Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (94)

plakát

Blbec k večeři (1998) 

Blbec k večeři mi vůbec nepřipadá tak vtipný jako většině uživatelů tady. Z večeře mám spíš smíšené pocity, tak jako sami dva hlavní aktéři. Francis Veber použil podivné ingredience. Blbec k večeři dělá z lidí blbce. Funguje to i naopak, dělá blbce ze sebe sama. To všechno je podáváno takovým způsobem, že je mi z toho spíš smutno než do smíchu. Podlý a povrchní Pierre Brochant (nevýrazný Lhermitte) proti bezelstnému a dobrosrdečnému Pignonovi (Villeret). U herců nejsem schopný postřehnout sebemenší projev mimiky, prostě něco z čeho bych poznal třeba jen radost, vztek, smutek. Jediným světlým bodem je postava kontrolora z berňáku. Herecké osazenstvo a režie, by se od něj mohli učit, co to je, mít rád svou práci. Film byl francouzskou filmovou akademií oceněn hned v několika kategoriích. Nechápu.

plakát

Skála (1996) 

Celý film vypadá jako velká hutná chutná jednohubka. Už ten začátek - honička po San Francisku nenechává jedinou lampu, sloup vysokého napětí či auto nedotčené, ještě předtím akce skupiny kolem generála Hummla. Parádní akce, jenže je tu Ale. A je jich poněkud víc. Chápu tak vysoké hodnocení. Na první pohled vypadá Skála dobře, sám jsem o tom, kolik hvězdiček dát, hodně přemýšlel. Film jsem viděl několikrát. Podotýkám, že dabovaný. I přesto ho můžu hodnotit bez výraznější ztráty jeho jakosti – o dialogy tady rozhodně nejde. Vystavuje se tu na odiv nereálnost (třeba Stanleyho manželka Carla sedící v hnízdečku FBI). Americké velikášství a patriotismus, obličeje zkřivené bolestí pod vlajkou nebo záběry zpomalené tak, že by si jeden stihnul píchnout celý balík injekcí s adrenalinem, a to přímo do srdce. Samotný agent Goodspeed, Godšpíl či Gudšpejl je hříčka přírody, protože se dokáže měnit z laboratorní krysy na zabijáka stejně rychle, jako se míhají vzduchem kulky a rány pěstí. I tak ještě pořád zbývá dost dobrých věcí. Akce, akce, Sean Connery Ed Harris.

plakát

Piti Piti Pa (1970) 

Slabý odvar Luise de Funese. Konkrétně scénu, kdy si zpívá se svým synovcem Filipem, by bylo nejlepší zmuchlat a hodit do koše. Za celý film jsem se zasmál dvakrát. Nuda, zlý scénář, dialogy se nepovedly, a to je prostě fakt. Film jakoby někde vázne a dře, nerozjedou ho ani vytrénované francouzské tanečnice, ani zápletka, která se rozbíhá až hodně za půlkou filmu. Kráskám ze souboru pana Evanse to chvílemi docela jde, jenže si jich člověk příliš neužije, protože první Evansova tanečnice (Noëlle Adam, dostala času až přespříliš..

plakát

Muž z Acapulca (1973) 

Hodí se říct zvláštní film, to za první. Nejen pro Belmonda, který skutečně – neskutečně dobře paroduje všechny super-dokonalé muže, tedy i role těch, jenž ztvárňoval valnou část svého života. Také zvláštní film jeho zpracováním a netradičním pojetím parodie. Za druhé, nejvíc se mi k němu hodí slova komedie a romantický. První netřeba vysvětlovat, to druhé je moc hezky vystupňováno. Za třetí, skvělý Belmondo. Jeho výkon jsem dokázal ocenit až s ubíhající stopáží, zato stoupal rychle, tak jako adrenalin v pažích Saint-Claira. Nakonec, nemůžu a nechci zapomenout na okouzlující Jacqueline Bisset, a ať mi nikdo netvrdí, že záběr její studentky sociologie, studující spisy u sebe v posteli, nejsou prvoplánové ;). Za zmínku stojí neopakovatelný nápad s odrazem v zrcadle v prostorách nakladatelství. 80%.

plakát

Okamžik zlomu (2007) 

V průběhu filmu se misky vah převážili. A zvítězila spravedlnost. S ní i Willy Beachum. Stejně tak to bylo s mými sympatiemi k tomuto mladému státnímu zástupci. Menší problém vidím v, pro mě, občas nesrozumitelném střihu. Rosamund Pike v roli šéfky moc práce neměla, ostatně celé fragmenty s druhou právnickou firmou jsou tu snad jenom pro zvýšení napětí a dramatičnosti, totéž platí o kameře točící se kolem své osy. Ani jedno moc nezabírá. Anthony Hopkins si hraje to své, Gosling mává rukama, jako člověk který ztrácí pevnou půdu pod nohama. Kdo nakonec zvítězí? A bude to ještě vítězství? 70%.

plakát

96 hodin (2008) 

Opravdu hodně dobrý akční film. Taken sice má poněkud jednodušší dialogy a možná i zápletku (i když to může být hodně subjektivní). Naproti tomu, to co předvádí v akci, se moc povedlo a tak je člověk schopný pár věcí pominout nebo překousnout. Jak kdy, jak co. Liam Neeson v roli, kde bych ho vůbec nečekal. V roli muže, který je rozzuřený, smrtelně nebezpečný a hlavně bez svého andílka. A bývalý agent Bryan Mills má svého andílka opravu moc rád Soudě podle razance jeho zásahu, který může být rychlý jako elektrický proud hledající stehna tropojského dobytka. Maggie Grace buď šíleně přehrává, nebo měla mít její Kim mnohem míň let. Přes všechny drobnější i větší nedostatky, můžu s klidným svědomím dát 85%.

plakát

Obhájce (2011) 

Z obsahu jsem se milně domníval, že se bude větší část odehrávat v útrobách Lincolnu. Není tomu tak. Haller je pekelně vytížený právník, Haller řeší ožehavé případy, Haller se rozhodl, nevědomky, sloužit ďáblovi. Hallerovi to naštestí taky zapaluje. Slušný thriller ze soudní síně a všeho kolem ní. Tvůrci vynechali obvyklé časově náročné rozpravy obhájců a žalobců. McConaugheyovi role padne jako ulitá. Marisa Tomei umí hezky stárnout. Uvědomil jsem si, že mi trochu vadí věčný výraz souženého štěňátka Ryana Phillippa. Celkový dojem je něco málo pod 80%.

plakát

Americký gangster (2007) 

Jistě, kvalitní filmařina a to od začátku až do konce. Také velice kvalitní herecký výkon na straně Russella Crowa. Přesto jsem si k hlavním postavám nedokázal vytvořit hlubší vztah. Detektivovi Robertsovi jsem prostě a jednoduše věřil, bez jediné pochybnosti, ale i bez sebemenší stopy po napětí. Gangstrovi Franku Lucasovi jsem naopak nevěřil ani slovo a byl mi v podstatě lhostejný. Což by jedna z hlavních postav být neměla. Aspoň ne v případě, že by měl film dostat hodnocení nejvyšší.

plakát

Nepřítel státu (1998) 

Konečně film, ve kterém člověk nemusí vystřílet celý arzenál NSA, aby dokázal zneškodnit jeden pravý americký jeep, ale stačí jedna střela z brokovnice, protože tak je to normální a skutečné. Hodnotit výkon Willa Smithe je dost obtížné. Skoro celý film je z něj jen rozmázlá šmouha z toho, jak moc se snaží, aby unikl kamerám, satelitům a kupě dalších věcí, které ho nenechají ani v klidu zavolat své manželce. Film má velice slušný spád, je jen pár chvil, kdy se příval akce zastaví, v tom okamžiku je ovšem nahrazena lavinou informací, o tom, jak nám tajné služby vidí až do krku. Faktem je, že zápletka není příliš složitá, což není vždy na škodu. Bohužel filmů s podobným námětem vzniklo v poslední době spoustu, budiž útěchou, že Enemy of the state je staršího data vzniku. 70%. Film s podobnou tématikou a zářivější - Spy game ;)

plakát

Hanebný pancharti (2009) 

V první řadě musím vychválit úvodní scénu. Která je, spolu s tou ze suterénu francouzské hospůdky, vyladěná od začátku do konce. Tarantinovské dialogy mají grády, což tady platí dvojnásob. Celkově se povedl výběr herců, Christopher Waltz si zlatou sošku za mrazivou roli nacistického důstojníka jistě zasluhuje. Čím dál více si mě získává Diane Kruger. Ukázkovou krysou sklepní je zase Major SS August Diehl. Hudba funguje. Samotní Hanební pancharti tady nejsou ti úplně hlavní. Partička Aldo Apače tvoří jakousi pojící hmotu. Ta ovšem dodává filmu patřičnou hustotu a jednotlivý její členové působí na německé vojáky jako sůl na rány. Hitlerovi teče do bot, utajená spojenecká akce se rozjíždí, sabotáž v plném proudu. Stačí škrtnout zápalkou.