
P.K. (2014)
Ta ušatá kombinace O. Kaisera, R. Atkinsona a Robbieho Williamse mne po celý film iritovala. Jinak solidní indický bizár, sice s dobrými momenty k zamyšlení, ale pořádné zábavy bylo moc málo. A hlavní kočka byla celkem nevýrazná, ale aspoň měla krásné nohy.
Donggabnaegi kwaoihagi (2003)
Uxichtěné a uvřískané nic.
Záře (1996)
Když se génius zcvokne, nebývá to vždycky zábava...
Avatar (2009)
Viděno poprvé až po devíti letech. Stokrát omletý, ekologicky zabarvený příběh o střetu civilizací, který jako by vypadl z Ábíčka, je tu obohacen o místy opravdu dechberoucí formální stránku. Ale to je vše. Nemáme-li nosnou story, nahradíme ji nákladnou počítačovou piplačkou s velkolepými akčními scénami a vše hodíme do 3D - to už tu od té doby bylo mockrát. Herecké výkony: žádné. Už se na to asi nikdy nepodívám (zato simpsonovská parodie pobaví pokaždé).
Šlechetné srdce a šlechtické korunky (1949)
Cynický příběh s ultracynickým koncem je super. Sráží ho ale nesympatický hrdina a obě mdlé herečky. A Guinness sice exceluje, ale asi je třeba o jeho rolích vědět předem, aby si divák jeho výkony jaksepatří vychutnal.
Deník strojvůdce (2016)
Osobité černohumorné téma mne velmi bavilo, atmosféru to mělo často příjemně snovou a srbský Huba jede jak herecky, tak vlakem na plný plyn. I tak mne to ale neláká k dalšímu zhlédnutí.
Dívka v mlze (2017)
Temné, vizuální, utahané, občas překvapující a docela neitalské... a úplný závěr byl laciný a dost na facku.
Vážený občan (2016)
Argentinský Alan Rickman zjišťuje, že doma není doma. Nápad fajn, i sexy holka se objeví, ovšem natočeno je to poněkud mdle a předvídatelně.