Quijote

zvláštní, jak některé filmy i přes datum natočení neztratily nic ze svého tempa, působivosti, naléhavosti.. harakiri je film o samurajích a kodexu bušidó, ale značně nesamurajský, možná antisamurajský a sociálně kritický, který ukazuje tuto filozofii, nezpochybnitelné dogma, jako origami zla vystavěné na tradicích, vůli a cti stejně jako na nedostatku soudnosti a především citu. ..katana z bambusu.. 10/10 (pokud někdo neviděl a chtěl by, doporučuju nečíst komentáře zde na čsfd. ne že by vyloženě spoilovaly, ale zbytečně prozrazují fragmenty, které tenhle film dělají právě tak silným)

bod navíc za adélu banášovou

hodnocení platné zhruba před 20 lety..

asi se ptáte proč a předem si odpovídáte něco ve smyslu chcaní proti větru. možná. podle mě tohle nepatří na 36. místo, ale na 1. místo. zdaleka to nejhorší, co jsem viděl. je to tak neuvěřitelně blbé, že je to vlastně ... neuvěřitleně zábavné. nezapomenutelné chvíle mi tento seriál přichystal hlavně při repríze vysílané kdysi o půl páté ráno, kdy jsem ho sledoval při ranní kávě.

nejbéčkovější čs fim. velice zábavný polozapomenutý unikát s velkou šancí stát se kultem.

jestli se severská tvorba vyznačuje svou syrovostí podanou s lehkou grácií a především humorem, v tomhle případě se jedná o těžkotonážní červenou knihovnu, jejíž největší křeč spočívá v tom, že se bere smrtelně vážně. jestli máte rádi filmy, které umí dojmout drobnými detaily a nevysloveným na úkor patetických řečí, tak se tomuto slzotvornému bagrovi radši vyhněte.

bod navíc za toho vojáka v hajzlu. odjakživa, když jsem seděl v kadibudce, mě napadalo, jaké to musí být když vás cosi ze spodu uchopí za vaše duhové kuličky a řádně s nimi zatřese.

film, který si bere to nejlepší ze zachraňte vojína ryana a schindlerova seznamu. takhle nějak si představuju (proti)válečný film. za černobílou formu velké plus, stejně tak za kameru a především za hudbu. 9/10 za konec, který se svezl do lehké křeče. se zdejšími tříhvězdičkářemi rozhodně nesouhlasím, o nankingku mi to zásadní bylo naservírovánou s takovým důrazem, že jsem seděl v křesle zaražený jak prd, na nějaké prokreslení charakterů nebyl čas a o nudě či slabém příběhu může mluvit akorát necitlivé hovado.

elegán jeff costello je misantrop král, který za celých 105 minut na svým kamenným obličeji nevyloudí ani náznak úsměvu. druhou jistotou je absolutní důvěra v to co a jak dělá a že vždycky dosáhne svého. jsem jeho pravý opak, možná proto mě tak fascinuje. tenhle film si budu pouštět, kdykoli mě napadne hovadina typu jít ven mezi lidi. třeba na nákup.

divadelní hra v podání pardubických ochotníků se mi líbila daleko víc. navíc džuda ló nemůžu vystát.