Martrix

Obecně jsem z korejské kinematografie nadšený a viděl jsem toho opravdu hodně, ale tohle se nepovedlo. Příběh je divně kašírovaný a díky moderní hudbě a střihu, jako kdyby někdo porcoval krocana, postrádá jakoukoliv atmosféru. Postava Boedala je v tomto podání povahově poněkud nedomrlá a snaha tvůrců podat to tak, že na strachu ze smrti a zmrzačení není nic tak strašného, se poněkud minula účinkem. Dezertér, zbabělec, sliby nedodržoval...vlastně se jakožto divák klidně ztotožním s tím, že to byl jen rváč, který se v životě pěkně plácal. Choreografie byla díky zmiňovanému střihu nevalně prezentovaná, moc životních mouder, nebo nějaké poselství se nedozvíte, historický přínos tento film taky zrovna nemá...Japonci jsou opět kýčně vylíčeni jakožto nečestní usurpátoři. Kdo čekal korejského Ip-Mana, bude zklamaný, tento film sotva dosahuje kvalit i toho nejhoršího filmu z té várky, která se o Ipákovi za posledních deset let vyrojila. A je to škoda, protože věřím tomu, že bylo o čem vyprávět. Slabé 3*

Většině filmů Francise Vebera jsem dal 4*. A skoro vždy to bylo ze stejného důvodu. Průměrná komedie, která je vytuněná přesahem, který vás přiměje k zamyšlení a samozřejmě účastí Pierra, si vždy zaslouží lepší hodnocení. Vždyť dnes už se takové věci ani netočí. Ono je to velmi těžké namíchat komedii s nějakým solidním vzkazem, aby to bylo homogenní a uvěřitelné. Ten přesah je tady pohřben snahou o romantiku a neochotou přitvrdit v humorných situacích. Vlastně ani pořádně nevím, co se autor snažil říct. Což by mi nevadilo, kdybych se celou dobu bavil. To se ale dělo jen zřídka, takže jsem na vážkách. Ten potenciál nebyl pořádně vytěžený a režijně to taky nemělo šmrnc. Takže tentokrát jen lepší 3*.

Laťka byla první řadou nasazena ukrutně vysoko, takže jsem byl zvědavý, jak se s tím tvůrci poperou. Za mě se ctí, pořád je to nadprůměrná záležitost, ale už se našlo pár věcí, které mi úplně nesedly. V první řadě výběr hudby, která byla až nepříjemná, pak hrátky s děleným obrazem, no a první dvě epizody byly docela slabé. Přitom jsou použity stejné ingredience, tzn. charismatický záporák, který filosofuje, nekompromisní zabijáci, odhodlaní policajti, omáčka kolem jejich rodiny a samozřejmě původně bezúhonní občané, kteří svou chybou úsudku, nebo morálním selháním, spustí události, které vyústí v lavinu násilí. Tvůrci nás šupli v čase zpět, aby nám povyprávěli o masakru v Sioux Falls, o němž se v první řadě zmiňovali jeho pamětníci. Takže s některými postavami se potkáme...víme že přežijí...což není úplně ideální. V první řadě to vše fungovalo dokonale a hlavně jsem si užíval tu "Cohenovskou poetiku". Dvojka je ale o level...ne snad vysloveně níž, ale tak nějak vedle, vzdálenější dokonalosti jedničky. Rozpaky a mírné rozladění. Nicméně samozřejmě se těším na další řady. PS: První řada, scénárista Noah Hawley...druhá řada....scénáristé, Noah Hawley a smečka dalších. Neustálé prupovídky o zážitcích z války, smrdí cizí invencí...

Noah Hawley mě nadchl už první řadou Legionu. Je to tedy jeden z těch tvůrců, u kterých mě zajímá vše, kolem čeho se motá. Podobně to mám s Moffatem, Nolanem, nebo Villeneuvem. Prostě lidi, kteří se mi trefují do vkusu skoro vždycky. Takže je jasné, že Fargo jsem si nemohl nechat ujít. No a je to pecka. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, divák vidí co se děje, nehledá se vrah. Přesto je to zajímavé, plné zvratů a tím pádem i napínavé. Tvůrci na začátku každé epizody divákům tvrdí, že jde o příběh podle skutečných událostí. A dobře dělají, protože geniální Noahův mozek toho nakládá na diváky vcelku dost, takže toto tvrzení jim pak pomáhá sdílet s postavami příběh daleko intenzivněji. Kdyby to začínalo oznámením...buďte v klidu, jen jsme si to vymysleli, nebylo by to prostě ono. A ta samá invence všech tvůrců a skvělého hereckého obsazení, dělá z tohoto zamotaného případu plného mrtvol chytrou a přehlednou podívanou. Seriálový skvost, který v sobě nese ducha Coenovic filmu, ale současně přidává něco navíc,...plně využívá formátu seriálu; možnost jít do detailu, řešit kontext, nechat postavy "ožít".

Vcelku originální přiběh se silně ekologickým podtextem. Už před padesáti lety se někdo pozastavoval nad rabováním přírody a ukázal kam by to mohlo vést. Byla by to skvělá povídka do nějaké antologie, asi i dobrá epizoda do nějaké sci-fi série, ale v plné stopáži to dost často nudí. Ani ne tak kvůli Dernovi, který si s z Tichého běhu udělal oneman show, jako spíš kvůli tomu, že dnes už většina diváků ty technické vymoženosti viděné optikou sedmdesátých let neocení. Aspoň ne tak, aby je tvořila třetina filmu. Díky zařazení hippiesácké písně od Joan Baez, na mě celý film působí jako smutný večerníček pro "grínpísáky", kteří mimochodem vznikli v roce 1971, tzn. v době natáčení Tichého běhu. Chci remake. Temnější, depresivnější, postavený na psychologii Lowella, který ztrácí sen a hned po něm kolegy a rozum. S hudbou, která bude evokovat tu tragédii a závěrem, který bude opravdu smutný.

Jednu hvězdu si odečtěte, pokud jste se nikdy nesnažili formovat si tělo ve fitku, nebo dokonce považujete kulturisty za narcistní dutohlavy. Druhou hvězdu si odečtěte, pokud nemáte rádi Arnolda a čekali jste nějaký obsahově hodnotný dokument, jakože třeba životopisně zaměřený. Pumping Iron je pohodový, až dokonce zábavný pohled na kulturistiku před padesáti lety, připomínkou soutěže v Pretórii, která měla být Arnoldovou poslední (víme jak to dopadlo) a malá sonda do uvažování tohoto inspirativního chlapíka. Úplně jsem dostal chuť zase cvičit.

Abstraktní sci-fi, kdy to vypadá, že se autoři pokouží divákovi zprostředkovat hlubší myšlenku, ale ve skutečnosti se jen snaží vizuálem zakrýt, že jde o naivní blábol. Hudba mě vysloveně iritovala, oči mě z toho digibordelu bolely...v mém oblíbeném žánru taková avantgarda, to je čiré utrpení.

Vodní svět měl nedávno dvacáté páté výročí a přesto se i po takové době často zmiňuje v souvislosti s nejhoršími filmovými propadáky a především pak jako spoluhrobař (společně s Pošťákem) kariéry jedné velké hvězdy. Je otázka, jestli to není lepší takto, než potupné vyhasínání ve stylu Willise. Nicméně vždycky se najde poměrně početná skupina lidí, kteří se Vodního světa zastávají. Tak jsem si řekl, že zkusím režisérský sestřih, který nabízí skoro 40 min. navíc. Nebylo by to poprvé, kdy zběsilý střih filmu uškodil. A jak to dopadlo? Určitě to prospělo při vykreslení postav a vztahů mezi nimi, občas to pomohlo i po obsahové stránce, ale ta druhá polovina filmu je prostě tak zprasená, že konečný dojem by spravilo buď přetočení, nebo radikální řez zakončený omluvou, že došel celuloid. Prvních třeba 80 minut je Vodní svět sympatické postapo s jakýms takýms přesahem, postava rybáka má solidní obrysy a pokud divák akceptuje, že to není moc chytře vymyšlené, funguje to. Svým způsobem je to totiž komorní survival, kde to stojí hlavně na interakci mezi třemi herci. Jenže pak se z toho stane Mad Max na vodě a těch věcí které přestanou dávat smysl, je najednou strašně moc, takže to celé působí spíš jako fantasy. Samozřejmě jsem četl o změně režiséra a problémech, se kterými se tvůrci potýkali. Jenže ten rozdíl režijního pojetí je u té prodloužené verze tak markantní, že ve výsledku nadělá stejně škody, jako to prostříhání pro kinoverzi. Takže moje hodnocení zůstává stejné, protože to nejhorší si nechali tvůrci na závěr obou verzí.

Tato rádobyztřeštěná gangsterka dojíždí už na český název, který měl správně znít Trouba, Ťulpas nebo Hlupák... . Bourvilova postava totiž rozhodně smůlu nemá, dokonce není ani tím hlupákem. Za toho ho mají mylně gangsteři. Ty odsoudil scénář k neschopnosti (měla to být komedie), takže i když se odehrává honička, bitka, nebo přestřelka, působí to dost pitomě (víte, že nikoho nezabijí). Navíc Funés mi jako záporák moc nesedl. To je ale dáno tím, že mám nakoukanou skoro celou jeho filmografii, takže vím, že se našel v jiných polohách a že líp fungoval jako sólista, kterému někdo nahazoval. Nenadál bych se že to někdy napíšu, ale tady byl Funés tak nějak navíc. Jeho roli mohl hrát kdokoliv a on se pro změnu do té hlavní nehodil. Byť nápad špatný není, jako směs gangsterky a komedie to moc nefunguje, takže za mě je to zatím jedna z nejslabších funesáren.

Po obsahové stránce je to ukňouraný, patetický slepenec historického, válečného a rádobyfilozofického ražení. Soubojů moc nebylo, ale když už byly, tak měly velmi dobrou úroveň. Což je jediný důvod, proč dám aspoń dvě hvězdy.